Ale v kontextu uvěřím v Boha, abych se měl dobře, uvěřím pro svoji záchranu a druzí ať si trhnou, .... to je samozřejmě mimo. Určitým způsobem bych souhlasil i s Okem, ano, když jsem uvěřil bylo to i o mojí záchraně a dělal jsem to kvůli sobě, v tomto smyslu jsem byl sobec... na druhou stranu je to divně teoretická úvaha. Takto u mne proběhlo, ale nebylo sobectví.Prostě ta úvaha uměle spojuje nespojitelné.

Příklad:

za chvilku půjdu snídat. Najím se. Jinde ve světě umírají lidé hladem. Jsem sobec, když se najím a jedl jsem i včera?

Nejsem. Jiná věc by byla, kdyby vedle mne někdo měl hrozný hlad a já mu nedal svoje jídlo, jelikož já bez snídaně přežiju. To by bylo sobectví. 

Ale z logiky úvahy o sobeckém uvěření dotažené do detailu, by nikdo z nás neměl jíst, dokud někdo hladoví. Jinak jsme sobci. Pěkná hloupost. Stejně nelogické je popírat soukromý zisk u uvěření a na druhou stranu mu dávat sobecký motiv.

Ano možná někdo se nechal pokřtít sobecky zištně, ale to bylo polití vodou, ne křest, to není věřící. To je příklad třeba skupiny lidí, co se křtili, jelikož to znamenalo nižší daně.. no ale u nich neproběhlo obrácení, takže je to něco jiného. 

Obrácený člověk, který se nechá pokřtít to nečiní sobecky, neobrácený člověk to sobecky činí. A to je ten problém v definicích, když se zaměňuje slovo křesťan a dává se mu stejný význam jako člověk politý vodou.

Františku a to je to co se mnoho lidí snaží zjevit, křesťana nepoznáš podle legitimace, ale podle něčeho jiného. Křesťan nevraždí, nekryje hřích, nesmilní.... lidé co to činí nejsou křesťané a nereprezentují křesťanství. Ti co to činí, byť se honosí křesťanstvím proklamačním či matrikovým, jsou ve skutečnosti zloději. "Ukradli" trademark křesťanství a žijí plagiát. V civilním sektoru je to trestné, nesmíš vyrábět, distribuovat a prodávat plagiáty, ale stejně to mnozí pořád zkouší.

A na křesťanství je krásné to, že kdo opravdu hledá, ten najde originál, toho plagiát neohrozí. A pokud ano, tak ve skutečnosti nešel po originálu, ale chtěl plagiát. Plagiát je totiž levnější a nestojí takovou cenu. Někteří mohou být svedeni, ae tam věřím, že nejsou svedeni tak moc, aby padli.. Pán je umí vytrhnout a vytrhne.

Jirka

Jde ti o to slovo samotné, jež se v Bibli používá minimálně, nebo o pravdu a lidi, kteří skutečně plní Boží vůli? Jak jsem psal dneska jinde, takových lidí je žalostně málo, a Ty usiluj především o to, aby byl jeden z nich.

..." A to je rozdíl mezi vaším náboženstvím a křesťanstvím. "...

Naše náboženství je křesťanské.

Rozdíly mezi námi budou v mnoha směrech, ale v tomto okamžiku je to ze tvé strany (té jistojistě "nejkřesťanštější"  na světě)  jen plané vyvyšování nad námi - katolíky.

Ale až ta skutečná životní situace prověří, kdo z nás je ochoten nasadit za jiného svůj život a kdo je jen tlučhuba u klávesnice.

I ten "třasořitka" totiž zalehl granát právě proto, aby zachránil sám i sebe.  Stydět se po zbytek života za zbabělost je totiž pro někoho docela nepřijatelné řešení.

Odpovědností každého z nás je podílet se podle svých sil a obdarování na Božím plánu spásy světa.

Odpovědností každého z nás je podílet se na spáse jak lidí nám blízkých (hlásat evangelium především vlastním životem), tak těch, které nám Bůh přivede do cesty.

Odpovědností každého z nás je také dovolit Bohu, aby spasil i nás samotné. Nikdo by totiž neměl mít v nenávisti ani sám sebe.

My jsme již byli zachráněni pro nadpřirozený život s Bohem (při novém narození z vody a z Ducha ve křtu), ale tato naše záchrana je podmíněna našim dalším setrváním v dobrém.

Jde tedy současně i o naše úsilí zachránit jak druhé lidi, tak také sám sebe.

Toto je skutečné zdravé křesťanství, které si nenamlouvá žádné ujeté pitomosti.

Apoštol Pavel neměl se sebou problém, aby usiloval i o svoji záchranu (evidentně neměl tvoji ujetou jistotu, že zachraňovat sama sebe není snad potřeba).

(Fp 3,8-15)