Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Z (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 31. červenec 2013 @ 12:55:35 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) | ..."nevkládám si do jeho slov žádné výklady mimo smysl jeho slov. "...
Smysl každého psaného slova bez výjimky se musí určitým správným způsobem pochopit, aby mu člověk rozuměl stejně jako jeho pisatel. Vždycky existuje více výkladů v různém smyslu.
Např.: ... I ožili a kralovali s Kristem tisíc let. Ostatní
mrtví neožili, dokud se těch tisíc let nedovršilo. To je první
vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad
těmi druhá smrt nemá pravomoc, nýbrž budou kněžími Božími a Kristovými a
budou s ním kralovat tisíc let...
Přestože první vzkříšení už probíhá a svatí spolu s Kristem nám už vládnou a v našich očích tedy ožili, přesto někteří zde očekávají jakési "milénium" - "tisícíleté" království Krista až na konci věků.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 02. srpen 2013 @ 19:49:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Smysl každého psaného slova bez výjimky se musí
určitým správným způsobem pochopit, aby mu člověk rozuměl stejně jako
jeho pisatel. Vždycky existuje více výkladů v různém smyslu.
Přesně tak, Stando. Proto je lepší písmu rozumět, věřit mu, přijímat ho a nevykládat si ho a na všelijaké výklady kdekoho v různém smyslu si dát pozor.
Jednou říkal Ježíš podobenství o zrnu a cestě. To podobenství končí:
... Ale tito jsou ‚na dobrou zem‘ zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedni třicetinásobnou, jedni šedesátinásobnou a jedni stonásobnou.
... Zasetý na dobrou půdu, to je ten, kdo Slovo slyší a rozumí mu; ten pak nese úrodu, jeden stonásobnou, druhý šedesátinásobnou, jiný třicetinásobnou.
... ‚V dobré zemi‘, to jsou ti, kteří, když uslyšeli Slovo, drží je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci a s vytrvalostí nesou ovoce.
Všimni si, co se tam píše o slovu a těch lidech s dobrou půdou, co nesou ovoce: "přijímají slovo", "slyší slovo", "rozumí slovu", "drží slovo pevně v ušlechtilém a dobrém srdci" (ne v hlavě).
To je způsob, jak dobře zacházet s Božím slovem.
Zkus se podívat na Marii:
Pastýři si mezi sebou začali říkat: „Pojďme tedy až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, co nám Pán oznámil.“ Pospíšili si tam a nalezli Marii i Josefa a děťátko, které leželo v jeslích. Když je spatřili, oznámili slovo, které jim bylo o tom dítěti řečeno. A všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři řekli. Marie však toto všechno uchovávala ve svém srdci a rozvažovala o tom.
Ježíš jim řekl: „Jak to, že jste mne hledali? Nevěděli jste, že musím být ve věcech svého Otce?“ Ale oni neporozuměli tomu slovu, které jim pověděl. I sestoupil s nimi, přišel do Nazareta a byl jim poddán. Jeho matka pečlivě uchovávala všechna tato slova ve svém srdci.
Je lepší dělat věci jako Marie: Místo aby si člověk slovo vykládal, různě převracel, dokazoval a podobně, je lepší uchovat slovo ve svém srdciˇ. Je lepší slovu nerozumět a uchovat ho v srdci, než si ho vykládat.
I v kameni se toho moc neuchová. Když chceš slovo uchovat do kamene, tak se slovo odrazí a vrátí se zpátky. Zůstane jen v hlavě, dál neprojde. A protože do tvrdého a kamenného srdce slovo nemůže, tak si ho lidé v hlavě vykládají. Různě, podle toho, jak moc křivé jsou jejich cesty.
Proto je potřeba, aby člověk dostal to ušlechtilé a dobré srdce, ve kterém jde ukládat a pevně držet Boží slovo.
A to ušlechtilé a dobré srdce, to je ten Boží dar, kterému se tu tak často směješ a komentuješ tu výměnu jako "čarování". Bez toho srdce člověk písmu sám nerozumí a nemůže rozumět, i když má třeba teologickou školu, je farářem a v hlavě věrně uchovává nepřeberně různých výkladů, které někde zaslechl nebo si přečetl.
|
]
|
|
