Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Evang (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 17. červen 2014 @ 22:07:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ano, Bůh mi umožňuje zvolit cokoliv.
Abych mohl zhřešit, musím se k tomu sám ve své svobodě se rozhodnout. Kdyby mi tuto volbu neumožnil, nebyl bych za své jednání odpovědný a nebyl bych za něj hodný trestu či odměny.
..."Souhlasí tvůj bůh s hříchem, který ti dovolil, nebo s ním nesouhlasí?"...
Můj Bůh s hříchem, který mi dovolil udělat, samozřejmě nesouhlasí, ale přesto mně jej i tak dovolil udělat (nebo mi můj záměr překazil) zcela v režii Božího plánu se světem.
Proto jsem se tě ptal na Hirošimu a ty jsi neuměl odpovědět. Protože pro tento případ nemáš připravenou příslušnou šablonu. Tak jsi začal kličkovat. aby sis zachoval tvář.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: E (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 18. červen 2014 @ 08:22:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Můj Bůh s hříchem, který mi dovolil udělat, samozřejmě nesouhlasí, ale přesto mně jej i tak dovolil udělat (nebo mi můj záměr překazil) zcela v režii Božího plánu se světem.
Takže jestli ti dobře rozumím, tvůj Bůh ti dovolil udělat hřích, s čímž samozřejmě nesouhlasí.
Jinde si zase psal:
Svoboda hřešit ovšem vůbec není synonymem mít snad od Boha dovolení hřešit!
či
Mě se ta tvoje "svoboda hřešit" s "dovolením hřešit" plete a nerozumím rozdílu mezi nimi. Byl bys tedy dnes schopen vysvětlit rozdíl mezi "dovolením hřešit", které dostáváš od Boha a "svobodou hřešit" kterou jsi dostal, pokud to nejsou synonyma? "Svoboda hřešit" je nějaká paušální záležitost, kterou máš na jakýkoliv hřích a "dovolení hřešit" si od boha musíš vyžádat pokaždé znovu, když chceš hřešit?
Nebo je ten rozdíl v něčem jiném?
Promiň, že se ptám, ale to, co žiješ je mi totálně cizí a musím říci, že zrovna toto jsem i jako ŘK chápal zcela jinak než ty. Pokud je toto naukou ŘKC, tak jsem jí zcela jistě nepochopil a dnes musím s vděčností říci, že jsem rád, že jsem to nepochopil a že jsem i jako ŘK rozuměl, že Bůh hřích zakázal a že svobodu Bůh nedal lidem ke hříchu.
Proto se tě ptám podrobně. A díky za odpovědi.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 18. červen 2014 @ 09:41:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bůh stvořil člověka a vložil mu návod, jak se v životě má chovat, do jeho svědomí. Později k tomu přidal i zjevený Zákon (vyjádřený ve zkratce Desaterem). I Zákon je návodem jak žít, nikoli souborem zákazů, jak člověka omezovat. Desatero bylo dáno k tomu, aby byl člověk uchráněn před omyly z nevědomosti. Když přišel Zákon, provinění se rozhojnilo, protože člověk už nehřešil jen ze slabosti a v nevědomosti, ale hřešil přímo proti Bohu, proti jeho přikázání.
..."Mně se ta tvoje "svoboda hřešit" s "dovolením hřešit" plete "...
Bůh nikomu nedovolil cizoložství. Přesto lidé cizoloží a Bůh je za to nezabíjí hned bleskem. Sám respektuje to, že dal lidem svobodu v rozhodování (dal jim k tomu rozum i srdce), sám dovolil, že lidé si mohou zvolit sami cestu strmou a úzkou, nebo cestu širokou a pohodlnou. Kdyby Bůh lidem nedovolil si vybrat, kdyby jim nedovolil si vybrat zhřešit či nezhřešit, nebyli by lidé svobodní v rozhodování. Byli by jako svázáni v řetězech. Za hříchem však následuje jednou trest, za dobré skutky nebeská odměna. To jsou nutné důsledky každé lidské volby.
Takto jsem to vysvětlil nahoře:
Pokud máš možnost zvolit, je to logicky výsada jen
člověka svobodného. Otrok v řetězech nemá možnost volit, musí kráčet
tam, kam ho povedou. My ale máme možnost volit mezi cestou strmou a
úzkou a mezi cestou širokou a pohodlnou. Každá jednotlivá volba má své
důsledky právě proto, že jsme si ji zvolili sami bez přinucení zvenčí.
Tyto důsledky můžeme sami dopředu posoudit rozumem i srdcem. Proto ji
pokládám za volbu svobodnou. Ta má na nás ten dopad, že neseme také důsledky každé takové volby, neseme za ni odpovědnost.
Svobodě nerozumím jako anarchii, jako dělat si co mě napadne a nenést za to žádnou odpovědnost. Takto svět uspořádán není. Svoboda je nutně spojena s odpovědností za své činy, za svou volbu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 18. červen 2014 @ 20:46:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Bůh nikomu nedovolil cizoložství.
Tedy ani tobě ne? Ani tobě Bůh nedovolil cizoložství?
Výše píšeš, že "Můj Bůh s hříchem, který mi dovolil udělat, samozřejmě nesouhlasí, ale přesto mně jej i tak dovolil udělat".
Jsou tedy hříchy, které ti tvůj bůh dovolil udělat a pak jsou hříchy, které ti udělat nedovolil? A jak si to srovnáš s tím, že je ti všechno dovoleno? Je to "všechno, kromě cizoložství", nebo ti zakázal ještě něco jiného?
Kdyby Bůh lidem nedovolil si vybrat, kdyby jim nedovolil si vybrat zhřešit či nezhřešit, nebyli by lidé svobodní v rozhodování. Byli by jako svázáni v řetězech.
No, tenhle tvůj postoj je pro mne absolutně cizí, přesně převrácený tomu, co už léta žiju.
To, že mi Bůh zakázal hřích (každý hřích, nejen cizoložství) mne nijak neomezuje a tím zákazem neztrácím nic ze své svobody. Naopak to, že si nesu dědictví hříchu mne mnoha věcech omezovalo a omezuje a když mne Bůh zbaví nějakého hříchu tak, že se mne netýká ( díky pokání), je to pro mne obrovské vysvobození.
Ani jako ŘK jsem nežil to, co píšeš ty, ale už tehdy jsem dobře vnímal otroctví hříchu, byť si vzpomínám, že to, co máš v hlavně nás učili a já se podle toho marně pokoušel žít. Jen jsem tehdy samozřejmě neznal Boha a nezažil dar pokání, nevěděl jsem, že je z otroctví východisko.
Ale to už jsem ti psal mockrát.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 20. červen 2014 @ 10:17:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Těžko porozumět, je - li myšlení převráceno a spoutáno jen do určitých kolejí.
Pak se bazíruje na slovíčkách, aby se člověk nemusel konfrontovat se skutečností.
Bůh dal lidem návod, jak správně žít. V tomto návodu není obsaženo cizoložství. Z tohoto pohledu tedy Bůh lidem opravdu cizoložství nedovolil, ale naopak zakázal.
Přesto je tvrdou realitou, že někteří lidé i tak stále cizoloží. Je tedy zjevné, že Bůh zde respektuje lidskou svobodu i v jejich rozhodnutí zhřešit ( ale samozřejmě také potom nést následky ze způsobeného zla). A protože žádný čin se na světě neděje bez vědomí Boha, je zjevným, že Bůh způsobované zlo dopouští. I když by si přál k prospěchu lidí, aby lidé žili jinak. Dovoluje lidem v jejich svobodě si zvolit jejich způsob žití a třeba i zcizoložit.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 20. červen 2014 @ 13:30:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Těžko porozumět, je - li myšlení převráceno a spoutáno jen do určitých kolejí.
Pak se bazíruje na slovíčkách, aby se člověk nemusel konfrontovat se skutečností.
To je mi jasné, Stando. Pokud se někdo domnívá, že mu Bůh dovoluje hřešit či že dokonce Bůh souhlasí s tím, co dělá Satan, musí pak počítat s tím, že mu lidé, kteří Bohu věří a respektují Boží slovo, budou jen těžko rozumět a dá jim chvíli práci aby něco tak převráceného pochopili.
Rozumíš už tedy tomu, že když Bůh (ten skutečný Bůh, stvořitel nebe a země, ne bůh tohoto věku) respektuje lidskou svobodu, že to neznamená, že by se hříchem člověka souhlasil, nebo že by hřích člověku dokonce dovoloval, že by dával člověku svobodu hřešit?
Tedy že skutečný Bůh ani tobě nedovoluje hřešit a nesouhlasí s tím, když hřešíš, že hřích není Boží vůlí, i když si budeš namlouvat, že ti "bůh hřích dovolil" a že máš "svobodu hřešit"? Pokud takovou svobodu opravdu máš, určitě není od Boha.
Bůh dal lidem nejen návod, jak "správně žít", ale Bůh také lidem mnoho věcí zakázal, přikázal jim, ať je nedělají. Porušení toho zákazu nebo příkazu není svoboda od Boha, ale je to porušení svobody, kterou Bůh dal, je to defekt té svobody.
Naopak svobodně se rozhodovat ve věcech, které Bůh člověku dovolil je využití té svobody, kterou Bůh dal a ne nějaké omezení té svobody, jak si to představuješ ty. Ve svobodě, kterou Bůh dal, je bezpočet možností pro výběr.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pátek, 20. červen 2014 @ 14:33:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Opět se tu zapletu: Písmo zní: Hleď, dnes vám předkládám požehnání i zlořečení: požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám dnes přikazuji, a zlořečení, když nebudete poslouchat příkazy Hospodina, svého Boha, sejdete-li z cesty, kterou vám dnes přikazuji, a budete-li chodit za jinými bohy, k nimž se nemáte znát. No a teď si, Stando, vyber. Takový malý test.
test A Co z ti Bůh dovolil? 1. Dovolil ti plnit Jeho příkazy. 2. Dovolil ti neplnit Jeho příkazy. 3. Nedovolil ti plnit Jeho příkazy. Odpověď: doplň test B Co z ti Bůh zakázal? 1. Zakázal ti plnit Jeho příkazy. 2. Zakázal ti neplnit Jeho příkazy. 3. Nezakázal ti plnit Jeho příkazy. Odpověď: doplň
Pokud sis náhodou z těch možností nevybral, pak jaká je správná odpověď? Jestli ji najdeš, pak se zeptám: Kde je ta svoboda od Boha a v čem spočívá? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 21. červen 2014 @ 12:25:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Život v dokonalé svobodě je životem podle Božího návodu, jak mají lidé žít. Znamená to, že ty se vědomě a dobrovolně ztotožníš se způsobem života podle Boha v hranicích, které Bůh vytýčil. Tvoje svoboda tedy není v ničem omezována, protože když ty sám si zvolíš určité nepřekročitelné hranice, není to popřením tvé svobody.
Svoboda od Boha spočívá v tom, že se vyvarujeme hříchu, který nutně svazuje, zotročuje. Protože ale nedokážeme zcela nehřešit, musíme se i tak pravidelně ze hříchů očišťovat. Pokáním, Kristovými zásluhami a milostí od Boha. Jen tak si stále zachováme skutečnou svobodu a nezávislost.
test A. Bůh ukázal člověku, jak má správně žít - ponechává mu však úplnou volnost v jeho jednání s tím, že jednou bude z toho skládat účty. Jeden člověk tak usiluje o život podle Boha, jiný je v nesvobodě spoután svými hříchy. Svobodu si zvolit však Bůh ponechává každému z nich až do smrti. Hříšník tak může stále učinit pokání, svatý může stále ještě upadnout do otroctví hříchů.
test B Bůh mi zakázal nežít podle Božího řádu. Přesto když podle něj nežiji a hřeším, Bůh to zatím ve svém milosrdenství toleruje a čeká, že se obrátím. Nečeká pasívně, ale skrze události v životě mě přiměje k zamyšlení, ke změně způsobu života. Vede mě k pokání a obrácení - vždycky však čeká, až to člověku docvakne, až se sám rozhodne. Nemanipuluje lidským myšlením.
Bůh však může podle svého uvážení kdykoli svobodně zasáhnout do běhu věcí, může člověka také náhle povolat na věčnost.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Neděle, 22. červen 2014 @ 12:47:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, opět a zase- tvé ALE!
Opět neodpovídáš přímo a upřímně! V testu A i B jsi zcela neprospěl. V testu A jsi neodpověděl na kladenou otázku, upravil jsi ji podle svého, nahradil jinou a na tu sis odpověděl. To děláš velice často. Proto ti říkám ALE. Promiň - myslím, že o tomto bys měl vědět. V testu B - poněkud lepší, ale odpověď je velice chybná.
Jinak ten test by zcela prostý a logický. Zkusto znovu, prosím. Snad tě to trkne. Uznávám, že ne vždy si člověk uvědomí, že má odpovědět na to, na co se ho člověk táže. Politici a diplomati si ale převrací a upravují kladené otázky, aby nemuseli říkat pravdu.
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 23. červen 2014 @ 16:56:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Ahoj,
Stando.
Tak jako
tak - děkuji za odpověď. Rozhodně tě nebudu nutit odpovídat na otázky, které ti
připadají hloupé a zcela mimo realitu. Nechci tě tlačit do postojů, které jsou
ti naprosto cizí.
Jak jsem už
dříve psal - naše uvažování je v této věci odlišné. To se hold stává.
Respektuji tvůj názor.
Snad ti i
dobře rozumím. Píšeš, že Bůh ponechává člověku svobodu volby - tedy ponechává
na člověku, jak se rozhodne – netlačí, nemanipuluje, předkládá člověku možnosti
volby, upozorňuje však člověka na následky a důsledky jeho volby. Boží nařízení
vnímáš jako pravidla života, která ti Bůh dal. Tuto možnost volby pokládáš za
svobodné rozhodnutí každého člověka. Možná tak bych to zjednodušeně shrnul. Jsi
tedy svobodný člověk, protože máš svobodu výběru. Je před tebe kladeno
požehnání, když budeš dodržovat, co Bůh přikázal, a zlořečení, když nebudeš
dodržovat, co Bůh přikázal. Dle tvého tedy máš svobodu v rozhodnutí vybrat
si, zda budeš hřešit. Je však na tebe kladena odpovědnost takové volby s vyplývajícími
důsledky. Na základě této svobodné volby tedy i svobodně činíš to, pro co ses
rozhodl. Se svým svobodným rozhodnutím a svobodným jednáním tedy přijímáš a neseš
odpovědnost za svou volbu. Pokud miluješ Boha, pak se rozhodneš činit to, co je
v Jeho očích správné a dobré.
Teď se
pokusím naznačit a vysvětlit svůj postoj. Snad tím vysvitne rozdíl v našich
postojích. Podle mého mi Bůh dal přikázání, jak mám žít. Přikázání (nebo
nařízení) vnímám jako příkaz bez možnosti svobodné volby. Bůh mi nedovolil Jeho
nařízení dodržovat, ale nařídil. Nedovolil mi je porušovat, ale ani nezakázal.
Stejně tak mi Bůh nedovolil dodržovat Jeho nařízení – jednoduše mi je přikázal
dodržovat. Nejsem tedy ve svém rozhodování, a tím pádem také v jednání, svobodný.
Nemám totiž jinou volbu. Nemám svobodu výběru. I já nesu odpovědnost za to,
jestli budu Bohu poslušný nebo ne. Pod pohrůžkou zlořečení nemohu být
neposlušný, budu-li poslušný – budu požehnán. Miluji-li svého Pána, budu činit,
co mi nařídil.
Ty tedy byl
jsi vysvobozen Kristem, aby ses mohl svobodně rozhodnout, jak budeš žít. Miluješ-li
Boha, svobodně budeš činit a z lásky k Němu plnit vše, co se Jemu
líbí. Nejsi vázán nikým, ani Bohem, jen svým vlastním srdcem a svědomím. Byl
jsi vysvobozen ke svobodě lásky. Já pak jsem byl Kristem vykoupen a bylo za mne
zaplaceno. Nežiji již tedy sám sobě, ale svému Pánu. Patřím Jemu. Vím, že On je
dobrým Pánem a vysvobodil mne z moci – z otroctví toho Zlého. Jsem si
vědom svého předchozího stavu – otroctví Zlému, miluji svého nového Pána. Jeho
přikázání mi nejsou těžká, protože jsem si Jej zamiloval.
Jak je
vidět – ty i já milujeme tedy Boha a Krista. Každý svým způsobem. Ty ze své svobody
rozhodování z lásky děláš to, co se Bohu líbí. Nejsi však vázán žádnou
povinností. Jako svobodný člověk však ze sebe činíš Božího služebníka a tak ses
svobodně rozhodl se své svobody vzdát pro Něj. Zavázal ses pro Něho činit to,
co se Jemu líbí a nečit to, co se Jemu protiví. Já však svobodu nehledám.
Necítím se být Jeho otrokem, protože z lásky ke svému Pánu činím a
rozhoduji se pro to, co se Jemu líbí. Ač tedy jsem Jeho otrokem, jsem přesto svobodný,
protože z lásky a ze srdce činím to, co se Jemu líbí a vyhýbám se tomu, co
se Jemu protiví. Již tedy nejsem vlastně otrokem, ale svobodně jsem se dal do
Jeho služby.
Pokud tedy
já nečiním to, co mi Bůh nařídil, jsem tedy nejen neposlušným služebníkem, ale
také nemilujícím služebníkem. Nemám svobodu ve službě, ale v lásce ano. Ty
pak nejsi vázán službou – svobodně sloužíš, ale v lásce jsi vazalem,
protože pokud bys nemiloval Boha, nečinil bys, co se Mu líbí. Tak v lásce k Bohu
je svoboda služebníka Božího a služba svobodného člověka. Avšak svobodnému
člověku není přikázáno dodržovat Boží nařízení a proto ani zakázáno je nedodržovat.
Kdežto služebník Boží je vázán Božími nařízeními a není mu dovoleno je
nedodržovat. Ty jsi tedy svobodný při výběru činění dobra či zla, já jen v činění
dobra.
Snad jsem tím
dlouhým rozjímáním tedy dokázal, že ti jsem schopen porozumět. Nemohu souhlasit
s tím, že máš svobodnou volbu si vybrat, co chceš činit, pokud nemáš
svobodnou vůli činit, co chceš. Jestli říkáš, že ti Bůh dovoluje si svobodně vybrat,
zda zhřešíš, ale zároveň ti zakázal zhřešit, pak jde o protiřečení si. Bůh ti
nemůže dovolit si svobodně vybrat to, co ti zakazuje. Pokud ti dovoluje i
svobodně zhřešit a pak tě za to ztrestá, nebo ti jen za to hrozí trestem, tedy
tě uvádí do klamu. Už jen to slovo „dovoluje“ označuje, že nemáš svobodu.
Svobodný člověk nemusí nikoho žádat o svolení. Vybírá si a dělá, co chce. Nesvobodný
člověk pak je závislý na tom, kdo mu panuje. Nemůže si dělat, co se mu zlíbí. Možná
opět namítneš – já činím, co se Bohu líbí, dobrovolně, protože Ho miluji.
Jistě, já také jako služebník činím, co mi nařizuje, protože svého Pána miluji.
Řekneš mi - nezvolím si zlo, ač bych
mohl jako svobodný - protože Boha miluji. Já však na to – já budu činit jen to,
co mi Pán nařizuje, protože Ho miluji, ale činit zlo mi nepřikázal.
Možná mi
namítneš, že nejsme už Jeho služebníky, protože služebník neví, co činí jeho
pán – byli jsme nazváni přáteli Krista, protože nám dal poznat všechno, co slyšel
od svého Otce. Jistě je to pravda. Jenže svým smýšlením služebníky Ježíše
Krista máme být. A nenazýváme Ho snad svým Pánem? Tak se nazývali ti (a Jeho
nazývali), kdo Mu sloužili. Kdo se však má za služebníka Kristova, nemůže si
myslet, že si může činit, co chce. Máš svobodný výběr? Máš svobodnou volbu
učinit hřích? Myslím si, že ne. To musíš vnitřně cítit – vnímat. Nic ti v tobě
nebrání, aby sis zvolil hřích? Nevěřím ti. Ten hlavní rozdíl tedy vnímám v tom,
že co je pro mne zkouškou poslušnosti víry, je pro tebe svobodným výběrem.
I Boží vůli
chápeš jinak. Je pro tebe snad Boží vůle dovolením ke hříchu? Znamená to snad,
že když hřeším, pak je to vůle Boží, abych hřešil? Zhřešil jsem tedy podle Boží
vůle z Jeho dovolení? Dovolil mi být Mu neposlušný? Tak za co mám být
ještě souzen pro svou nevěrnost? Vždyť jsem učinil to, co On mi dovolil! A k čemu
to pak vede? – viz Písmo. Víš Bůh to netoleruje, ale shovívá ti ve své dobrotě.
Má s tebou trpělivost. I se mnou, samozřejmě. Jen abychom tu Jeho dobrotu
nebrali nalehko – jako svobodu.
Já se v této
debatě o „svobodě k hříchu“ už nechci více angažovat. Nakonec nejdůležitější
je, zda-li Boží přikázání plníme.
Zopakuji
svůj test, jak zněl s mými odpověďmi:
test A
Co
z ti Bůh dovolil?
1. Dovolil ti plnit Jeho příkazy. / odpověď: NE. Bůh mi přikázal plnit Jeho nařízení.
2. Dovolil ti neplnit Jeho příkazy. / odpověď: NE. Bůh mi přikázal plnit Jeho nařízení.
3. Nedovolil ti plnit Jeho příkazy. / odpověď: NE. Bůh mi přikázal plnit Jeho
nařízení.
Správná odpověď testu A1, A2, A3: NE.
Bůh mi přikázal
plnit Jeho nařízení.
test
B
Co z ti Bůh zakázal?
1. Zakázal ti plnit Jeho příkazy. / odpověď: NE. Bůh mi přikázal plnit Jeho nařízení.
2. Zakázal ti neplnit Jeho příkazy. / odpověď: NE. Bůh mi přikázal plnit Jeho nařízení.
3. Nezakázal ti plnit Jeho příkazy. / odpověď: NE. Bůh mi přikázal
plnit Jeho nařízení.
Správná odpověď testu B1, B2, B3: NE.
Bůh mi přikázal
plnit Jeho nařízení.
Proto
jsem také za testy psal toto:
Pokud sis náhodou z těch možností nevybral, pak jaká je správná odpověď? Jestli
ji najdeš, pak se zeptám: Kde je ta svoboda od Boha a v čem spočívá?
Snad byl
pro tebe ten test praštěný a mimo realitu, ale rozhodně jsi vůbec nepochopil jeho
zadání.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 24. červen 2014 @ 08:43:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ten test takhle ani pochopit nešel.
Uvědom si, že otázky jsi vytvářel pod vlivem předvědění, už na základě vědomí té správné odpovědi. Čili podle odpovědi jsi zpětně vytvořil otázky.
Pro člověka nezasvěceného pak ty otázky vyzněly zcela mimo realitu života.
Co z ti Bůh dovolil? 1. Dovolil ti plnit Jeho příkazy. 2. Dovolil ti neplnit Jeho příkazy. 3. Nedovolil ti plnit Jeho příkazy.
Je přece zcela mimo realitu aby mi Bůh dal nějaké příkazy a zároveň mi je nedovolil plnit!
..."Ty tedy byl
jsi vysvobozen Kristem, aby ses mohl svobodně rozhodnout, jak budeš žít. Miluješ-li
Boha, svobodně budeš činit a z lásky k Němu plnit vše, co se Jemu
líbí. Nejsi vázán nikým, ani Bohem, jen svým vlastním srdcem a svědomím. Byl
jsi vysvobozen ke svobodě lásky. Já pak jsem byl Kristem vykoupen a bylo za mne
zaplaceno. Nežiji již tedy sám sobě, ale svému Pánu. Patřím Jemu."...
Není v tom rozdíl. I za mě bylo zaplaceno. Učím se žít svému Pánu, ale přesněji bych řekl, že zatím to ještě neumím (nedokáži se zcela zříct svého ega), že zatím jsem rád, že žiji svůj život alespoň společně se svým Pánem. Taky patřím Kristu (nesporně má na mě právní nárok) - ale zároveň vím, že tak to on nechce, že chce z lidské strany nikoli respekt povinnosti, ale že chce vztah, svobodné rozhodnutí se pro Něho. Chce také naši vytrvalost v tomto vztahu, učí nás věrnosti. A věru že má nás ještě hodně co učit!
Také já jsem vázán povinností, protože nosím na sobě Kristovo jméno - křesťan. Jsem - li údem tajemného Kristova těla, úd je vázán povinností k ostatním údům konat to, k čemu je určen. Myslím si, že já ve svobodě žiji. Necítím se být Jeho otrokem, protože z lásky ke svému Pánu činím a
rozhoduji se pro to, co se Jemu líbí. Ač tedy jsem Jeho otrokem, jsem přesto svobodný,
protože z lásky a ze srdce činím to, co se Jemu líbí a vyhýbám se tomu, co
se Jemu protiví. Již tedy nejsem vlastně otrokem, ale svobodně jsem se dal do
Jeho služby.
Jsem rád, že v tomto se shodneme.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 24. červen 2014 @ 10:03:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, zatím jen reakce na toto:
Uvědom si, že otázky jsi vytvářel pod vlivem předvědění, už na základě vědomí té správné odpovědi. Čili podle odpovědi jsi zpětně vytvořil otázky.
Ano, tak to je. Tak se tvoří testové otázky. :o) Podle odpovědi tvoříš testové otázky a varianty odpovědí. To je správně. Divím se, že se tomu divíš. Navíc jsem ti dal možnost, že pokud nenajdeš správnou odpověď, pak máš napsat tu správnou.
Ty jsi ale ani tak správně neodpověděl. Zadání testu předcházela citace z Písma. Nezasvěceným člověkem také rozhodně nejsi. Pokud nerozumíš rozdílu mezi příkazem a dovolením, pak fakt už opravdu nevím. Vždyť to zní tak divně? Dovoluji ti plnit mé příkazy!? Nebo - nedovoluji ti plnit mé příkazy!? Nebo dovoluji ti neplnit mé příkazy?! Tyhle otázky byly zcela na místě. Je to mimo logiku věci. Příkazy se nařizují, ne dovolují. Dovolená věc se nenařizuje, ale povoluje. Dovoluje se pak to, co jinak není povoleno - tedy je jinak zakázáno. Jestli ti Bůh dovoluje to, co jinak zakazuje, pak ti vlastně uděluje výjimku ze zákazu. Proto chápu, proč se tě Tonda ptá, zda máš Bohem dovoleno hřešit. Píšeš vlastně, že máš Bohem dovoleno si zvolit, že zhřešíš, ale na druhé straně, že ti Bůh hřešit nedovolil. A já mám pak v hlavě i v srdci zmatek. Vůbec ti nerozumím. Dovoluje ti Bůh přestoupit jeho příkazy nebo zákazy? Nebo Bůh činit hřích nezakazuje a činit dobro nepřikazuje? - tohle je pro mne snad pochopitelná odpověď - že Bůh nepřikazuje činit dobré a nepřikazuje nečinit zlé (nebo nezakazuje činit zlé). Podle toho jak píšeš, že Bůh ti dal doporučující návod života, pak tomu snad rozumím... Ale dovolit plnit příkaz, nebo dovolit neplnit příkaz? Tohle mi do hlavy prostě nejde. Co je ti zakázáno - to je ti zároveň dovoleno? Co je ti dovoleno - to je ti zároveň přikázáno? Fakt jsem z toho tele.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 25. červen 2014 @ 08:45:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Vždyť to zní tak divně? Dovoluji ti plnit mé
příkazy!? Nebo - nedovoluji ti plnit mé příkazy!? Nebo dovoluji ti
neplnit mé příkazy?"...
Asi žijeme v docela odlišných světech. Pro mě tvé otázky zní divně. V tom mém světě je nelogické, aby mi Bůh zjevil Zákon (dal nějaké příkazy, jak správně žít) a následně mi pak řekl: Nedovoluji ti plnit tyto mé příkazy. Takto náladový můj Bůh není. Jeho slovo platí stejně včera, dnes i navěky. Můj Bůh je věrný. Je věrný i svému slovu.
..."Píšeš vlastně, že máš Bohem dovoleno si zvolit, že
zhřešíš, ale na druhé straně, že ti Bůh hřešit nedovolil. A já mám pak v
hlavě i v srdci zmatek."...
Já ti vysvětluji (na základě Kristových slov z Mt 10,29), že nic na světě se nemůže udát bez Božího svolení, bez toho, že by to Bůh dopustil - že by to dovolil. Ani katastrofy, ani války, ani to, že někomu umře miminko. Ani žádný hřích se nestane bez božího dopuštění! Pokud se rozhodneš někoho okrást, nebo zabít a Bůh rozhodne jinak, okolnosti jím způsobené ti tvůj záměr zhřešit nedovolí.
Takže každý hřích, který lidé spáchají, z tohoto pohledu musí Bůh dovolit, musí jej dopustit. A Bůh naše hříchy často dopouští (dovoluje), protože nám lidem dal prostor svobody v rozhodování a respektuje ho (proto neseme za hříchy odpovědnost - ale na druhé straně můžeme být za svá dobrá rozhodnutí zase odměněni).
Takže Bůh sice dal lidem příkazy jak mají žít, ale chce, aby lidé tento návod na šťastný život přijali za svůj, přijali jej srdcem a to dobrovolně. Bůh nikoho nenutí násilím, usiluje o vztah v naprosté svobodě.
|
]
|
|