Jen abys viděl. Když nám tu jeden katolík tvrdí:
Souhlasím, žádný protestant nemá Ducha svatého,
protože jak píše Písmo sv, dosud ho nepřijali. Přijmout ho mohou jen a
jen od biskupa vkládáním rukou, když se nad příjemcem biskup modlí. To
je již popsané v Písmu sv. naprosto jasně a srozumitelně, ale naši
bratři protestanti, věční studenti a badatelé Písma sv. k tomuto místu
se zatím nedočetli. Protestanti jsou ovce bez pastýře a toto je
výsledek jejich marného snažení. Písmo sv. neznají, Ducha sv. nemají a
přesto všichni kolem jsou špatní, bludaři, modláři a já nevím co ještě
za pitominy hlásají, jen aby se utvrdili, jak jen oni jsou ti nejlepší
křesťané z nás. Bylo by to krásné divadlo, kdyby to nebyla katastrofa
pro každého z nich….
a žádný jiný ho neopraví, mám si snad myslet, že je to nauka katolické církve? Vyhledej si dokumenty ŘKC o nekatolických křesťanech a sám uvidíš, že je to opět lež. Tady máš něco pro začátek z Lumen Gentium:
15 Církev ví, že je z mnoha důvodů spojena s těmi, kteří jsou pokřtěni
a nazývají se křesťany, avšak nevyznávají celou víru nebo nezachovávají jednotu
společenství pod vedením Petrova nástupce. (14)((14/Srov. Lev XIII., apošt. list
Praeclara Gratulationis, 20.6.1894: AAS 26 (1893-94), 707.)) Mnozí totiž mají v
úctě Písmo svaté jako směrnici víry a života a projevují upřímnou náboženskou
horlivost, s láskou věří v Boha, Otce všemohoucího, i v Krista, Božího Syna a
Spasitele. (15)((15/Srov. Lev XIII., enc. Satis cognitum, 29.6.1896: AAS 28
(1895-96), 738. Týž, enc. Caritatis studium, 25.7.1898: AAS 31 (1898-99), 11;
Pius XII., rozhlasový projev Nell’ alba, 24.12.1941: AAS 34 (1942), 21.)) Jsou
znamenáni křtem, který je spojuje s Kristem, ba uznávají a přijímají i jiné
svátosti ve svých církvích nebo církevních společenstvích. Mnozí z nich mají též
biskupské zřízení, slaví svatou eucharistii a zbožně uctívají panenskou
Bohorodičku. (16)((16/Srov. Pius XI., enc. Rerum Orientalium, 8.9.1928: AAS 20
(1928), 287. Pius XII., enc. Orientalis Ecclesiae, 9.4.1944: AAS 36 (1944),
137.)) K tomu přistupuje společenství v modlitbě a jiných duchovních
dobrodiních; dokonce i jakési pravé spojení v Duchu svatém, poněvadž on svou
posvěcující silou, svými dary a milostmi působí také v nich a některé z nich
posilnil až k prolití krve. Tak Duch ve všech Kristových učednících vzbuzuje
touhu a úsilí, aby se pokojně, způsobem stanoveným od Krista, sjednotili v
jednom stádu pod jedním pastýřem. (17)((17/Srov. instrukce Kongregace sv.
oficia, 20.12.1949: AAS 42 (1950), 142.)) Aby toho matka církev dosáhla, bez
přestání prosí, doufá a jedná a vybízí své děti k očišťování a k obnově, aby na
tváři církve jasněji zářilo Kristovo znamení.
A takových příkladů je tu spousta. Současně si jsem plně vědom toho, že jich tu může být mnohem víc, ale moje neznalost katolicismu mi je neumožňuje všechny vidět. Doufám, že už chápeš, o čem mluvím
|
