Přesně tak. Buď na Boží volání, nebo na volání ze zjevení nějakého ducha, co svádí lidi. 

  Když se takto člověk rozhodne, svědčí o tom a jeho život patří buď tomu duchu, nebo Bohu, co je to pro tebe?  Je to pro tebe "Zbožná vyčpělá fráze" nebo jsou to pro tebe "Hloupé, rádobyzbožné řečičky."?

  Podle tvé situace nesuď druhé lidi. To, že ty něco žiješ neznamená, že to tak žijí všichni. Co kdybys ty napsal něco o tobě, co ty žiješ, abychom to mohli porovnat s tím, co my žijeme?

  Přesně tak. To si pomatuješ dobře a je dobře, že k tobě to místo písma stále mluví. Psal jsem ti, že naše učení mluví ke každému to, co je potřeba, že i tebe oslovuje to, co ty žiješ a co je pro tebe důležité.

  V této věci se právě liší srdce člověka, který žije pod zákonem hříchu a smrti, člověka, který patří hříchu, od srdce člověka, který patří Bohu. Srdce kamenné, srdce plné hříchu, od srdce masitého, které dává Bůh.

  V písmu svatém jsou ale kromě Božích zaslíbení, které se vám převrací do podmínek, také skutečné podmínky. Nevím, zda sis jich někdy všimnul.

  Jedna z těch mnoha podmínek je: „Nikdo, kdo vloží svou ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.“ 

  Vzhledem k tomu, že sám nerozumíš písmu a musí ti ho někdo vyložit, tak to udělám: To místo není o tom, že by člověk neměl zpětně hodnotit svoji práci, jak dobře je udělaná, nebo něco takového, že by neměl mít sebereflexi. To místo je o tom, že pokud máš takové postoje, že se nechceš definitivně rozhodnout, bráníš se definitivnímu rozhodnutí a stále jsi připraven revidovat tvé rozhodnutí, stále chceš mít možnost ho změnit, "mít zadní vrátka" kdyby ti tvé rozhodnutí nevyhovovalo, nejsi ještě na Boží království připravený, nejsi pro něj způsobilý. Potřebuješ ještě změnu, která tě pro Boží království připraví. A tu změnu určitě nepřináší ani paní Smrt, ani pan Očístec.