>>"Křest" miminek ne pro totální zmatek, který vyrábí ta teologie v hlavách lidí, kteří ho zastávají - i zde je vidět, že právě obhájci "křtu" miminek jsou největší odpůrci lidského jasného jednoznačného rozhodnutí pro BOha a život s ním, pro jeho smlouvu a zároveň jsou odpůrci toho Božího zásahu, který popisuje Bůh, té změny srdce, toho vnitřního svědectví (Bůh říká: Dám nové srdce, napíšu své zákony na ně, způsobím, že je budete dodržovat...).<<  Možná jde o zmatek právě v tom, co znamená pro koho křest novorozence a křest dospělého člověka. Na tohle jsem už poukazoval v dnešní odpovědi panu Rosmanovi. Vrátím se tedy k obřízce u Abrahama. Ten se obřezal ve značně pokročilém věku a také tehdy obřezal všechny z jeho domu starší 8 dnů od narození. Později obřezával i jeho potomci všechny v jeho domě narozené starší 8. dne. Jsou sice výjimky, kdy tak nečinili mnozí krom levitů v Egyptě, pak také při putování pouští do Izraelské země, nebo tehdy kdy se Izraelci asimilovali nebo Židé helénizovali, ale to už bych zašel poněkud mimo téma. Takže, proč zrovna 8.dne a nikoliv na prahu dospělosti, jako tomu bylo u jiných národů, třeba u Egypťanů? Nechci řešit proč až 8.dne, ale proč obřízka novorozenců? Myslím, že církevní otcové při ustanovování křtu miminek vycházejí právě z ustanovení o obřízce, ač mohu jen odhadovat, že dnes tomu všichni rozumí a nemají to pouze jako vyprázdněnou tradici bez pochopení významu. Třeba budete vědět, po kom byla obřízka novorozenců jako pečeť dodržování smlouvy s Abrahamem požadována a kdo byl takto vázán obřízkou novorozenců. Proto zde nejde vůbec o to, zda je novorozenec věřící v Boha nebo ne. Ale zda jeho rodičové zachovávají Abrahamovskou smlouvu. No a pak se u židů provádí tzv. obřad bar micva a také se židé rituálně očišťují vlastně každého dne. Takže zde je opět třeba napodobenina - biřmování dítěte na prahu dospělosti. V bar micva už nejde o znovu obřezání, ale o zcela osobní zasvěcení se k náboženské odpovědnosti pro život s Bohem. A nemusím připomínat, že než se jakýkoliv obřad stane, ponoří se provádějící i ten na kom se obřad provádí do mikve. No a pak tu jsou nazírská zasvěcení nebo jak bylo u Jana křtitele, znovu zasvěcení se, kdy vlastně nešlo o nic jiného, než o připomenutí bar micve ponořením se do i přírodní mikve. A ještě tu byly mikve dospělých konvertitů - proselytů. Tolik na vysvětlenou, že je zapotřebí rozlišovat mezi vírou smluvně vázaných rodičů a celého národa - Abrahamova domu, a mezi vírou - závazkem osobním. Nemusím snad ani připomínat, že Izraelec je přijímán do svazku Abrahamovské smlouvy obřízkou, ale zachovává se dodržováním přikázání - tedy očišťováním se v mikvi. Bar micva je pak přirovnávána k obřízce srdce, ale obřezávat své srdce má Žid neustále. Proto se také rituálně ponořuje do mikve. Takže to pro srovnání, že křest novorozenců i biřmování mají svůj pramen v židovské obřízce i v bar micva i obřadech mikví. Proto jsem se ptal i na to, proč ne znovu křtění. A ještě bych dodal, že se u prvních křtů po Ježíšově smrti očekávala - právě u dospělých - naprostá spojitost daru Ducha už při nebo po křtu vodou. U Kornéliova domu nastala výjimka a opačně pak u Samařanů. A tady bych řekl, že bude řešení. Kornélius už měl dříve svědectví o tom, jak žije, ale u Samařanů oblozněných Šimonem kouzelníkem rozdíl asi poznat nešel. Ale až tehdy, kdy apoštolové Petr a Jan se za Samařany přimlouvali, prosili a vkládali na ně ruce. A ten dar rozhodně nebyl v jejich rukou. Duch svatý je přeci Duchem svatosti.

>> "křest" miminek tedy ne pro škody, které takový nesmysl napáchal na nás.<<  Škody spíše páchá nesprávné chápání křtu miminek a jeho už dnes naprosto vyprázdněná tradice. Na to poukazuji už výše. Zasvětit děti, je vychovávat ve víře a k víře. To dnes jednoznačně chybí.

 >>"Křest" miminek dále ne pro to, že je zbytečný, nesmyslný.<<  Snad pro toho, kdo nebyl vychováván ve víře a veden k víře. A rozhodně je zbytečný, pokud se ke svému zasvěcení Bohu člověk sám nepřizná osobním rozhodnutím. Vím, co píšete o svém životě v ŘKC, ale pro mne to jen znamená, že víru svých rodičů jste musel sám osobně potvrdit nebo vyvrátit.

>>Zkusím jinou otázku: Je nějaký důvod pro to, aby bylo miminko křtěno - tedy pokud by to byl skutečný křest, ne jen jeho napodobenina? Proč křest miminek?<< Poukázal jsem na to už výše. Důvodem je závazek víry rodičů, jejich výchovy a jejich spolehnutí se na Boha. A to nikoliv jako osamocených rodičů, ale jako závazek celého společenství - tedy církve. To by nijak nemělo nahradit budoucí osobní rozhodnutí jejich dítěte v jeho dospělosti.

Abych byl přesný, tak věřím na vyvolení, jak je psáno v Písmu. Bez něj totiž některé věci nelze obecně zcela uspokojivě vysvětlit. Občas jsem to naznačoval.

Ovšem plně souhlasím s tím, co píšeš.... beru to jako součást všeho ostatního. Koho Pán vyvolí, ten prostě zůstane bdělý a bude činit vše, jak jsi zmínil. Je to však spíše teoretické než, že by to mělo nějaký zásadný význam pro naši každodenní víru. Jsou však záležitosti víry, které bych bez tohoto předpokladu vyvolení ke spasení, jež je jasně zmíněn v Písmu, uspokojivě nevěřícím vysvětlit nedokázal.

  To je z tvé strany zcela nedomyšlený myšlenkový konstrukt víry, která koliduje s rozumem.