Moje životní praxe je cvičit a uplatňovat mého ducha vzýváním Pánova jména, abych byl a zůstával v D/duchu a tak chodil podle Ducha, aby mne zákon Ducha života osvobodil a vysvobozoval od zákona hříchu a smrti a já žil Krista, pro Krista Pána, skrze Krista jako Ducha oživujícího a Kristu, mému Pánu, který je mým životem a vším, abychom společně splnili úkol, který mi dal a naplnili službu, kterou jsem od Něho přijal.  

Jsem si vědom toho, že má odpověď byla poněkud příkrá, ale ne nespravedlivá. 

Nicméně i když životní praxe s tématem souvisí, nezmínil jsem ji schválně, protože se necítím na nic víc, než na to, na co jsi poukázal a co je v Bibli zmíněno obecně - veďte život hodný toho povolání. A i když to Pavel jinde rozvádí a dokonce sám sebe a své spolupracovníky dává za příklad např. Tesaloničanům, věřím, že cestu k životu hodnému našeho (svatého) povolání si každý musí "prošlapat" sám, neboť každý bude vydávat počet sám za sebe, a říkat někomu, co má dělat, jak má žít bývá kontraproduktivní nebo to může vést ke špatné motivaci pro životní praxi.

Jinak si rozhodně nemyslím vůbec, že si cestu k životu hodného našeho povolání musí každý prošlapat sám a že říkat někomu, co má dělat, jak má žít, bývá kontraproduktivní a že to může vést ke špatné motivaci pro životní praxi. Právě i to, co psal Pavel do různých sborů, to vylučuje. Byli jsme do těla Kristova povoláni "společně" k životu s ním jako jedno tělo (a jeden duch). Tedy "samozřejmě" vy, (sebe vyjímaje pro vaše vyloučení).

Já někým takovým nejsem nebo se necítím být a tudíž nemám za to, že bych se měl dávat někomu za vzor a psal o tom, jak mají křesťané žít konkrétně nebo dokonce, aby mne napodobovali. To mohu dělat právě jen obecně anebo napsat, co a jak dělám já, jak jsem to napsal i tobě. 

Co si myslíš ty nebo já o těchto věcech není směrodatné. 

Co však mohu napsat směle, byť obecně je toto: choďte podle Ducha, žijte Krista, Kristem, skrze Krista, pro Krista a Kristu, našemu Pánu vzývajíc Jeho jméno s čistým srdcem v pozitivním slova smyslu a v negativním - nenazývejte Pána Ježíše Krista Pánem, když neposloucháte, co říká, když vás nezajímá, co chce a co dělá, když si děláte, co chcete sami a ne to, co chce a dělá On v Jeho nebeské službě a znamená to, že s Ním v Jeho službě nespolupracujete, jak to činil apoštol Pavel. 

Tož tak.

Ježíše bychom měli nazývat Pánem vždy. Co řekl a je zaznamenáno, (jeho otázka: proč mi říkáte Pane a nečiníte, co vám říkám ...), je promluva k našemu svědomí, ... ne že tehdy, kdy padáme, (i jako apoštolové), přestaneme Ježíše "pomazaného (B-hem, olejem Jeho pomazání - Duchem svatým)" (Krista, Mesiáše), nazývat svým Pánem, ač se stydíme,... ale mělo by nás to vyburcovat k životu ve spravedlnosti, žít tak jak žil on, .... je to past, viděl jsem dost těch, kdo to "pro to své obvinění svého svědomí (tak, ne naopak) prostě vzdali, ale také i ty, kdo spálili své svědomí a vzali za to, že i tak budou žít "záchranu" (budou spaseni).

Vím, že pro některé příkladem jsem, tj. pro některé z těch, kdo mne znají osobně a máme spolu obecenství, společenství, ale to se nedá říci o těch, kdo jsou na GS. Ano podle Pavlovy "definice" ve Fp 3:15 možná dokonalý jsem, ale nikdy bych to o sobě neřekl před Bohem ani před lidmi. Zkrátka, dokud jsem v tomto těle hříchu a smrti, "neodmaturoval" jsem v životě, není hotovo, není vyhráno, je stále na čem s Pánem (spolu)pracovat a bude tomu tak až do chvíle, kdy mne vezme domů.     

Chci-li být v něčem někomu vzorem a příkladem, pak je to v poznání Pána, v tom, jak znám Pána podle Jr 9:23. Nedávno mi jedna sestra řekla, že nikdo v našem společenství nezná Písmo tak, jako já, ale pak mi něco vyčetla. Mojí touhou je, vydá-li někdo o mně svědectví, aby mohl říci a řekl, ten zná Pána jako nikdo, koho znám. Souvisí to s růstem v životě popsaném Petrem v 2P 1:5-7 a tím, co následuje ve verši 8. Tož tak.

Snad mi porozumíš....

Rozloučím se zde apoštolovým "posláním":

Moje otázka na tebe zní: Chceš poznat Boží tajemství, chceš poznat Boha? Jestli ano, tak proč? Problém může být v tom, že Bůh sám sebe zjevuje tomu, komu chce, a nejsi-li takovým člověkem, nikdo s tím nic nenadělá! Bůh by mohl, ale možná nechce. Můžeš to změnit? 

       a své problémy "neházej" na zeryka...

Willy budeš li s druhými jednat jak jednáš, 

tak pýcha na Krista v Tobě bude skutečná,

ano ale jen pýcha...

A chceš znát tajemství?

Něco je v matrixu špatně,

a jak to vím...dejavu!!

a tím se ...

                  ?

to že, neznáš tady na gs netvrdíš poprvé...

Nemůžeš mít řešení svých problémů, bez sebe sama ;-) 

Zkus to tak ať ti věří i Bůh ;-) 

na otázku k tématu článku,

,....

Já osobně vždy podobenství, příměry bral jako obrazy, alegorie, zjednodušující, vysvětlující, ale asi neumím tu analogii dotáhnout do "absolutní paralely". 

Osobně bych tedy tu otázku si sám nikdy nepoložil, ale když zazněla, tak mne snad napadlo, že člověk musí opustit sám sebe, nebo svoje představy, touhy JÁ, .... nebo možná lépe řečeno je převést do představ , tužeb, pod vládu Boha. Prostě aby moje představy byly, alespoň stejného směru jako Boží. Jenže ono to zní jako fráze.

Možná je potřeba opustit příjemný stín a učit se stát ve světle. Když chládek je někdy chládek...

jak napsal Mojžíš(=Moše) ta slova o stvoření Evy (=Chavy=živá=chaja) a jak to Písmo citoval Pavel (z Šauel (Šavel), z Šaul=vyžádaný)?

Jistěže žena opouští své rodiče, ale je to tak "psáno"? A čím budou ti dva, když muž opustí "své rodiče" a přilne ke své ženě, co z muže vzata jest (maso z masa jeho a kost z kostí jeho -- a její duch)? Kdo (z) koho opouští a kdo ke komu pak lne?

A co měl Šaul na mysli, když citoval slova Mošeho? Co je tedy tím velikým tajemstvím? A vykládal Šaul slova Mošeho nebo je použil jako příměr k jeho slovům o tom tajemství?

..nemyslím si, že Mojžíšovi slova vykládal, použil je podle mého jen jako známý fakt, aby zjevil nové... asi jak Pán používal často podobenství ze zemědělství, předpovědi počasí.... aby na známých věcech ukázal nové. No, i když znal jsem jednoho bratra, který to bral absolutně, takže pokud šel mrak od východu tak musí ...vždyť je to psáno. My mu řekl bráško neblbni, jsou to slova Pána, ale statisticky platili v oblasti Izraele před 2000lety. Tam možná platí i dnes, ale u nás v kotlince pod Řípem to neplatí, byť ke to slovo Páně... je to jen podobenství/vysvětlení. Trochu se těch našich slov bál.

To je tedy moje představa, vnímání... Jirka

Ve svědectví Christiana Davida a jemu absolutně neznámých bratří let pře ním, mne překvapila absolutní shoda, jak popsali příčinu svého hledání, následování, "znovuzrození", když plni nadšení seděli u nohou "starších" bratří a najednou uviděli, že je to jen přelud, stejný přelud, před kterým utíkali a tak se zvedli a šli dál...a přišli na to, že exituje "země za přeludem".

Já na to přišel před několika lety, ale narozdíl od bratří je pro mne těžké přelud opustit ... něco jsem opustil, ale je to pořád tak málo... Povolání z Timotea není ze skutků, ale cožpak je přeludem, či bez skutků? Jirka

Christian David a mnozí bratři z Obnovené Jednoty bratrské tu vlastnost měli, tak jako Pavel nebo Timoteus a mimochidem také Petr.

Nemyslím si, že je přeludem, když člověk reálně žije v rámci vnějších podmínek, které překonává, to k čemu vzhlíží. Ale pokud tím nežije, pak je to jen přelud mysli a v srdci to není. A pakli by i nastalo, co má v mysli a ne v srdci, stejně v tom bude jako cizinec. A i kdyby nenastalo to, co má v srdci, alespoň nebyl v životě cizincem své mysli. Ale my přeci nevzhlížíme (tedy vy) k nedosažitelnému a nedostižitelnému, co bychom již nyní nemohli soukromě ve skupině (v církvi) žít.

Člověk neopouští rodiče, tak není psáno, ale proto opustí muž otce a matku a přilne ke své ženě... takže, když si to člověk znovu přečte, jak je opravdu psáno, tak je lépe viditelné, že nejde extrahovat nějaké hlubší a hlubší hlubiny, ale že opravdu šlo o jednoduchý příměr, tak jak ve škole, ukážu na příkladu, který je známý a pak na "novince", aby posluchači mohli lépe poznat co chtěl "učitel" sdělit. Chci-li ukázat věci neviditelné, tak příklady viditelné jsou pomůckou, třeba elektrika a "dětská" analogie s vodou, kterou člověk nežijící na poušti zná, kdežto elekrony s batůžky ve vodiči "normálně" nevidíš, akorát to kope.

Pozdravení i tvému domu Jirka

Musím se přiznat, že v Timoteovi jsem nikdy o svatém povolání nepřemýšlel, takže když jsem to četl, tak to byla akustická konstanta. Prostě jsem nepřemýšlel o přívlastku svatém povolání. 

Teď když uvažuji, tak to slovo nevnímám v přivlastňovacím zájmenu, tedy Bůj je Svatý, proto vše co činí má přívlastek svatý, tedy jeho povolání je svaté, ...tak to není, akustická konstanta svatý to nebude.

Asi je tu problém češtiny, mytologických představ, pohádek a bájí...když svatý má u mne na pozadí význam "nedosažitelný", ale tak to není. To není biblický význam slova svatý v tomto místě. Asi bych jej vyložil jako oddělující povolání, nebo Bůh si nás vydělil, ..ale ne jako izolace, ale oddělení se od své "staré" podstaty, od nedobrých věcí v nás samotných k životu ..jak chodil On i vy choďte. Ne izolatismus, ale i tak oddělení. Abychom plně přilnuli k Bohu, jako muž k ženě. Toto by snad mohlo být to svaté povolání, povolání k tomu činit skutky Otce, být ve světě, ale nebýt světem, ..odděleni od hříchu. Tak jak hřích nemá mít nad námi moc, jsme od něj odděleni, a přilnuli jsme k Pravdě.

Takto bych to nějak vnímal, ale jestli je to výklad přímo tohoto verše, no to netuším.  Jirka

Ano,! Ale pro co a k čemu a o kom to a komu je psáno a za jakým účelem je v 2Tm1 psáno? (kontext)

To všechno, amen, ale přeci jen ... ten list byl někomu adresován a Pavel v 1.kapitole povídá o tom svém (jejich) svatém povolání. (Jistěže se to dá vztáhnou a je to povoláním každého křesťana obecně, ale podle míry víry každého. A přeci jen je tu jedna asi zásadní vlastnost, pro kterou jsou takoví povoláni ke svatosti/oddělení).

Svatost je dána životem. Přebývá-li ve mně, žije-li ve mně a skrze mne svatý Bůh a já v Něm a skrze Něho, jsem svatý, jsem dokonce s Bohem jedno. Bez Božího věčného života v sobě nežiju (Bohu) vůbec!

Ne. Ti cherubové a ty plamenné meče nejsou, za co je máš.

Dopis je adresován "starším", Timoteus, Pavel...oba milovníci Boží od malička, oba vedeni od malinka k Bohu a oba Boha toužili znát...Pavel ve zlém poznání, ale to se cestou do Damašku změnilo, a horlivost proti Kristu se proměnila v horlivost pro Krista. 

Svaté povolání nespadlo z nebe na lidi, kteří nikdy o Boha nezavadili.... i Zacheus toužil spatřit Pána. 

Tuto část si myslel, že byť není nikdo kdo by hledal Boha, tak mnozí Boha hledají a ti jsou povolaní? Pokoj tobě Jirka

Pravda konce mohou být nedobré, pokud odvrhneme dogma, které bylo základním kamenem, neboli abychom nevylili dítě s vaničkou. Jinak v jiných slovech o tom tak nějak přemýšlím, co jsou dogmata a co je opravdu psáno, co Pán učil, co bratři žili a co jsou jen dogmatické představy. Dokonce mne někdy vedou myšlenky dál a nějak na pozadí vnímám paralelu dnešního křesťanského světa ve slovech Pavla o zákoně, například Ga3-4kapitoly, ...prostě že dnes by zde Pavel stejné verše neadresoval židům spoléhajícím na zákon, ale křesťanům spoléhajícím na dogmata, třeba dogmaticky chápané slovo J3:16, Ř10:11 ... tedy jak bylo Boží milosrdenství zaměněno za zákon, tak víra byla často zaměněna za obyčejné "věření", prostě dějepisný fakt, věřím, že to tak je... ale podle mého toto věření není víra o které se píše... touto vírou věří i ďáblové, ale třesou se...

Jirka

Dzehenuti, prober se!

Co pro tebe znamená ve významu "duch (dech, ruach, pneúma)"?

Co pro tebe znamená ve významu "svatý (kodeš, hagios)"?

Když už sem coby nekřesťan chodíš, určitě by to bylo užitečnější, než Tvé neustálé až dědinsky trapné brojení proti trojjedinnosti, prakticky v každé druhé větě, kterou vypotíš - ukazujíce mnohem více na Tvou myšlenkobou prázdnotu a osobnostní jednoduchost, než na cokoliv jiného. A je taky dobré vědět s kým má člověk tu čest.

Proč nemůže B-h, mimochodem 3x svatý, 'přijít' o svou 'svatost', víš?

Jestli je 'osobou' nebo ne, na tom tolik nesejde, je to jen lidské 'přibližování se' k B-hu.

Ztratit svatost ... jak jsem psal, rozumím, tomu jinak, ... tedy svatost se dá opustit nebo ji odsvětit (z-ne-světit). Lze tedy znesvětit to(ho), co užívá B-h (ducha, prst B-ží, nebo co B-h sám koná)? 

vyjde-li duch ze svatého B-ha, (pro přiblížení: z B-žích úst, ač B-h ústa nemá), předpokládám, že ho máš za svatého. Jak dojde k jeho znesvěcení? 

PS1) Prosím o nějaký prakticky použitelný příklad, ne jen o mystický obraz.

PS2) Jen poznámkou: svatosti rozumím jinak než ty, jako "vynětí" z prostého použití a "oddělení" pro naprosto specifický účel (B-ží), a tabu pro jiné užití člověkem.  

Stačí tak? (přiznám se, že zrovna od Tebe jsem tu otázku i docela čekal:-))

Třeba, B-h je svatý, svatý je duch, svatý může být člověk, předměty, jídlo, země, jednání, dokonce i to, co propadlo klatbě ...