Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Biblicky vzato, věřící člověk prožívá Pravdu ve dvou důležitých fázích.

Poprvé narazí na Pravdu, když se setká skrze Slovo Boží s živým Kristem. Uslyší Slovo a Duch Pravdy mu v srdci zjeví, že se setkal se skutečnou Pravdou. A proto za touto Pravdou jde, věří jí, vyhledává ji a neustále se pak touží sytit Slovem. Tato Pravda způsobí velký převrat v jeho životě.

Další, neméně velký převrat v životě však způsobí jeho setkání s Pravdou podruhé. A to tehdy, kdy ho tato Pravda osvobodí od hříchu a od starého člověka, od tělesnosti (Jan 8,31-36). A on pozná, že víra v Krista je opravdu fungující a realizovatelná, že i tato část Písmem proklamované skutečnosti, je Pravdou. Přijde den, kdy Kristus-Pravda, je v něm trvale ustaven, usídlen, takže Ho může poznávat zevnitř (Jan 14, 21.23). Od této chvíle zná a dál poznává svého úžasného Pána Ježíše Krista. V reálu poznává, že již nežije on, ale že v něm žije Kristus. Co dřív teoreticky věděl, a čemu věřil a částečně okoušel, nyní okouší naplno.


Než však k tomuto došel, urazil dlouhou cestu kapitolou Ř7:

....15 Nerozumím tomu, co dělám; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž činím to, co nenávidím...
18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mém těle, nepřebývá dobré; neboť chtít dobro dokážu, ale konat už ne. 19 Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci...
22 Podle vnitřního člověka radostně souhlasím se zákonem Božím. 23 Vidím však jiný zákon ve svých údech, který bojuje proti zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech. 24 Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? ...

Moji pastýři, sami děti (nebo ještě hůře - nevěrci), mi nesdělili způsob, jakým se z této 7. kapitoly Římanům dostanu. Kdyby mi to sdělili a já na tom trval od prvního dne svého znovuzrození, nemusela má cesta touto kapitolou být tak dlouhá a únavná...

Ř7 je popis starého člověka, který se snaží nějak zalíbit Bohu. Snaží se činit dobro, ale zjišťuje, že čím více se o to snaží, tím více se mu to nedaří. Stále se potýká s pravidelně se opakujícími hříchy, má výčitky svědomí a nenalézá mnoho pokoje. Pouze ve světlých chvilkách, kdy se nějakým způsobem ocitne v Duchu. Tedy ve chvilkách, kdy to nevědomky činí správným způsobem. 

Od prvního dne svého obrácení se ke Kristu musí být nový věřící seznámen s nezvratitelnými Božími fakty obsažené v kapitole Ř 6:

1 Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? 2 Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm ještě mohli žít? 3 Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt? 4 Skrze křest jsme byli spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. 5 Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobni i v zmrtvýchvstání. 6 A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil a my už hříchu neotročili. 7 Vždyť ten, kdo zemřel, je zproštěn hříchu. 8 Jestliže jsme s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. 9 A víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá; smrt nad ním už nepanuje. 10 Neboť smrtí, kterou zemřel, zemřel hříchu jednou provždy; a život, který žije, žije Bohu. 11 Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši, našem Pánu.

A pak těmto faktům neotřesitelně věřit (ve dne i v noci). Starý člověk byl ukřižován spolu s Kristem (to je negativní část), nežiji už nyní já, ale žije ve mě Kristus (pozitivní část). Že pak nyní žiji v těle, VÍROUv Syna Božího žiji. Vírou, že On, můj Život, přebývající ve mě, žije tak, jak se líbí Bohu. Nevěřím již v SEBE, ale V KRISTA ve mě. Pokud budu stále mít naději, že já něco svedu, že se polepším apod., budu stále zakoušet zkušenosti z Ř7. kap. Pokud však budu neustále věřit ve výše uvedená Boží fakta, budu stále víc okoušet jejich realitu. Až nakonec za nedlouhý čas dojdu k poznání "druhé" Pravdy, tedy k OSVOBOZENÍ od hříchu. Kristus-Pravda to učiní. 

Kol 3,4 : A když se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete ve slávě.

Fil 1,21: Mně zajisté živu býti [jest] Kristus, a umříti zisk.

Gal 2,20: S Kristem jsem ukřižován: 20Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího,

Zejména verš Ga 2,20 by mělo každé nové Boží dítě znát zpaměti a často si ho ve víře připomínat. Protože to je základní postavení každého věřícího. Žel, velká většina věřících zůstává dobrovolně v postavení Ř7. kap. A tedy pod vládou tělesnosti. Samozřejmě, každé Boží dítě se vyvíjí od mimina v Kristu ke staršímu dítěti a potom k vítěznému mládenci, který právě poznal již tu "druhou Pravdu", takže mu nic nebrání stát se Božím služebníkem (jako dítě si na něj pouze hraje...). Jako mladší nebo starší Boží dítě je však věřící ještě tělesný a tedy je silně pod vládou těla, takže mnohdy padne a nevydrží nápor. Pak však má okamžitě hřích vyznat a vrátit se VÍROU ve výše uvedená fakta k Pánu Ježíši. Okamžitě poté, co nějak zhřeší. I když ještě není očištěn a má výčitky. Okamžitě musí začít znovu věřit svému postavení v Kristu (já ukřižován, Kristus žije ve mě).

V tomto případě, kdy je Boží dítě takto správně naučeno víře v Krista (a odnaučeno víře v sebe), by nemělo trvat více než několik let, kdy dosáhne dospělosti, věku mládence. Pokud ovšem to dovolí Bůh (Žd 6,3). Neboť je nemožné pro ty, kdo dosáhli vítězství, osvobození a dokonalosti (relativní), a již tedy nejsou nuceni hřešit hrubými hříchy, kdyby padli, znovu se obnovit ku pokání. Jestliže věřící je z Boží milosti ve stavu, kdy v sobě již nemá dřívější nutkání, které ho donucovalo hřešit a přesto hřeší (v originále "hřeší bez donucení"), pak projevil svůj skutečný charakter, zřítil se jako satan z nebeských výšin na zem a nyní již čeká na konečný soud (Žd 6,3-8 // Žd 10, 26-31 // 2Pt 2,20-22 apod.)

Aby nedošlo k omylu. Když Písmo říká, že již nežijeme my, ale žije v nás Kristus, to neznamená, že již nejsme individuální osobnost, že jsme jakýmsi Kristem. To v žádném případě. Petr nepřestal být Petrem a Pavel Pavlem. A i my, ač jsme ukřižování s Kristem, jsme mimo to také nová stvoření v Kristu a jako takoví jsme vlastní individuality. A také v nás neustále přebývá náš starý člověk, i když mrtvý. Je však v určitém smyslu spící, takže když nedáváme pozor a nezůstáváme vírou v Pánu, může být kdykoliv vydrážděn k aktivitě, ať již hříšné nebo naopak náboženské, kdy se snaží zalíbit se Bohu.

Proto je důležité vždy a za všech okolností zůstávat ve víře v Krista, který je Životem v nás a nikoliv v nějaké naději ve vlastní změnu. Změna již nastala. A to velkou VÝMĚNOU našeho života za Kristův Život. Není to ZMĚNĚNÝ život, ale VYMĚNĚNÝ Život...

Proto Pavel na konci 7. kap. Římanům vydává výkřik radosti: Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, našeho Pána.