Grano Salis - Chce Bůh, aby byli všichni lidé spaseni?

Reformovany mě nedávno upozornil na svoji sérii P-článků, ve kterých se věnuje otázce předurčení. Tento článek je první z reakcí na tuto sérii, konkrétně na článek P7 - Co znamená všichni? Existují snad dvě Boží vůle? Připadá vám Bible dvojhlasná? Z tohoto článku budu hojně citovat, přesto doporučuji přečíst si ho. Upozorňuji, že otázka nezní, jestli budou všichni lidé spaseni.

Jádro problému

Reformovany se v článku P7 vyjadřuje k problému, na který jsem poukázal ve svém článku o křesťanském universalismu. V otázce spásy se minimálně na první pohled zdá, že Bible učí následující tři věci:

1. Je Božím záměrem (vůlí), aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu.
2. Je v Boží moci uskutečnit své záměry (vůli), tj. aby všichni lidé spásy došli.
3. Někteří lidé spásy nikdy nedojdou a věčně budou trpět v pekle (nebo zaniknou).

Reformovany odpovídá na poslední dvě otázky ve svých P-článcích kladně. Otázkou pak je, co s bodem prvním. Připouští, že některé pasáže Písma mohou být chápány tak, že je splněn i bod první. Ve svém článku Stručná obhajoba principu Sola Scriptura reformovany uvádí: "Předně je třeba zdůraznit, že platnost principu Sola Scriptura se těžko dokazuje. Je to naopak výchozí předpoklad, tedy axiom, z kterého se vychází a na kterém se staví. Je tedy otázkou víry, zda tento princip přijímáme či nikoliv." Axiom není v rámci systému, který z něj vychází, těžko dokazatelný ale nedokazatelný, přesto může být chybný a lze ho tudíž vyvrátit. K jeho vyvrácení může vést např. důkaz, že tento systém je vnitřně rozporný. Pokud by tedy v Písmu někde stálo, že vedle Písma je rovnocenným zdrojem zjevení i něco jiného, bylo by nutné axiom zavrhnout. Ve svém článku P7 refromovany uvádí pasáže z Písma, které aspoň zdánlivě potvrzují první bod z výše uvedených, a ptá se:"A není snad jeden verš v rozporu s jiným?" Následně odpovídá:"Odpověď zní nikoliv. Boží Slovo je neomylné a neprotiřečí si!" Je-li tento výrok pro reformovaneho výsledkem přístupu Sola Scriptura nebo dalším axiomem není zřejmé. [1] Pokud by tedy někdo na základě principu Sola Scriptura doložil platnost všech tří tvrzení, byli bychom v situaci, kdy si Písmo protiřečí.

Všichni neznamená všichni?

Reformovany uvádí několik příkladů, kde se mluví o tom, že Bůh si přeje spásu všech lidí, konkrétně:

1 Tm 2,3-4 To je dobré a vítané u našeho Spasitele Boha, který chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu. [2]
J 12, 32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě. [3]
2 Pt 3, 9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.
Ez 18, 23 Což si libuji v smrti svévolníka? je výrok Panovníka Hospodina. Zdalipak nechci, aby se odvrátil od svých cest a byl živ?

Reformovany nabízí následující řešení problému: "Jaké je tedy řešení? Zde je otázka, co vlastně znamená slovo všichni. Pokud například řeknu: "Včera jsem koupil auto a utratil jsem za něj všechny peníze," bude Vám asi jasné, že nejsou míněny všechny peníze na světě, ani všechny peníze v České republice a dokonce ani všechny peníze, které jsem za celý život vydělal. Pochopíte snadno, že slovo všechny se vztahuje jednoduše k penězům, které byly na podobný účel k dispozici." Přiznávám, že zde spatřuji jistou nekonzistentnost v argumentaci.

Reformovany se totiž ve svém článku P10 věnuje otázce, je-li možné ztratit věčný život, může-li "věčnost" trvat jen 5 let. Mimo jiné píše:"V minulém článku našeho cyklu o předurčení Kteří lidé uvěří Evangeliu? Ti, které Bůh vyvolil k věčnému životu! P_9 jsme si objasnili, kteří lidé uvěří Evangeliu. Nyní se pojďme zabývat následující otázkou: „Je možné ztratit věčný život?“ Občas slýcháme věty typu: „Znal jsem jednoho horlivého Božího služebníka, ale po pěti letech odpadl a ztratil život věčný.“ Ale je možné, aby tato věta platila? Jsem přesvědčen, že tato věta může platit pouze napůl. Je možné odpadnout, ale není možné ztratit život věčný. Podívejme se, co nám k tomu říká Bible." Argument podobný tomu, který používá u slova "všichni" je zřejmý. Pokud například řeknu, že jsem na někoho čekal věčně nebo že mě to věčné čekání u doktorů unavuje, je zcela zřejmé, že nemluvím o jevu věčném, tj. časově neohraničeném. Bude se jednat o časový úsek v řádu třeba hodin. Přídavné jméno, které reformovany překládá jako "věčný" je aiónios a je odvozeno od podstatného jména aión. Slovo aión znamená "nějaký časový úsek" a v Písmu většinově neznamená věčnost. Rovněž slovo aiónios nemusí nutně znamenat věčný, neboť např. Pavel v listu Římanům píše o odhalení věčných tajemství. [4]

Co tedy znamená "všichni"?

Reformovany se odvolává na kralické:"Bible kralická nabízí jako variantu překladu slova všichni v 1 Tm 2,4 slovo všelijací, což je zřejmě výstižnější. Podobně je to se slovem všichni ve druhé epištole Petrově." V 1Tm se však doslova píše "všichni lidé" (πάντας ἀνθρώπους) a u Petra čteme všichni/všechno (πάντας), nemluvě o tom, že Petr říká, že si Bůh nepřeje, aby kdokoli (τινας) zahynul. Kralický překlad je zde tedy špatný a jeho použití je stejně chybné jako použití překladu Písma z dílny svědků Jehovových v otázce osobnosti Ducha svatého. [5]

Reformovany navrhuje všechny pasáže, kde se mluví o Boží vůli spasit všechny lidi či všechny (všechno), číst jako všichni vyvolení nebo snad někteří. Ačkoli slovo pas [6] v Písmu v naprosté většině případů znamená "každý, všichni", najdeme i pasáže, kde je oprávněné nechápat ho doslovně. Příkladem může být Sk 2,5 [7].

Podívejme se nyní na jinou pasáž, která se k tématu vztahuje a kterou reformovany neuvádí. Jedná se list Kolosanům, první kapitolu.

On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích - protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. [8]

Tato pasáž nás opět informuje o Božím záměru (který snad nemusí být naplněn - pak by ovšem neplatil z těch výše uvedených bodů bod 2. a reformovaneho nauka o předurčení by byla neudržitelná) usmířit se sebou skrze Krista všechny lidi, přesněji vše, co existuje. Je zřejmé, že pasáž od verše 15 až 20 je souvislým hymnem. Všimněme si, že skrze Krista bylo "stvořeno vše na zemi i na nebi" a skrze něj má být "usmířeno vše na zemi a na nebi". Z následujících veršů 21,22 je zřejmé, že usmířením se myslí totéž co spása. Samotný termín "vše (co je) na nebi a na zemi" je idiom, kterým se označuje úplně vše stvořené. [9] Považoval bych za velké kouzlení se slovy rozumět této pasáži tak, že v Kristu mělo být usmířeno jen něco, ale pak je nutné trvat na tom, že v něm bylo stvořeno také jen něco. [10]

Závěr

Ačkoli je námitka reformovaneho, že všichni nelze vždy chápat doslovně jako všichni oprávněná, lze z Písma doložit, že Božím úmyslem je spasit doslova všechny lidi. Může to znamenat, že si Písmo protiřečí, může to znamenat, že Bůh sice chce spasit všechny lidi, ale z nějakého důvodu (např. svobodná vůle člověka překazit Boží záměr) nemůže, může to znamenat, že všichni lidé budou spaseni.

Poznámky

[1] Princip Sola Scriptura vyžaduje i další axiomy. Jedním z nich je třeba tvrzení, že Bůh ve svém slově (Bibli) nelže. Reformovany k tomu v P2 píše: "Bůh rozhodující se na ničem nezávisle by mohl jednat kdykoliv jako zlá bytost. Mohl by se například rozhodnout mučit v pekle oddané křesťany a naopak mít společenství se satanisty až do konce oddanými zlu. A zde se právě jasně ukazuje, jak je absurdní pojetí jakési na ničem a hlavně na charakteru dané bytosti nezávislé "svobodné vůle." Kdyby platilo, nemohli bychom si být jisti nikdy ničím."

[2] Trochu něšťastně zvolený kontext, protože z něj plyne, že Boží chtění univerzální spásy je dobré a vítáné. Ze širšího kontextu je však zřejmé, že se tato slova vztahují na prosby, modlitby atd. za druhé lidi.

[3] Tato pasáž nemluví o Boží vůli spasit všechny, mluví přímo o Božím slibu, že k sobě přitáhne všechny, respektive všechno. Vzhledem ke skutečnosti, že Boží činy lze oprávněně považovat za jsoucí v souladu s Boží vůlí, lze tuto Jeho vůli vyčíst i zde.

[4] Píše se o tajmestvích ukrytých (utišených) na věčné časy. Je zřejmé, že tajemství nebylo tajemstvím na věčné časy, pokud bylo před 2000 lety odhaleno.

[5] Svědkové pravidelně spojení Duch svatý překládají jako Boží činná síla.

[6] pas, pasa, pan; gen. pantos, pantés, pantos

[7] ῏Ησαν δὲ ἐν ῾Ιερουσαλὴμ κατοικοῦντες ᾿Ιουδαῖοι, ἄνδρες εὐλαβεῖς ἀπὸ παντὸς ἔθνους τῶν ὑπὸ τὸν οὐρανόν· - je rozumné předpokládat, že tam nebyli lidé ze všech národů.

[8] ὃς ἐρρύσατο ἡμᾶς ἐκ τῆς ἐξουσίας τοῦ σκότους καὶ μετέστησεν εἰς τὴν βασιλείαν τοῦ υἱοῦ τῆς ἀγάπης αὐτοῦ· ἐν ᾧ ἔχομεν τὴν ἀπολύτρωσιν, τὴν ἄφεσιν τῶν ἁμαρτιῶν· ὅς ἐστιν εἰκὼν τοῦ Θεοῦ τοῦ ἀοράτου, πρωτότοκος πάσης κτίσεως, ὅτι ἐν αὐτῷ ἐκτίσθη τὰ πάντα, τὰ ἐν τοῖς οὐρανοῖς καὶ τὰ ἐπὶ τῆς γῆς, τὰ ὁρατὰ καὶ τὰ ἀόρατα, εἴτε θρόνοι, εἴτε κυριότητες εἴτε ἀρχαὶ εἴτε ἐξουσίαι· τὰ πάντα δι᾿ αὐτοῦ καὶ εἰς αὐτὸν ἔκτισται· καὶ αὐτός ἐστι πρὸ πάντων καὶ τὰ πάντα ἐν αὐτῷ συνέστηκε, καὶ αὐτός ἐστιν ἡ κεφαλὴ τοῦ σώματος, τῆς ἐκκλησίας· ὅς ἐστιν ἀρχή, πρωτότοκος ἐκ τῶν νεκρῶν, ἵνα γένηται ἐν πᾶσιν αὐτὸς πρωτεύων, ὅτι ἐν αὐτῷ εὐδόκησε πᾶν τὸ πλήρωμα κατοικῆσαι καὶ δι᾿ αὐτοῦ ἀποκαταλλάξαι τὰ πάντα εἰς αὐτόν, εἰρηνοποιήσας διὰ τοῦ αἵματος τοῦ σταυροῦ αὐτοῦ, δι᾿ αὐτοῦ εἴτε τὰ ἐπὶ τῆς γῆς εἴτε τὰ ἐν τοῖς οὐρανοῖς.

[9] A tak je tedy správné úvodní slova Genesis chápat tak, že se tu říká, že Bůh stvořil vše.

[10] Podobný paralelismus je v Písmu a starověké literatuře častý. U Pavla ho najdeme třeba v Ř5,19.

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace