Omezená svoboda je nesvobodou.
A hřešit je pro tebe "svobodou"?
Moje svoboda je určitě rozsáhlá, ale omezená.
Například nejsem všudypřítomný. Když jsem se ve svobodě rozhodoval navštívit svoje příbuzné, musím si vybrat - buď pojedu do Varšavy, Jelení Hory, do Chudého Ježíše, Buenos Aires, Reddingu, nebo do některé vesnice na kraji vysočiny. Když pojedu do Varšavy, nemám už svobodu jet na vysočinu. A jet třeba do Buenos Aires či Reddingu bych ani teď nemohl, na to nemám svobodu. Naštěstí už tam příbuzní nejsou.
Taky mám omezené zdroje, jak časové, tak finanční. Když se například rozhodnu předělat bránu na zahradě, nemůžu už dělat terasu. I kdybych se desetkrát rozhodnul, že udělám bránu i terasu, nestane se moje rozhodnutí - nemám takovou svobodu.
Taky mám omezené schopnosti těla - když se třeba rozhodnu sníst kus kuřete v KFC, v klidu ho sním. Kdybych se rozhodl sníst dvanáct kuřat, moje rozhodnutí by se nestalo - nemám takovou svobodu.
I když je tedy moje svoboda omezená, je pro mne docela dostatečná.
Nepotřebuju víc. Moje svoboda mi stačí. To, co mám svobodu si zvolit, mi stačí. A když Bůh dá, rozsah možností, které si mohu zvolit, se ještě zvětší - například bych jednou chtěl mít svobodu koupit si nové auto. Ale i když teď tu svobodu nemám a nikdy jsem jí neměl, jsem schopen bez takové svobody snadno přežít.
Znovu opakuji: Ty jsi zde opakovaně prohlašoval, že ty nemáš svobodu si zvolit! Ty máš příkaz, který máš poslouchat.
Stando, když tvoje hulvátské lži a pomluvy zopakuješ a napíšeš je tučně a podtrženě, jen ukazuješ tvůj charakter hříšníka.
Toto jsou tvoje skutečné názory, Toníku, na tvoji svobodu volby. Dlouhodobě konzistentní názory...
Ne, to nebyly názory na moji svobodu volby.
Ani to nebyly moje názory na tvoji odvolávku na DT 28-30.
To byl můj jednoznačný názor na tvůj nápad "Předkládám ti požehnání i prokletí. Zvol si ...!" a tvou "svobodu" hřešit, "svobodu" neposlouchat Boha.
A určitě jsou moje názory na takovou hloupost, zvrácenost, amorálnost a bezbožnost dlouhodobě konzistentní.
Opět, Stando: Zkus si představit normální život, třeba v rodině, když táta nebo máma vychovávají děti. Měl jsi trochu normální rodinu? Nebo když nějaký učitel učí děti. Měl jsi nějakého normálního učitele? Nebo když děda s babičkou vysvětlují pravidla života. Měl jsi normální babi či dědu, nebo ses normálně choval k vnukům?
Nikdo morálně normální neřekne "můžeš krást a podvádět, nebo žít poctivě, vyber si ...!". To řekne tak někdo, kdo má morální vadu.
V normálních rodinách nebo tam, kde je normálnímu člověku je svěřený někdo k výchově, tak jasně řeknou: Žij poctivě. Nekraď. Nepodváděj.
Stejně tak to dělá Bůh - jasně řekl: Já jsem tvůj Bůh. Nebudeš mít jiné Bohy mimo mne. Nebudeš si dělat modly a brát nadarmo mé jméno. Budeš šest dní pracovat a sedmý odpočívat. Cti svého a matku. Nebudeš krást, zabíjet, lhát, cizoložit, závidět.
Pak následuje Zákon a jeho první příkaz, "Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou." a další příkazy a zákazy.
A pak Bůh jasně uzavírá:
Pohleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo. To ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a zachovával jeho příkazy, ustanovení a nařízení. ... Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo, a miluj Hospodina, svého Boha, jej poslouchej a přilni k němu.
Naprosto jasně, jednoznačně, bez pochyb.
A tak se chová kdokoliv, kdo je odpovědný, morálně v pořádku.
Toník
| 
