Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Petr Uhl nepřišel do katedrály. Havel nebyl křesťan, říká (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 24. prosinec 2011 @ 07:18:55 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Možná si i díky tomu někteří uvědomili, jak je smrt
blízko, a že ty krematoriácký takymše bez naděje na vzkříšení jsou málo,
ale to spekuluju.
Ahoj Quercusi.
Byl jsi někdy na nekrematiriácký netakymši?
Já jsem teda byl na několika. A teď nedávno jsem se účastnil jedné krematoriácké takymše, když zemřel soused. Před lety jsem byl na krematoriácké takymši, když umřela sousedka. A musím říci, že rozdíl v naději není mezi krematoriem a kostelem, ale mezi životy lidí. Zažil jsem beznaděj v krematoriu a zažil jsem jí i v kostele. Zažil jsem naději a povbuzení v kostele, ale zažil jsem tam i tak beznadějné plkání a takovou zoufalost a nevědomí "toho co bude" že se to krematoriu bez problémů vyrovnalo.
Na jedné opravdové zádušní mši napsal kdysi jeden mladý kluk písničku, která vyjadřovala i moje pocity, dlouho jsem si jí zpíval, než jsem poznal skutečnou naději pro okamžik smrti.
Dlouhá cesta k slunci
a potom krátkej pád
A ležíš mezi věnci
vidíš svíčky plát
Bílých svící zář
knot se boří do vosku
Oči přivíráš
šestero vidíš paprsků
Svíce svítí světlem
který nehřeje
Jediným tvým teplem
je tvá naděje.
Strach čteš lidem z tváří
děs a beznaděj
I když lásku maří
dál jí rozdávej....
Tak mne zajímá zkušenost jiných.
|
| Nadřazený |
|
