Ne každé náboženství musí být ale jako ta vaše. Když jsem před lety žil v náboženství, starost o okolní prostředí byla naprosto jednoznačně jeho součástí, byli jsme jasně vedeni k směřování k budoucnosti, k tomu, že jsme správci prostředí a že tu jsou další generace. A také k investicím  do budoucnosti - včetně (či dokonce primárně) investic do životního prostředí. Jasně jsme si uvědomovali, že stav našeho prostředí je daný prací našich předků - a to jak v tom dobrém, tak zlém. Žil jsem v náboženství na konci totality, kdy byla příroda u nás extrémně poničená - a určitě to byla jedna z věcí, kterou jsme totalitnímu režimu měli zazlé. 

  V tomto tedy bylo naše náboženství opačné, než to vaše.

  Podobalo se snad v jednom - v našem náboženství se propagovalo to, že nemáme řešit tělo a jeho vzhled, takže chlapi opravdu chodili obézní a špinaví, ženské zase neupravené, v podivných hábitech. A to se dokonce bralo jako "ctnost". Dokonce jsme za pozitivní hodnotu omylem považovali chudobu. Ale tento rys náboženství rozhodně neměl negativní vliv na životní prostředí. Naopak, tento životní styl poškozuje prostředí podstatně méně, než extenzivní starost o to, jak člověk vypadá. Podobný hloupý způsob uvažování měl maximálně negativní vliv na vztahy a škodu jen tomu, kdo ho vyznával. 

  Pokud jste si po dekonverzi z vašeho náboženství začal více vážit přírody, jen dobře.

Nemá to smysl.

Nemá to smysl.