Když tedy jsme Boží potomstvo, nesmíme se domnívat, že by božská bytost byla podobná zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručnosti a důvtipu.


Jsou - li tedy všichni lidé Boží potomstvo, mají logicky Boha za Otce. Zde přece není žádný prostor na diskusi, ani na žádné spekulace o rozdílu mezi stvořením a zrozením. Nakonec stvořeni podle těla byli jen první lidé. My ostatní jsme se podle těla narodili ze svých pozemských rodičů. Lidské duše všech lidí (těch stvořených i těch zrozených)  se stejně rodí jedině z Boha - nikoli z rodičů pozemských. Proto podle původu je Bůh našim nebeským Otcem všech lidí bez výjimky.



Všichni lidé jsou tak podle přirozenosti narozeni z Boha.
Proto se také nové narození v Kristu už nazývá "znovuzrozením" (tedy druhým narozením, narozením znovu).
Rozdíl mezi narozením prvním a druhým spočívá v postavení.
Ti první jsou vyhnanci z ráje, bez nároku na dědictví, zapuzení.
Ti znovunarození díky Kristu získali nárok na dědictví po nebeském Otci, stali se uznanými Božími syny, dědici.