Tehdy, v devadesátém roce, jsem si vzal zpátky kus zanedbané přírody (necelý hektar), který býval předtím, když na tom hospodařili moji předkové, zčásti polem, loukou i pastvinou. Kvůli členitosti terénu to nešlo včlenit do sousedního lánu a sousedí s potůčkem. Tehdy, abych se dostal na druhý konec, tak jsem se musel prosekávat mačetou skrz dvoumetrové kopřivy, lopuchy a náletové křoviny.

Na dvou vhodných místech jsme tam tehdy vysadili asi tisíc smrčků. Dneska je z nich zdravý lesík. ale i ostatní plocha je osázena různými listnatými stromy - i ovocnými i jinými. Sad střídá les.  Místy jsem zase nechal louku.

Letos jsem s obcí směnil i břehy onoho sousedního potůčku (přes 5 000 m2).  Mým cílem je podoba řídkého lesoparku, s mnoha různými druhy stromů v několika patrech a louky pro motýly. Za mého mládí jich tam létaly celé roje.

Chystám se vysadit další duby, buky, lípy, nějaké břízy a i celou řadu vzácných dlouhověkých dřevin. Dneska krajině dominují už zdálky zvláštní kříženci topolu, původem z brněnské botanické zahrady. Ty první, které jsou dneska už vytěženy, zasadil ještě můj dědeček. Vysadil jsem také několik desítek kaštanů, ale ty trpí klíněnkou. Javory se mi osvědčily, snad jediné, které netrpí žádnými škůdci.  Louky zčásti seču na seno, zbytek jenom mulčuji.

Zásadou je, aby nevznikla žádná monokultura - to pak řádí škůdci.

Začínám už také budovat na vhodných místech mezi vysokými břehy záchytné poldry, které v případě silných dešťů vytvoří kaskádu jezírek - to abych udržel vodu v krajině a aby už nepokračovala eroze břehů.

Takže je to běh opravdu na dlouhou trať.