Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Obnova, obrácení - nebo znovuzroz (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 30. prosinec 2010 @ 22:53:56 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Nene, oko, to sis zase popletl. Žádné Dežo nglování se slovy. Teda až na to tvoje, kdy jsi začal žonglovat s tím, že smlouva se uzavírá obřadem, což jsem v životě ještě neslyšel, a to už jsem toho slyšel hodně.
Smlouva s Bohem se uzavírá stejným slibem, jako je manželský slib. Človkě přijímá Ježíše Krista a vydává mu svůj život. Říkáme, že Ježíš se stal Spasitelem a Pánem toho člověka. Člověk je znovuzrozen ve chvíli, kdy mu Bůh vymění srdce. To je docela vzácná chvíle, když se tohle člověku stane, pozná to a pomatuje si to. Výměna srdce je podstata znovuzrození, srdce je to nové, co člověk dostává, co se rodí z Boha.
Uzavření té smlouvy pak křesťan potvrzuje tím, že se nechá od církve pokřtít ve vodě. Odpuštění minulých hříchů a rozloučení s minulostí je podstata křtu.
Obě události, znovuzrození a křest, jsou natolik svázané, že se obvykle dějí v řádu hodin a dnů od sebe.
Obřad u znovuzrození a u ponoření do vody být může, ale nemusí, obřad není nutná záležitost ani pro jedno, ani pro druhé.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Obnova, obrácení - nebo znovu (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 31. prosinec 2010 @ 09:37:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku
Nic jsem nepopletl, jen ty zůstáváš zakopán v neudržitelné pozici.
Když si dva mladí lidé vyznají lásku a slíbí si soukromě, že jsou si nejdůležitější v životě, že spolu budou až do konce života, je vztah na světě. Teď už může jenom růst, nebo upadat. Ale stále to ještě není manželství, není to uzavřená smlouva. Když se později třeba zase rozejdou, protože zjistili, že to není ono, že se mýlili, nic se neděje, nemají k sobě závazky.
Manželství (platná smlouva) vzniká až OBŘADEM (za stanovených podmínek vzájemného veřejného slibu manželství), často dlouho po vzniku VZTAHU LÁSKY.
Ale bývalo to i opačně - nejprve bylo uzavřeno právoplatné manželství (smlouva) a vztah lásky mezi manžely se často vytvořil (nebo i nevytvořil) až později.
V dobách, kdy sňatky miminek domlouvali jejich rodiče (u muslimů je tak v některých zemích dodnes) se manželé poprvé vidí třeba až při svatbě a neměli ani možnost si vytvořit vztah.
Přesto takto uzavřená manželství jsou před Bohem stejně platná.
Svobodně uzavřená manželská smlouva platí i bez podmínky osobního vztahu vzájemné lásky.
Ty tvrdíš cosi jiného: že Bůh probudí v člověku vztah (vymění srdce), člověk mu vyzná lásku a slíbí mu věrnost do konce života (přijme Ježíše do svého života). Že tím už nastává výměna srdce a je uzavřena smlouva.
Vztah je sice na světě, ale není to ještě smlouva! Lidské srdce zůstává pořád staré, v hříších neschopné chodit v novotě života. Skutečné závazné přijetí Ježíše do svého života nastává až ponořením do Kristovy smrti v okamžiku křtu. Tak se rodí křesťan, zbavený hříchů a jen takový má skutečně Kristem vyměněné srdce a může chodit v novotě života (Ř 6,4).
Jsme s ním tedy skrze křest pohřbeni do smrti, abychom tak
jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, i my mohli
začít chodit v novotě života.
(Kol 2,12-13)
Spolu s ním jste pohřbeni křtem, jímž jste také spolu s ním
vzkříšeni skrze víru v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.
I vás, mrtvé v hříších a neobřízce vašeho těla, spolu s ním
obživil, když vám odpustil všechny hříchy. Obřízka lidského srdce se děje až ve křtu!
|
]
Uzavření smlouvy s Bohem - Re: Obnova, obrácení - nebo z (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 01. leden 2011 @ 09:54:19 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nene, oko, to sis zase popletl. Já tu netvrdím tak neudržitelné hlouposti jako že "Každá smlouva se uzavírá právoplatně za splnění určitých daných podmínek - obřadem. Jinak by nebyla platná." Ani netvrdím to, co sis vymyslel a do čeho mne chceš vmanipulovat.
Popsal jsem, co tvrdím. U normálního, svéprávného člověka je smlouva uzavřena slovem. Stejné je to s Bohem. Je to podobné jako v manželství. Zkusím ti to znovu vysvětlit. Když už to potřebuješ rozpitvat podrobně, prosím.
Člověk poznává Boha a milost v Ježíši Kristu, poznává, že skrze Ježíše je možné přistupovat k Bohu. Poznává Boží dotyky, poznává, že Bůh člověka v Kristu slyší. Tak vzniká vztah mezi člověkem a Bohem. Obě strany vztahu jsou ale "formálně" svobodné, nemají k sobě žádné "právo".
Takže například Bůh si nebere právo zasahovat do života člověka. Člověk není jeho dítě, může si jít kam chce, dělat co chce a Bůh ho nechá. To je jasné svědectví lidí. V tu chvíli ještě není uzavřena smlouva.
Pak ale roste hloubka toho vztahu a člověk se rozhoduje, jestli Bohu vydá svůj život a Bůh bude jeho Pánem, člověk s ním bude žít nejen do smrti, ale až na věky. V tomhle rozhodování hodně pomáhá to, že Bůh je dobrý, člověka miluje a že člověk vidí praktický skutek Boží lásky: Ježíše Krista, který se vzdal všeho a zemřel na kříži, byl vzkříšen a kraluje.
Bůh v tu chvíli dává člověku poznání, které nemají všichni. Ukazuje člověku, že Ježíšova smrt na kříži nebyla nějaká "obecná smrt za dobro světa" ale že Ježíš velmi konkrétně vyměnil svůj život za život toho člověka, 1:1. Že spasení v Ježíši od smrti není nějaké obecné odtržené spasení, ale konkrétní záchrana toho člověka.
Často tohle poznání souvisí s veršem: Jan 3, 16: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna,
aby žádný, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl věčný život."
Bůh dá člověku poznat, že ten pojem "svět" zahrnuje i toho člověka osobně.
V tu chvíli ještě není uzavřena smlouva, vše se děje ve svobodě, svobodné volbě člověka. Bůh jen vyjímečně někoho přinutí násilím k tomu, aby člověku trochu ve věci rozhodování pomohl. A člověk se svou svobodnou vůlí rozhoduje: Jestli bude žít život dál sám za sebe (často s tím, že ví, že ho ovládá něco, co není v pořádku) a nebo jestli vydá život Bohu.
A někteří lidé se rozhodnou, že dát svůj vlastní život a podřídit ho Bohu je moc veliká cena a život Bohu nedají. Vedou je k tomu různé motivy, někdy jsou popleteneni náboženstvím, často vědí, že by se museli vzdát něčeho, čeho se vzdát něchtějí a podobně. Vztah s Bohem, který začali poznávat je právně či formálně nijak neváže, nemají uzavřenu smlouvu, mohou jít kam chtějí.
A jiní lidé se rozhodnou, že jim Bůh stojí za to, aby se vzdali všeho i svého vlastního života a rozhodnou se Bohu život skrze Ježíše Krista vydat. To samo "rozhodnutí" ještě není uzavřená smlouva, ale už je k tomu velmi, velmi blízko.
Po tom rozhodnutí následuje chvíle, kdy člověk svůj život Bohu vydá, vydá se mu do rukou. Ta chvíle se velmi často děje podle obřadu popsaném v listu Římanům, 10 kapitole, ale vůbec to není nutné, aby se děla zrovna podle toho obřadu. Smlouva s Bohem se obvykle uzavírá slovem, kdy člověk Bohu říká na jeho skutek v Kristu Ježíši: Ano.
Je to podobné jako při svatbě, kdy si lidé řeknou "Ano". Ta volba probíhá ve svobodě vzhledem k té smlouvě, do uzavření smlouvy ani Bůh, ani lidé nikoho nenutí. Je to volba z celého srdce, kdy se člověk rozhoduje za celý svůj život a musí to myslet opravdově (musí "věřit ze srdce"), jinak žádná smlouva nevzniká, Bůh k sobě nepouští takto blízko lidi, kteří nejsou pro danou smlouvu zralí.
Bůh sám zkoumá srdce člověka, jestli člověk přichází opravdově, tohle nemůže dělat jiný člověk. Pokud to tak je, člověk věří ze srdce Kristu a vydá svůj život Bohu, v té chvíli Bůh vymění srdce člověka, "napíchne" ho místo na hřích na život, vyčistí ho. Tomu okamžiku říkáme znovuzrození, počátek věčného života, věčný život, spasení, "přejít ze smrti do života", "stát se Božím dítětem" atd.
V tu chvíli je uzavřena smlouva. V tu chvíli vzniká pevná vazba mezi Bohem a člověkem. Člověk ani Bůh už nejsou vzhledem k té smlouvě svobodní, ale jsou vázáni tou smlouvou.
Součástí té smlouvy je i křest, ponoření do vody ve jménu Ježíše Krista. Ve křtu se odděluje minulost, věci nepřátelské Bohu ze života člověka, loučí se s minulostí. Křest není svatba nebo rození, křest je pohřeb, na odpuštění hříchů, na očištění minulosti. Křest je potvrzení člověka, že myslel svůj slib vážně, křest je potvrzení církve, že vidí ovoce nového života. Spolu s duchem, kterého člověk dostává při novém narození a krví Krista je křest jedním ze svědectví toho, komu člověk patří.
Bez uzavření smlouvy nemá křest žádný smysl.
Někdo tohle celé období projde za týden, jiný za několik týdnů (obvykle) někomu to trvá měsíce (můj případ) a jinému léta. Každému trvá to zrání jinou dobu.
|
]
Uzavření smlouvy s Bohem - Re: Obnova, obrácení - nebo z (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 01. leden 2011 @ 18:27:39 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."tu netvrdím tak neudržitelné hlouposti??? jako že "Každá smlouva se uzavírá právoplatně za splnění určitých daných podmínek - obřadem."...
U důležitých věcí dává Bůh lidem přesný návod, jak jednat. Aby nakonevc nevznikaly pochyby o platnosti, pochyby, zda to bylo provedeno správně.
Patriarchové žehnali zvláštním požehnáním (obřadem) prvorozené syny (Gn 27,29-35).
Hospodin stanovil obřad požehnání Izraele:
(Num 6,23)
Hospodin promluvil k Mojžíšovi:
"Mluv k Áronovi a jeho synům: Takto budete žehnat synům Izraele; budete jim
říkat:
,Ať ti Hospodin žehná a chrání tě,
ať Hospodinova tvář nad tebou září a zahrne tě přízní,
ať se k tobě Hospodin obrátí a dá ti blahobyt!'
Tak budou pronášet mé jméno nad syny Izraele, a já jim požehnám."
Na mnoho věcí stanovil Hospodin obřady (přesný návod, jak to udělat). Na nazírské zasvěcení, na oběti Hospodinu, na odpuštění hříchů ...
..."Smlouva s Bohem se obvykle uzavírá slovem, kdy člověk Bohu říká na jeho skutek v Kristu Ježíši: Ano."...
Kde najdeš oporu pro toto své tvrzení, aniž by výklad odporoval jiným místům v Písmu, kde se hovoří o smlouvě? A neobvykle se tato smlouva uzavírá jak? Kdo rozhodne, že to člověk myslí opravdově? Co když v budoucnu vzniknou oprávněné pochyby, zda byla smlouva uzavřena, protože to člověk nemyslil ještě dostatečně opravdově? Kdo z lidí je schopen posoudit víru srdce, zda už je dostatečná na takové "znovuzrození"? Ani u toho svého srdce to nedokážem!
..."Bůh sám zkoumá srdce člověka, jestli člověk
přichází opravdově, tohle nemůže dělat jiný člověk. Pokud to tak je,
člověk věří ze srdce Kristu a vydá svůj život Bohu, v té chvíli Bůh
vymění srdce člověka, "napíchne" ho místo na hřích na život, vyčistí ho."...
Když vydáš svůj život Bohu slovem (jak popisuješ), kde je v Písmu co psáno o odpuštění hříchů?
Vědomě odmítáš křest, kde se toto všechno přece děje a vymýšlíš si různé náhražky. "Křest je potvrzení člověka, že myslel svůj slib vážně"... _ Opři toto tvrzení o Písmo!
Abrahám přece dávno uvěřil Bohu a bylo mu to přičteno za spravedlnost. Opravdově už dal svůj život Hospodinu a vydal se na jeho pokyn do nejistoty cizí země. Už dávno mezi ním a Hospodinem vznikl pevný vztah. Podle tvé teorie už dávno by měla být smlouva uzavřena.. Přesto smlouvu s Abrahámem o vyvoleném národě Hospodin uzavřel až když bylo Abrahámovi devětadevadesát let!
(Gn 17,10-14)
Toto je má smlouva s vámi a s tvým budoucím semenem, toto budete zachovávat: každý, kdo je u vás mužského pohlaví, bude obřezán.
Obřežete předkožku svého údu a to vám bude znamením smlouvy, kterou máte se mnou.
Každý, kdo je u vás
mužského pohlaví, jak narozený v domě, tak koupený za peníze od
kteréhokoli cizince, jenž není ze tvého semene, bude ve vašich
pokoleních obřezán, když mu bude osm dní.
Musí být obřezán, ať je narozen ve tvém domě nebo koupen za tvé peníze. Tak bude má smlouva na tvém těle smlouvou věčnou.
Neobřezanec mužského pohlaví, jenž by si nenechal předkožku obřezat, bude vyobcován ze svého lidu, neboť porušil mou smlouvu." Co myslíš, nazval bys toto vstupování izraelců do smlouvy obřadem, nebo jak?Vstupování do smlouvy Nové je také stanoveno za podmínek naprosto jasných: víra a křest. (Mt 28,19)
|
]
|
|
