| Ahoj Stando.
Díky za další hezký příspěvek k tématu, bez tvých běžných invektiv. Potěší, když diskutuješ k tématu.
Stando, určitě nebudu zaměňovat texty, které se týkají smrti tělesné nebo duchovní. Smrt tělesná a duchovní jsou sice dvě různé věci, ale souvisí spolu jednoznačně a přímo. To, že nastávají v čase různě neznamená, že spolu nesouvisí.
Když píšu o smrti, píšu o jedné smrti ze hříchu, která je spojuje. To, že přijde smrt těla dlouho po smrti ducha neznamená, že to je nějaká docela jiná, oddělená smrt. Smrt těla je přímým důsledkem smrti ducha člověka.
Když za nás Pán Ježíš umíral, nezemřel jen v těle, i když také v těle. Když Ježíš umíral, byl odloučen od Boha naším hříchem tak, jako jsme byli my. Jeho smrt tedy byla s naší smrtí spojena vě všem. Pokud se v našem učení mluví o tomto spojení, vždy se týká jak těla, tak ducha. Pokud je tedy v našem učení napsané, že jsme zemřeli spolu s Ježíšem, když On zemřel za nás, nebylo to jenom odloučení od Boha, které Ježíš nesl, ale byla to i smrt těla.
Píšeš hezky, že smrt těla se netýká přímo ducha. Člověk může zemřít v těle, ale jeho duch neumírá. To jsem ti psal mnohokrát i k tématu: Pro křesťany je smrt těla nepodstatná, z pohledu věčného života, který je duchovní, nemá smrt těla žádný význam, žádný vztah k věčnému životu.
Ten mrtvý člověk hříchu, který zemřel v ten den hříchu už ale nemusí podruhé umírat, natožpak ve křtu. Není to potřeba. Mrtvoly ani není potřeba zabíjet. O tom už jsme si psali. Ale myslet si samozřejmě můžeš co chceš, neberu ti tvé domněnky o něčem, co jsi nezažil a neznáš.
Takto duchovně člověk může ale v životě zemřít i vícekrát - opakovaně - vždycky totiž, když spáchá hřích ke smrti. Hovořit zde tedy jen o jedné jediné smrti člověka je hodně iluzorní a zcela od věci.
O tomto už jsme si psali a to by mne zajímalo. Popisuješ nějakou teorii, nebo něco reálného, co jsi ty zažil?
To, co popisuješ, z reálného světa neznám, nikdy v životě jsem neslyšel ani nečetl, že by se toto někomu stalo.
Sám mám zcela jinou zkušenost, než popisuješ: Duchovně jsem byl mrtvý, Boha jsem neznal, byl jsem od něj oddělen hříchem. Když mi Bůh dal před pětadvaceti lety život, vydržel mi ten život až dodnes a věřím, že vydrží až na věčnost, s Bohem jsem rád a věčný život, který mi dal, je zcela jistě ten nejcennější a nevzácnější dar. Přátelství a pokoj s Bohem je to z nejvzácnějších v mém životě dodnes.
Zažil jsem tedy jednu duchovní smrt, bez Boha a jeden duchovní život s Bohem. A na dané téma jsem se bavil s velkým množstvím křesťanů a měli stejnou zkušenost.
Ty jsi opravdu zažil více duchovních smrtí? Opakované duchovní smrti?
Budeš o tom ochoten něco napsat?
Jak to prakticky vypadá, když zažiješ duchovní smrt?
Jak často jsi asi tak duchovní smrt zažil? Bylo to za život třeba třikrát, pětkrát, nebo dvacetkrát či více?
Jak ti tak obvykle ten jeden duchovní život vydrží? Je to třeba týdny, nebo měsíce, roky?
Jak dlouho ti vydrží jedna duchovní smrt?
Teď jsi psal o tom, že máš zrovna život, je to tak? Jak dlouho máš asi tak ten život? Jak dlouho jsi měl před tím tu smrt?
Člověk má možnost po křtu jak nezemřít už vůbec a zachovat se v přátelství s Bohem až do ukončení své pozemské cesty - anebo Boží milostí a přátelstvím pohrdnout a zůstávat ve hříchu - ve stavu duchovní smrti.
A ty takhle takové "možnosti" prakticky využíváš? Pohrdáš Boží milostí a přátelství?
Pokud ano, proč to děláš?
Je taková "možnost" k něčemu užitečná?
Toník | 
