Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Něco k biblickým textům, jenž údajně ruší 4. přikázání o sobotě.  Desatero, je jasně daná Boží vůle vytesaná do kamene. Čtvrtým přikázáním se řídili Adam s Evou, Mojžíš, všichni patriarchové a proroci i všichni apoštolové. Proč my ne? Posílám verše, které prý ruší 4. přikázání. Ježíš zákon naplnil, on jej svým životem potvrdil. A tyto texty zde mluví zcela o něčem jiném.


8. Zcela určitě není pravdou, že těmito verši Ko 2,16, Ga 4,9-11, Ř 14,5, Žd 4,3, Ga 1,6, Ga
3,21 nebo 3,25 Pavel ruší přikázání o sobotě.


1. Není pravda, že zákon Mojžíšův byl přidán pouze do (prvního) příchodu
Krista. Sám Pán Ježíš Kristus, který je vtělením Boha a svrchovanou spásnou
Pravdou, prohlásil: "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky.
Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a
země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to
všechno naplní. Kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání a tak
by učil lidi, bude v nebeském království považován za nejmenšího. Ale
kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království považován za
velikého." (Mat 5,17-19)

2. V Ko 2,16 varuje Pavel před zákonickým zachováváním
"svátků, novoluní a sobot". Slovo "sobota" je tu v množném čísle, což by
mohlo odkazovat na Leviticus 23,11.32, kde jsou vzpomínány ceremoniální
soboty, narozdíl od soboty týdenní. Z kontextu je jasné, že apoštol nemá na
mysli sobotu v její rajské podobě, ale v překrouceném židovském smyslu a s
lidskými ustanoveními, které jsou vázané na astrologii a uctívání andělů.
Tento verš je proti určitému, ne každému zachovávání soboty. Text neříká, že
sobota byla zrušená, a už vůbec nezakazuje její zachovávání, právě tak, jako
Pavel nezakazuje ani neruší všechno jedení a pití. Pavel varuje před těmi,
kteří "soudí" (posuzují, kritizují, odsuzují) věřící kvůli jednání, jedení a
dotýkání se věcí, což jsou všechno jen "lidské předpisy a nauky" a
"sebeponižování nebo tělesné umrtvování" (v. 20.21.23). Pavel v Kol 2,16
říká, že věřící by neměl dopustit, aby mu jiní diktovali malicherná pravidla
v souvislosti s bohoslužbou a stravováním.

Tento text není možné vztáhnout na čtvrté přikázání
Desatera, protože:

a) slovo "zákon" (nomos) se v listu Koloským vůbec nenachází
(v listu Římanům je více než 70-krát, v listu Galatským více než 30-krát);
Pavel tedy v listu Koloským nehovoří o Božím zákoně - Desateru;

b) slovo "přikázání" (entolés) se v listu Koloským nenachází
v souvislosti se žádným starozákonním přikázáním; list tedy nehovoří o
čtvrtém přikázání;

c) hlavní výpad Pavlovy polemiky je proti "filozofii" a
"prázdnému mudrování" spojenému s "uctíváním andělů", se spoutaností "živly
světa" a s asketizmem v jedení a pití; nehovoří tedy o ničem, co má Božský
původ v ráji.

Text tedy odsuzuje "koloskou herezi", ne každé jedení, pití
a zachovávání soboty, ale jen to, které je spojené s nebiblickými
asketickými předpisy, uctívání andělů a překonaným zákonictvím.

Text Gal 4,10 rovněž není v kontextu diskuse o Desateru.
Nejmenuje sobotu, ale dny, ke kterým se bývalí pohané opět vrací - třeba
právě k prvnímu dnu týdne - dni boha Slunce (dodnes v němčině Sonntag, v
angličtině Sunday...) Zachovávali snad tito pohané před svým obrácením ke
křesťanství sobotu? Pokud měl Pavel na mysli konkrétní den, proč nepoužil
jednoznačné slovo, ale všeobecné označení "dny"?

Ani text Řím 14,5 není v kontextu diskuse o Desateru. Celá
tato kapitola hovoří o asketických skupinách, které spojují jedení a dni.
Zřejmě odmítaly určitá masitá jídla a víno v souvislosti s konkrétními
postními dny (v. 21). Mojžišovský zákon nikde nezakazoval jedení masa
čistých zvířat a nepředpisoval jedení zeleniny.

Text Židům 4,3 neruší přikázání o sobotě z Desatera. Sobotu
používá jako ilustraci Božího království.

Texty Ga 1,6 Ga 3,21 3,25 a další jsou v kontextu Ježíšových
výroků o zákonu (viz 1.) a sobotě (viz níže) vysvětlením osobního
ospravedlnění z víry (v.24), nikoli rušením byť "jediné čárky ze zákona"
(viz 1.)

Ježíšovi učedníci také respektovali sobotu. Lukáš hovoří o
ženách, že po Ježíšově smrti "v sobotu odpočívaly podle přikázání" (Luk
23,56). A největším důkazem stálé platnosti 4. přikázání je naprosté mlčení Nového zákona o změně Bohoslužebného dne. Velká část prvních křesťanů byla ze židovstva. Tito
židokřesťané celý svůj život světili sobotu. Pokud by nastala změna, byl by
to drastický rozchod s tím, na co byli zvyklí. Určitě by to vyvolalo nemalé
polemiky a spory jako obřízka. Té jsou věnované mnohé kapitoly apoštolských
spisů. To, že o sobotě se takto nehovoří, ukazuje, že nebyla předmětem
diskuse.

Pokud nás Bible ani náznakem k něčemu nevede, pak je to k
tomu, abychom zachovávali jakýkoli jiný den než sobotu. Žádný jiný den není
vyhlášen za svatý či oddělený. Podle Písma svatého Ježíš Kristus ani jeho
apoštolové nezměnili den odpočinku. Pokud dnes většina křesťanů považuje za
bohoslužebný den neděli, je přirozené se ptát, kdy a kde nastala tato změna. Naznačuje-li někdo, že je jedno, zda zachovává sobotu, nebo neděli, měl by
připustit, že rozhodně není jedno, co určil Bůh a co člověk.