Re: Re: Re: Re: Re: Barva mrtvého. (Skóre: 1)
Vložil: Nitram v Sobota, 30. květen 2015 @ 11:05:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Zdravím Myslivče, jsem přesvědčen, že optimisticky řečeno, slučuješ několik skutečností dohromady tak, že už to není pravdou. Máš pravdu v tom, že spasitelské dílo Ježíše Krista bylo dokonáno. Máš pravdu i v tom, že spásu si nelze koupit, je darem. Stejně tak je pravdivé, že Božím cílem je spasit lidstvo. Ale už není pravdou, že já nebo ty jsme spásy dosáhli. Dosáhnout spásy je eschatologickým cílem. Tak o tom jasně mluví Písmo. Zde bych vzpomenul má oblíbená slova apoštola Pavla v 1K 9kapitole o běžcích na stadiónu, které krásně ilustrují to, o co se snažíme. Pavel vybral příklad závodníka právě proto, že ilustruje to, o co se křesťané snaží. Získat "věnec nepomíjitelný" - tedy spásu, věčný život, který je pro nás připraven. My jsme však na závodní dráze, běžíme, abychom vyhráli. A o to se snažíme. Ten, kdo si řekne, jsem spasen, nemusím běžet, nevyhraje. Nikdy se k cíli nedostane.
O tomto podobném mluvil před více jak sedmi sty lety Olomoucký biskup Robert (1201 - 1240) v jednom ze svých kázání, kde kritizoval takové křesťany, kteří "usnuli" v Boží milosti a domnívali se, že již nemusí pro spásu dělat nic. Jim biskup Robert řekl, že jsou líní a vyzval je slovy apoštola Pavla, aby se probudili ze spánku, neboť hodina je již blízko (srov. někde v Korintským, nemůžu si vzpomenout kde).
Zdá se mi, že onen problém, který zmiňoval biskup Robert, je to, co učíš. Ale až našesmrt se stane skutečným znovuzrozením do spásy (nyní jsme znovuzrozeni ke spáse). Teprve tehdy nám Kristus řekne, zdali jsme bojovali dobrý boj víry, či jako oněm družičkám v Ježíšově podobenství nám bude řečeno: "Já vás neznám". Do té doby jsme na stadiónu a běžíme, abychom získali odměnu.
To je to, co děláme. Nesnažíme se spasit sami, ale bojujeme, neboť "ďábel jako lev řvoucí obchází, aby hledal, koho by sežral. Nikdo z nás nemůže říct již jsem spasen, protože i přesto, že jsme pokřtěni v Kristu, stále inklinujeme ke hříchu a mnohdy mu podléháme a tehdy se znovu a znovu obracíme, a prosíme Ježíše Krista, aby nám odpustil. Proto se neustále cvičíme, abychom přemáhali pokušení ke hříchu, který nás odděluje od Krista.
S pozdravem Martin |
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Barva mrtvého. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 07. červen 2015 @ 09:03:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | O tomto podobném mluvil před více jak sedmi sty lety Olomoucký biskup Robert (1201 - 1240) v jednom ze svých kázání, kde kritizoval takové křesťany, kteří "usnuli" v Boží milosti a domnívali se, že již nemusí pro spásu dělat nic.
Dobrý den, Martine.
Lidé, kteří přijali Boží spasení a byli zachráněni neuvažují jako lidé v ŘKC nebo v jiných podobných náboženstvích. Už dříve vaši kolegové s těmito zvláštními myšlenkami o nečinnosti, lennosti, nicnedělání přicházeli, psal jsem jim tehdy článek " životní motivace".
To, že Bůh člověka spasí neznamená, že člověk je líný a nic nedělá, ale je to naopak: Tam, kde lidé přijmou Boží spasení je násobně více dobré činnosti než tam, kde se lidé snaží zachránit svými skutky sami sebe. Pokud je člověk Bohem zachráněn a nemusí se věnovat sám sobě a své záchraně má o to více času a prostoru věnovat se druhým. tento stav je možné dobře sledovat a porovnat od úrovně jednotlivých životů až po úroveň makroekonomickou.
Ale až naše smrt se stane skutečným znovuzrozením do spásy (nyní jsme znovuzrozeni ke spáse).
Očekáváte tedy, že až smrt bude nějakou výraznou změnou?
Co přesně očekáváte od vlastní smrti, jakou změnu, jaký přerod očekáváte až nastane smrt?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Barva mrtvého. (Skóre: 1)
Vložil: Nitram v Pondělí, 08. červen 2015 @ 19:50:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | | Zdravím Cizinče, po přečtení odkazovaného článku nejspíše rozumím, v čem je mezi námi problém. V našem postoji vidíte nebezpečí v tom, že motivace pro mravné a zbožné chování tkví ve strachu z trestů a vlastního prospěchářství (pokud se mýlím tak mě prosím opravte). Podobně já a mě podobní vidíme nebezpečí ve vaší argumentaci v tom, že si křesťané mohou říci, že jsou již spasení a případné dobré skutky jsou jenom takový bonus, ale ne nutný.
Ale myslíme to takto? Asi ani jeden z nás. Domnívám se, že je dost pravděpodobné, že v Zásadě (a nejen na Liberecku :-)) vidíme problém stejně, ale díváme se na ně z jiného úhlu pohledu. Jeden je antropocentrický druhý theocentrický. Vaše strana by takto se soustředila na theocentrický pohled, kdy kdy ve věci spásy se sleduje Boží spásný akt, který byl dokonán a jako takový se zdarma nabízí každému, kdo ho chce přijmout. Tak nelze se zabývat skutky, ale sledovat jen Boží spásu. Na druhé straně v antropocentrickém vidění věci se zabýváme na člověka a jeho vztah k Bohu. V této úrovni je třeba mluvit o přijímáni spásy a jakým způsobem se to projevuje.
Theologie (tedy řeč o Bohu) musí zohledňovat oba aspekty, jinak vskutku hrozí nebezpečí se domnívat, že buď pouze ze skutků je možno dojít spásy, či pouze víra ve spásu dostačuje. Oba tyto přístupy jsou samozřejmě špatně. Dobře je však věřit v Boží milosrdenství a žít nejlépe jak dovedeme. Tedy nespoléhat pouze na sebe nebo nespoléhat pouze na milost.
Uvedu příklad: Nedávno jsem hovořil s jedním pracovníkem jedné polostátní firmy, který vykládal o tom, jak jeho pracovní doba se skládá především z grilování, spaní a chlastání. Ve skutečnosti on a jeho spolupracovníci nic moc nedělají a jejich produktivita je skoro nulová. Oni spoléhají na to, že je nikdo nekontroluje a pokud neudělají opravdu velký průšvih, tak budou pravidelně dostávat plat. Vypadá takto spása, kterou nabízí Bůh? Domnívám se, že ne, protože to by odporovalo Písmu, které nás neustále vybízí k větší píli v našem náboženském životě. Proto ve své rétorice spíše preferuji mluvit o našem jednání; jednak abych "neusnul na vavřínech", jednak kvůli zpětné vazbě.
Toto opravdu není vyčerpávající odpověď, ale jen střípek z celé problematiky. Nechci však zde psát dlouhý elaborát. Ještě krátce odpovím na Vaše otázky:
Očekávám, že bude smrt výraznou změnou? Ano, očekávám. Do smrti člověk bojuje. Může se obrátit k Bohu, nebo na něj zanevřít. Pokud se obrátí k Bohu, může se snažit žít podle jeho přikázání, nebo ne (přílišné spoléhání na milost). Každopádně ve smrti člověk skládá účty ze svého jednání (podobně jako v podobenství o hřivnách).
Vlastní smrt - očekávání, přerod: V první řadě doufám v Boží milost a odpuštění a tím ve spásu. Těším se v první řadě, až uvidím Boha tváří v tvář a že budu moci přebývat v jeho společenství. Nechci, aby to znělo jako nějaké "pobožné fráze", ale to je to, co očekávám od svého druhého života.
S pozdravem Martin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Barva mrtvého. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 09. červen 2015 @ 07:50:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | V našem postoji vidíte nebezpečí v tom, že motivace pro mravné a zbožné chování tkví ve strachu z trestů a vlastního prospěchářství (pokud se mýlím tak mě prosím opravte).
Ten článek byl psán spíše jako dotaz.
Postoje, které píšete a které máte, jako například "dobré skutky jsou jako bonus", "spasení znamená lennost", "když je někdo spasen nemusí dělat dobré skutky" atd v desítkách dalších podob jsou z našeho pohledu velmi zvláštní. Neuvažoval jsem takto ani v ŘKC, neuvažuji takto ani jako křesťan. Mezi spasenými křesťany se pohybuji přes dvacet let a podobné postoje jsem mezi nimi nikdy neslyšel. V příspěvcích ŘK se tyto podivné postoje objevují stále dokola, znovu a znovu s železnou pravidelností, někde v ŘKC mají tedy zřejmě svůj zdroj. Proto se ptám z čeho takovéto vaše uvažování pochází a vysvětluji, že tak, jak uvažujete, neuvažují lidé, kteří jsou spasení. Namají ani pohled, který označujete za antropocentrický, ani ten, co označujete za teocentrický.
Spíše máme pohled přirozený, logický, tak, jak nás učí situace a samo spasení: Jestliže nás Bůh spasil, zachránil, jestli položil život za nás, uděláme totéž pro něj. Což například znamená Ježíše poslouchat a pomáhat druhým. Jestliže jsme spasení a Bůh je s námi, má smysl bojovat, nebýt liný, měnit co je špatně, starat se o druhé a pomáhat jim. To jsem se snažil vysvětlit v článku.
Pokud někdo není spasený a má jako motivaci k mravnému chování alespoň strach z trestu, když už ne lásku, nepovažuji to za problém. Když už spasení nepřijal, tak ať alespoň neškodí.
Naopak problém bývá pokud má někdo ke konání dobrých skutků sobeckou motivaci "abych se dostal do nebe", protože z tohoto motivu vznikají často hrozné věci. Říkáme takovému jednání "páchání dobrých skutků".
Ke spasení vám mohu dát podobný příklad.
Když jsem se stal křesťanem a Bůh mne zachránil, dostal jsem se asi po roce jako technik do polostátní firmy, ve které pracovní doba spočívala v hraní her, kouření, pití alkoholu a odpovídání na telefony ve stylu "teď vám nemůžeme pomoci, nejbližší volný termín je příští čtvrtek odpoledne", (jelikož je zrovna rozehraná bitka v Doomu). Tehdy jsem byl mladý a naivní, takže jsem na první telefonát odpověděl "Ano, podívám se na to, jaké je číslo vaší kanceláře?" došel tam a opravil to PC. Ta paní tehdy byla v šoku. To je spása, kterou nabízí Bůh: Dává do srdce způsob jednání, který je bez ohledu na to, co dělá svět. Není to ale pohled antropocentrický, jak by asi ŘK hned odpověděli "no vy si děláte zásluhy", křesťané za to do jisté míry "nemůžou", protože jejich jednání je přirozená reakce na to, co dává v srdci Bůh. Pro svět je pak spasení samozřejmě problém, v polostátní firmě jsem "kazil morálku" jen asi tři měsíce.
Je to také jen střípek. Princip spásy je ten, že naráží na poměry ve světě a nepustí je dále, zastaví a promění.
Očekávám, že bude smrt výraznou změnou? Ano, očekávám. Do smrti člověk bojuje. Může se obrátit k Bohu, nebo na něj zanevřít.
K přerodu ve smrti: Myslíte, že po smrti tedy člověk už nemůže zanevřít na Boha? Že smrtí se stane s vámi nějaká změna, která vám tuhle možnost sebere, takže už jí nebudete mít?
|
]
|
|
