>>"Křest" miminek ne pro totální zmatek, který vyrábí ta teologie v hlavách lidí, kteří ho zastávají - i zde je vidět, že právě obhájci "křtu" miminek jsou největší odpůrci lidského jasného jednoznačného rozhodnutí pro BOha a život s ním, pro jeho smlouvu a zároveň jsou odpůrci toho Božího zásahu, který popisuje Bůh, té změny srdce, toho vnitřního svědectví (Bůh říká: Dám nové srdce, napíšu své zákony na ně, způsobím, že je budete dodržovat...).<<  Možná jde o zmatek právě v tom, co znamená pro koho křest novorozence a křest dospělého člověka. Na tohle jsem už poukazoval v dnešní odpovědi panu Rosmanovi. Vrátím se tedy k obřízce u Abrahama. Ten se obřezal ve značně pokročilém věku a také tehdy obřezal všechny z jeho domu starší 8 dnů od narození. Později obřezával i jeho potomci všechny v jeho domě narozené starší 8. dne. Jsou sice výjimky, kdy tak nečinili mnozí krom levitů v Egyptě, pak také při putování pouští do Izraelské země, nebo tehdy kdy se Izraelci asimilovali nebo Židé helénizovali, ale to už bych zašel poněkud mimo téma. Takže, proč zrovna 8.dne a nikoliv na prahu dospělosti, jako tomu bylo u jiných národů, třeba u Egypťanů? Nechci řešit proč až 8.dne, ale proč obřízka novorozenců? Myslím, že církevní otcové při ustanovování křtu miminek vycházejí právě z ustanovení o obřízce, ač mohu jen odhadovat, že dnes tomu všichni rozumí a nemají to pouze jako vyprázdněnou tradici bez pochopení významu. Třeba budete vědět, po kom byla obřízka novorozenců jako pečeť dodržování smlouvy s Abrahamem požadována a kdo byl takto vázán obřízkou novorozenců. Proto zde nejde vůbec o to, zda je novorozenec věřící v Boha nebo ne. Ale zda jeho rodičové zachovávají Abrahamovskou smlouvu. No a pak se u židů provádí tzv. obřad bar micva a také se židé rituálně očišťují vlastně každého dne. Takže zde je opět třeba napodobenina - biřmování dítěte na prahu dospělosti. V bar micva už nejde o znovu obřezání, ale o zcela osobní zasvěcení se k náboženské odpovědnosti pro život s Bohem. A nemusím připomínat, že než se jakýkoliv obřad stane, ponoří se provádějící i ten na kom se obřad provádí do mikve. No a pak tu jsou nazírská zasvěcení nebo jak bylo u Jana křtitele, znovu zasvěcení se, kdy vlastně nešlo o nic jiného, než o připomenutí bar micve ponořením se do i přírodní mikve. A ještě tu byly mikve dospělých konvertitů - proselytů. Tolik na vysvětlenou, že je zapotřebí rozlišovat mezi vírou smluvně vázaných rodičů a celého národa - Abrahamova domu, a mezi vírou - závazkem osobním. Nemusím snad ani připomínat, že Izraelec je přijímán do svazku Abrahamovské smlouvy obřízkou, ale zachovává se dodržováním přikázání - tedy očišťováním se v mikvi. Bar micva je pak přirovnávána k obřízce srdce, ale obřezávat své srdce má Žid neustále. Proto se také rituálně ponořuje do mikve. Takže to pro srovnání, že křest novorozenců i biřmování mají svůj pramen v židovské obřízce i v bar micva i obřadech mikví. Proto jsem se ptal i na to, proč ne znovu křtění. A ještě bych dodal, že se u prvních křtů po Ježíšově smrti očekávala - právě u dospělých - naprostá spojitost daru Ducha už při nebo po křtu vodou. U Kornéliova domu nastala výjimka a opačně pak u Samařanů. A tady bych řekl, že bude řešení. Kornélius už měl dříve svědectví o tom, jak žije, ale u Samařanů oblozněných Šimonem kouzelníkem rozdíl asi poznat nešel. Ale až tehdy, kdy apoštolové Petr a Jan se za Samařany přimlouvali, prosili a vkládali na ně ruce. A ten dar rozhodně nebyl v jejich rukou. Duch svatý je přeci Duchem svatosti.

>> "křest" miminek tedy ne pro škody, které takový nesmysl napáchal na nás.<<  Škody spíše páchá nesprávné chápání křtu miminek a jeho už dnes naprosto vyprázdněná tradice. Na to poukazuji už výše. Zasvětit děti, je vychovávat ve víře a k víře. To dnes jednoznačně chybí.

 >>"Křest" miminek dále ne pro to, že je zbytečný, nesmyslný.<<  Snad pro toho, kdo nebyl vychováván ve víře a veden k víře. A rozhodně je zbytečný, pokud se ke svému zasvěcení Bohu člověk sám nepřizná osobním rozhodnutím. Vím, co píšete o svém životě v ŘKC, ale pro mne to jen znamená, že víru svých rodičů jste musel sám osobně potvrdit nebo vyvrátit.

>>Zkusím jinou otázku: Je nějaký důvod pro to, aby bylo miminko křtěno - tedy pokud by to byl skutečný křest, ne jen jeho napodobenina? Proč křest miminek?<< Poukázal jsem na to už výše. Důvodem je závazek víry rodičů, jejich výchovy a jejich spolehnutí se na Boha. A to nikoliv jako osamocených rodičů, ale jako závazek celého společenství - tedy církve. To by nijak nemělo nahradit budoucí osobní rozhodnutí jejich dítěte v jeho dospělosti.