|
Právě je 586 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: rosmano Mikim oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116613287 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Transsubstanciace
Vloženo Středa, 24. listopad 2010 @ 19:54:52 CET Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený Někdy od 13. století zavádí římský katolicismus tuto koncepci chápání
tajiny (svátosti) eucharistie; je to pojetí, které se doposavad v
Církvi nevyskytovalo. Směle to říkám a lze to dokázat. V 16. století
nalézá tato tradice nejen své potvrzení ale vyhlášení na úrovni
církevního sněmu, a to tak vysoce postaveného jako Tridentský koncil (je
to koncil protireformační a byl povolán, aby postavil hradbu reformaci a
znovu připomenul křesťanům pravdy víry, jak jsou chápány v řím.
katolické církvi; konal se 1545 - 1563). Tridentský koncil mj.
definoval: skrze požehnání chleba a vína mění se cele podstata chleba na
podstatu těla Kristova a podstata vína na podstatu jeho krve. Tato idea
už nebyla v 16. století novou; např. dle Tomáše Akvinského (v řím. kat.
církvi velikého svatého) je eucharistie zabitím (usmrcením, obětováním)
Krista. Katolicismus obrátil celou svou pozornost
právě tímto směrem: co se to tam (na oltáři) děje se svatými dary, a
dobral se k vývodům, které vskutku nutí k zamyšlení
„Jestliže někdo řekne, že v posvátné a svaté
svátosti Eucharistie zůstává podstata chleba a vína sjednoceně s tělem a
krví Krista a odmítá zázračnou a prostou změnu celé podstaty chleba v
tělo a celé podstaty vína v krev, kdy zůstávají pouze podoby chleba a
vína, kteroužto změnu Církev katolická příhodně nazývá
transsubstanciací, budiž proklet!“
(Tridentský koncil, v 2. kánonu 13. sezení)
»Podstatou transsubstanciační nauky je myšlenka, že se chléb při
konsekraci mění v tělo Kristovo a víno v Kristovu krev takovým způsobem,
kdy zůstávají pouhé případky (accidentia), tedy vnímatelné vlastnosti
chleba a vína (tvar, chuť, vůně, barva apod.), ale podstata (substantia)
obou živlů (podle slov tridentského Římského katechismu) „nepokračuje v
existenci“ a je nahrazena podstatou těla a krve Kristovy.
Nejklasičtějším a v římskokatolické církvi obecně nejpřijímanějším výkladem této nauky je podání Tomáše Akvinského:
„K pravdivosti této svátosti patří, aby v této svátosti bylo
pravé tělo Kristovo. To však tam není před proměněním. Nemůže pak něco
býti někde, kde prve nebylo, leč změnou místa nebo proměněním druhého v
ně: jako v nějakém domě začíná nově býti oheň, buď že se tam donese nebo
že je tam udělán.“
— Sth III. q. 75, a. 2« (Dle Wikipedie)
Nepůvodnost tohoto učení vysvítá i z faktu, že »jej poprvé použil
tourský biskup Hildebert r. 1079 a ojediněle se vyskytuje i u některých
dalších autorů 12. století (Petr z Blois aj.) Oficiálním učením církve
se stává na 4. lateránském koncilu r. 1215, který definuje ve sněmovním
Vyznání víry:
Jeho (= Kristovo) tělo a krev jsou skutečně obsaženy ve svátosti
oltářní pod formami chleba a vína, chléb a víno jsou transsubstanciovány
Boží mocí do jeho těla a krve.«
(Dle Wikipedie)
Všichni znáte pojem transsubstanciace (tj. předpodstatnění,
proměna podstaty čili změna substance). Co se tím myslí, jaký smysl má
tento termín? V souladu s těmi filosofickými názory, které v této
periodě dějin panovaly v životě řím. kat. církve, bylo to, co se děje
při svátosti eucharistie, interpretováno následujícím způsobem.
Akcidencie chleba a vína zůstávají nezměněnými, ale podstata chleba a
vína se plně proměňuje, přeměňuje se v podstatu těla a krve Kristovy.
Tímto způsobem bylo vysvětleno, jak je to možné, že přijímáme tělo a
krev Kristovy, avšak vidíme stále jen chléb a okoušíme z kalicha obvyklé
víno.
Akcidencie: viditelné vnější vlastnosti, které
jsou vnímatelné smysly. Ve filosofii je akcidencie (forma) projevem
subsance (látky) (eucharistických darů). Substance je samostatné
jsoucno, které existuje samo od sebe. Akcidencie neexistují samy od
sebe, ale jen v návaznosti na substanci a vždy jen spolu s ní - jsou
projevem substance, základu. Každá věc se skládá z látky a formy; látka
je pasivní, forma aktivní. (Pozn. překl.)
Je zřejmé, že hovoříme-li o tom, že se akcidencie nemění, nýbrž
proměňuje se podstata, pak je to ekvivalentní tomu, že naše smysly
nejsou schopny zaznamenat to, co se ve skutečnosti děje s dary (chleba a
vína). Čili ještě přesněji řečeno: při eucharistickém přijímání dochází
ke klamání našich smyslů. To je to, co stojí za tímto chápáním
eucharistie.
Proč můžeme pochybovat o tomto římsko-katolickém pojímání? Je celá řada
důvodů. První a hlavní spočívá v tom, že podle své materiální podstaty
se chléb a víno ničím neodlišuje od podstaty našeho těla. A naše těla se
podle své podstaty ničím neodlišují od těla Kristova, těla narozeného v
Betlémě. Ještě přesněji: samotné tělo Kristovo se ničím neliší od
podstaty všech našich těl. Sv. Athanasios Veliký o tom píše zcela přesně
a jasně: "Duch Svatý se odlišuje od jednoty stvořeného bytí." Tím
netvrdí nic jiného, než tuto podivuhodnou věc: všechno stvořené bytí
(veškeré stvořené existence) je podle své podstaty jednotné - má jednu
společnou podstatu. Svatý Duch je odlišný od jednoty stvořeného bytí,
které je ve své podstatě jednotné. Leč píše ještě další významnější
věci: "Tělo (Kristovo), jelikož mělo podstatu společnou (jedinou)
podstatu se všemi těly a bylo tělem lidským, ačkoliv se díky neobvyklému
zázraku vytvořilo z Panny Marie, přesto však, jsouc smrtelným, - podle
zákona jemu podobných těl - bylo podrobeno smrti." Dotýkáme se velice
zajímavé otázky: jaký by mělo smysl (pokud by to vůbec mělo nějaký
smysl), aby se chléb a víno ve své podstatě měnily na tělo Kristovo? Co
by nám to přineslo, jestli se tělo Kristovo ničím neodlišovalo od našich
těl a ničím se neliší od podstaty všeho stvořeného světa?
Pro srozumitelnost píši o lidském tělu Kristovu,
které se narodilo v Betlémě, je z masa a svědčí o něm Evangelia od
začátku až do konce, s malým "t". Má-li přednášející na mysli
eucharistické Tělo Kristovo, tj. svatý chléb k přijímání věřícím, pak píši s velkým "T" (stejně tak i je-li řeč o mystickém Tělu Kristovu, jímž jest dle apoštola Pavla Církev). Pozn. překl.
Čím se tělo Kristovo (narozené v Betlémě) odlišovalo od našich těl? Svojí podstatou? Nikoliv. Tedy čím? Pouze jedním. Tím, že bylo neslitě a nez(a)měnitelně, nerozdílně a nerozlučně sjednoceno s Božstvím Boha Slova (citace chalcedonského dogmatu o boholidství Kristově; viz níže).
To je ten rozdíl. Jednotou s Bohem Slovem (druhou Osobou Božské
Trojice) a žádnou odlišnou materiálností, žádnými jakýmisi jinými
chemickými či fyzikálními elementy, které by v něm snad měly být
přítomny. Nic takového nebylo! Bylo účastno Božství - to je ta účast,
kterou my nevládneme a kterou nemáme. Tady se ukazuje, čím se odlišovalo
tělo Kristovo od nás. Ne samo o sobě svými vlastnostmi, ale charakterem
svého sjednocení s Bohem.
Kdybychom se chtěli pokusit nějak teologicky ohodnotit či zařadit
římsko-katolický pohled na eucharistii, mohli bychom jej nazvat
monofyzitsko-doketickým, jelikož tento pohled hlásá takovou proměnu
chleba a vína v tělo a krev, kterou my lidé nejsme schopni zřít. Čili
nám se zdá (dokeo), že zůstává chléb a víno, ve skutečnosti však prý
nikoliv - není to chléb a víno. Vidíme tady ten samý doketický pohled,
který byl ve své době v Církvi odsouzen, když se debatovalo o lidství
Kristově.
Když se hlásá transsubstanciace, tak řeč tady vlastně není o proměnění
ale o trans-materializaci (přehmotnění). A. S. Chomjakov kvůli tomu
prohlásil: "Eucharistie u katolíků je jakýmsi atomickým zázrakem," (od slova atom).
Druhý (západní) pohled na eucharistii - protestantský - je neméně
krajní. Protestanti hlásají, že Kristus je přítomen ve svatých darech
pouze, když je věřící přijímají. Jakmile skončí přijímání, pak zbytky,
které zůstaly v kalichu, mohou kněží zcela klidně, bez jakékoliv výčitky
svědomí, vyhodit - vylít obsah eucharistického kalicha do výlevky a do
kanalizace. Hotovo! Kristus opustil tyto dary. Vždyť dary jsou pro
přijímající; Kristus je v nich pro přijímání - nebude přece přítomen
tam, kde už tyto dary nikdo nepotřebuje.
Pravoslavní duchovní, kteří se zúčastnili
ekumenických akcí a mohli pozorovat protestanty při vykonávání jejich
eucharistie, vyprávějí, že skutečně leckterý protestantský kněz po
bohoslužbě vylévá, co zbylo v kalichu, do výlevky. (Pozn. překl.)
Vzpomínáte na nestoriánskou herezi, podle níž Bůh Slovo je přítomen v
člověku Ježíšovi? Leč prý ne vždy je v něm přítomen. Na kříži člověka
Ježíše Bůh opustil. Může se s ním sjednotit, může ho i opustit. Je to
hereze dávno odsouzená Církví. My mluvíme jen o neslitém, nezměněném,
nerozdělitelném a nerozlučném sjednocení Božství s lidstvím v Kristu.
Jak to tedy máme chápat? Co se tam děje? Proč všichni svatí otcové
jednohlasně praví, že přijímáme Tělo a Krev Kristovu? Co to tedy vlastně
znamená?
Zažil jsem nejednou případ, kdy se na mne obrátili světští lidé s jistou
nevolí a rozpaky, - proč křesťanství učí, že máme jakoby jíst lidské
tělo? Je to snad hlásání přípustnosti antropofagie (lidojedství)? Tato
otázka vzrušuje mnoho lidí. Vyskytla se řada případů, kdy lidé s hrůzou
uvedli: "Nemohu jít k přijímání, protože nesnesu pít krev." To je
důsledek právě toho hrubého římsko-katolického chápání eucharistie. Je
to neuvěřitelná hrubost, nad kterou můžeme jen kroutit hlavou.
Jak tedy o tom učí svatí otcové?
Při Tajině eucharistie se děje následující proces. To samé, co bylo
přítomno při Bohovtělení (tedy když Boží Syn přijal tělo od Panny
Marie). Není náhodné, že při liturgii symbolicky probíhá celý život
Ježíše Krista od narození do vzkříšení. Co se dělo při vtělení Boha?
Sestoupením Svatého Ducha se uskutečnilo ono chalcedonské sjednocení
Boha s lidskou přirozeností. Přičemž lidská přirozenost (podstata) byla
skutečně lidská v plném a konečném významu toho slova. Kristovo lidství
bylo dle své podstaty ve všem podobné nám. Žádné změny a žádné
odlišnosti. Ve všem podobno všem lidským tělům, jak to píše sv.
Athanasios Veliký. To je jedna z kardinálních dogmatických tezí
křesťanské víry, která má prvořadou důležitost!
Z toho můžeme vyvodit, že v eucharistii - stejně jako při Božím vtělení -
je přítomno sestoupení téhož Svatého Ducha (při epiklesi), stejně
neslitě, nezměnitelně, nerozdílně a nerozlučně, jsou Bohem Slovem v jeho
Osobu přijímány předložené eucharistické dary (chléb a víno). A právě
kvůli tomu (a nikoliv z příčiny transubstanciace těchto darů na podstatu
těla a krve Kristových) jsou svaté Dary jeho Tělem a Krví. Příčinou
není proměna podstaty, příčinou je totiž sjednocení. Tělo Kristovo
(narozené v Betlémě) nazýváme Božím tělem, i když je to tělo lidské,
kvůli jeho sjednocení s Božstvím.
Proč se jeho lidské tělo stalo právě tak spásonosným? Protože bylo
sjednoceno s Božstvím. Žena krvácející se ho dotýká a uzdravuje se. On
se dotýká nemocných a uzdravuje je. Neboť jeho tělo bylo sjednoceno s
Božstvím. Tak i svaté Dary chleba a vína sestoupením Svatého Ducha
(stejně jako při vtělení z Panny Marie) stávají se účastny Kristova
těla, čili sjednocenými s jeho lidským tělem.
Jak je to možné? Působením Svatého Ducha. Není bez významu, že když Pán
žil, také jedl chléb i pil víno, a ony se stávaly jeho tělem a krví,
stávaly se účastnými Božství Boha Slova tímtéž chalcedonským
sjednocením. To se děje i při eucharistii v době liturgie.
(Bůh Slovo = Syn Boží = jméno druhé Osoby Boží Trojice; pozn. red.)
Při eucharistii jsou svaté Dary přijaty Bohem Slovem v to samé
sjednocení jako tělo přijaté od Panny Marie a nemění při tom svou
materiální podstatu, ale charakter své existence v tomto světě. Chléb se
neproměňuje neviditelně (doketicky, klamně, nepřístupně smyslům) v tělo
Kristovo, ale chalcedonsky se sjednocuje s vtěleným Bohem
Slovem, stává se účastným vtěleného Božího Syna stejně jako lidská
přirozenost, kterou přijal Bůh při svém vtělení. Tudíž nikoliv kvůli
jakémusi magickému přepodstatnění, nýbrž v moci tohoto sjednocení je
eucharistický chléb pravým skutečným Tělem Kristovým. Proto posvěcené
Dary při jejich posvěcení při liturgii a dokonce i (kdykoliv) po jejich
posvěcení nazýváme chlebem. "Rozdrob, vladyko, svatý chléb," říká diákon
při lámání Těla Kristova před přijímáním. Kněz tedy není nějakým
mučitelem či katem, když láme Tělo Kristovo a drobí svatého Beránka.
Nerozřezává (liturgickým nožem před přijímáním) tělo Kristovo, ale
samozřejmě chléb. Jenže jaký chléb! Fyzicky zůstal stejným chlebem jako
před tím, ale od posvěcení (při epiklesi) je působením Svatého Ducha
sjednocen s vtěleným Bohem Slovem. Proto si i po posvěcení tento chléb
zachovává všechny své přirozené vlastnosti - to přece ví každý, kdo
přistupuje ke svatému přijímání, to ví každý kněz a velice dobře každý
diákon, protože spotřebovává svaté Dary po liturgii.
Z těchto důvodů Pravoslaví používá jinou terminologii než Západ, když
jde o to, co probíhá při liturgii. Pravoslaví v historii nikdy neznalo
slovo "přepodstatnění" (rusky presuščestvlenije), u nás se vždy používal
pojem "proměnění" (rusky preloženije, pretvorenije) svatých Darů. Je v
nich obsaženo zachovávání tajemství (nelze rozumem vyčerpat, dokonale vyložit to, co se děje při Eucharistii; pozn. překl.), a pomocí těchto slov se vyjadřuje ta proměna, která se stala s tímto chlebem a vínem a která nemá materiální charakter.
Pojem "presuščestvlenije" se začal
v Ruské pravoslavné církvi používat v době intenzivního vlivu Západu a
pod tímto vlivem. Prof. Osipov to samozřejmě ví (a v jiné své přednášce o
tom hovoří) a chce svými slovy: "Pravoslaví v historii nikdy neznalo
slovo "přepodstatnění" (rusky presuščestvlenije)," upozornit na to, že
takovéto západní pojmosloví je nepatří do pravoslavného učení a je cizí
skutečně věrné pravoslavné tradici. Začne-li se v nějaké době vyskytovat
toto slovo (či dokonce i samotné západní učení o transubstanciaci) ve
slovníku pravoslavné církve, pak to ještě neznamená, že je možno je
považovat součást Pravoslaví. Nikoliv, je to nezdravá infiltrace cizích
vlivů. Té se bohužel místy neubránil ani pravoslavný katechismus
metropolity Filareta; otevřeně se dnes přiznává, že značným vlivem
Západu trpí i Dogmatika metropolity Makárije (Dogmatické bohosloví,
ruská teologická učebnice, SPB 1857). (Pozn. překl.)
»V tradici východní církve, především v řecké
patristice, se o přepodstatnění až do 17. století nikde nemluví; otcové
užívají výrazů metabolé, metapoiésis, metarrythmésis, metitésis apod.
které nemusí mít nutně transsubstanciační význam. Řecký kalk slova
transsubstantiatio, tedy metúsiosis, použil poprve Jeruzalémský synod r.
1672, který se tak pomocí z římského katolicismu vypůjčeného výraziva
pokusil odmítnout kalvínské prvky v učení patriarchy Cyrila Lucarise.
Zde je ovšem třeba poznamenat, že převážně z platonismu vycházející
pravoslaví tímto pojmem nepřejímá římský aristotelský výklad, pouze jím
brání totožnost chleba s pravým tělem Kristovým a vína s pravou
Kristovou krví. Příslušný kánon jeruzalémské synody jedním dechem
dodává:
„Dále věříme, že slovem „metúsiosis“ není vysvětlen způsob, jakým
se chléb a víno mění v Tělo a Krev Páně - neboť to je zcela
nepochopitelné a nemožné, s výjimkou Boha samotného, a ti, kdo si
představují, že tak činí, mají podíl na ignoranci a bezbožnosti, - ale
že chléb a víno jsou po konsekraci přeměňovány v Tělo a Krev Páně, a to
nikoliv typizovaně, obrazně, mimořádnou milostí, sdílením nebo
přítomností samotného božství Jednorozeného, a aniž je jakýkoliv
akcident chleba či vína nějakou změnou či přeměnou změněn na akcident
Těla a Krve Krista, stává se pravdivě, skutečně a podstatně chléb pravým
samým Tělem Pána a víno samou Krví Pána, jak je řečeno výše.“
To znamená, že pravoslaví (narozdíl od římskokatolické církve)
použilo v konkrétní historické situaci výraz metúsiosis nikoliv pro
vysvětlení specifického způsobu, jakým se mění živly v tělo a krev Páně, nýbrž pro zdůraznění faktu reálné přítomnosti Kristova těla a krve pravdivým a podstatným způsobem.«
(Dle Wikipedie)
A tady jsme se dotkli základní ideje: proměna se děje nemateriálně; nemá charakter hmotný, nýbrž mění se charakter
existence stvořeného v tomto světě. Proto se ti, kteří přijímají
Eucharistii, stávají jedním tělem, stávají se Kristovými, stávají se
Tělem Kristovým. Jenže, co se s námi změnilo? Změnila se naše těla?
Změnilo se ustrojení našich těl? Copak jsme se přijímáním nějak
materiálně proměnili? Nikoliv. Řeč se nevede o materiální proměně, ale o
účastenství Ducha Svatého; ten, kdo přijímá, má skrze okušení a snězení
svatých Darů účast na Duchu Svatém. Proto se přijímající člověk
neproměňuje neviditelným (doketickým, smysly klamajícím) způsobem v tělo
Kristovo, ale dle míry svého duchovního stavu bezprostředně vstupuje do
duchovního, duševního i tělesného sjednocení s Kristem. To je právě to
"přijímání" - v prvotním významu toho slova: mít účast na Kristu (v
ruštině a staroslověnštině "pričaščenije" znamená především účastenství;
viz podobně v angl. communion; pozn. překl.). Sjednocení se s Ním. A
tím se člověk stává "jednoho těla" s Kristem, jak říkají Otcové (dosl.:
"jednotělesným", stejného těla), a jedné krve s Kristem.
V přijímání se tedy děje sjednocení s Kristem, se vtěleným Bohem Slovem,
a nikoliv proměna na Krista (změna v Krista). Eucharistie tedy není
žádnou magií, ani kouzlem; není to žádná alchymie (transmutace apod.);
není v tom nic mechanického, jak o tom hovoří sv. Theofan Zatvornik.
Proto křesťané rozhodně nejsou žádnými "lidojedy", nemají nic společného
s pohany, kteří přinášeli lidské oběti, a pak z nich jedli. Nic
podobného u nás!
Několik výroků svatých Otců:
Sv. Irenej Lyonský: "Chléb, který je vzat ze země, poté, co je nad ním
vzýván Bůh, už není obyčejným chlebem, ale Eucharistií, která se skládá
ze dvou složek: z pozemského a z nebeského. Tak přijímají Eucharistii i
naše těla."
Sv. Jan Damašský: "Tak i chléb společenství není prostým chlebem, ale
sjednoceným s Božstvím. My se očišťujeme a sjednocujeme s Tělem Páně a
Jeho Duchem, a stáváme se Tělem Kristovým. Přijímání se nazývá
Tajemstvím, protože skrze ně se stáváme účastnými Božství Ježíše Krista.
Společenstvím se nazývá, a opravdu tím je, kvůli tomu, že přijímáním
vstupujeme do společenství s Kristem. A přijímáme účast jak na jeho
těle, tak na Jeho Božství. Neboť tím, že přijímáme z jednoho chleba,
stáváme se všichni jedním Tělem Kristovým, jsme jednou Krví a druh je
součástí druha a všichni jsme údy, které tvoří s Kristem jedno Tělo.
Proto se musíme všemi silami vyvarovat, abychom nebrali přijímání od
heretiků, a nedávat jim přijímání, abychom neměli účast na jejich
zvráceném učení a na jejich odsouzení."
Sv. Řehoř Nysský přímo píše: "Chléb je posvěcen tím, že se v něm usídlí Slovo (Boží)."
Sv. Jan Zlatoústý píše: "Ohledně Tajin obracejme pozornost nikoliv na
jejich vnější stránku. Když Kristus praví: To jest Tělo mé, buďme
přesvědčeni, věřme a hleďme na to duchovními zraky. Kristus nám
neodevzdal nic smyslového, ale vše je duchovní - pouze (je to uloženo)
ve smyslům přístupné materii. Stejně tak při křtu: skrze smyslům
přístupnou materii - vodu - je nám udělován dar, avšak duchovní děj
sestává se ze (znovu)zrození a obnovení."
Theodoret: "Když (Kristus) nazval chléb Tělem a sebou samým pak nazval
víno, ustanovil viditelné symboly pojmenované Tělem a Krví; neproměniv
jejich podstatu (r: prirodu), leč připojil k podstatě blahodať."
(Neproměniv podstatu - tj. nezměniv ji; Osipov.)
Zajímavá slova sv. Ireneje Lyonského vyprávějí o jednom příběhu:
Helénové (pohanští Řekové) zajali otroky křesťanů, ti otroci byli
katechumeny. Pak používali násilí, aby se od nich mučením dozvěděli
něco, co křesťané tajili. Ti otroci nevěděli nic, čím by mohli uspokojit
své mučitele, kromě toho, co slyšeli od svých pánů (křesťanů). Mj. od
nich věděli, že svaté přijímání je Tělo a Krev Kristova, a sami (otroci)
si představovali, že je to skutečná krev a tělo (jako
katechumeni, totiž neměli přístup na tu část bohoslužby, kde se koná
Eucharistie, proto o tom nic bližšího nevěděli; pozn. překl.),
a tak o tom řekli i svým mučitelům. Tito Heléni uvěřili, že něco
takového křesťané skutečně činí, přesvědčili o tom jiné Helény. Mučením
pak chtěli donutit svaté mučedníky Sankta a Blandinu, aby se k tomu
přiznali. Blandina jim statečně odvětila: "Jak by si něco takového mohli
dovolit lidé, kteří kvůli zbožné askezi nejedí dokonce ani maso, které
je dovoleno." (Čili jak by mohli křesťané jíst lidské tělo a krev, když
ani maso zvířat, které se smí jíst, nejedí.)
U sv. Makária Egyptského je takový výrok: "Ti, kteří přijímají viditelný (posvěcený) chléb, duchovně budou jíst Tělo Páně."
Sv. Eusebios Caesarijský: "Co se týče eucharistie, není řeči o tom těle,
které (Kristus) přijal (při svém vtělení), ale o tajemném Těle a Krvi."
Metropolita Venjamin ve své práci o liturgii píše: "Bože, chraň, abychom
se oddávali snivým představám a fyzickému nahlížení na svaté Tajiny.
Zde je vše duchovní, vše nadpřirozené a vše Božské."
Katolicismus však obrátil veškerou pozornost právě tímto směrem: co se
děje se svatými Dary (fyzicky). Ačkoliv o tom by se spíše náleželo
mlčet. V tom přece není jádro eucharistie. Podstata eucharistie tkví v
tom, že toto tajemství je nám darováno proto, abychom se mohli tím
skutečně nebližším a nejtěsnějším způsobem dobrat k jednotě s Kristem.
Podobně jako v Kristu se toto nejtěsnější sjednocení (tzv. chalcedonské
sjednocení) uskutečnilo sestoupením Svatého Ducha, skrze spojení Božství
s lidstvím, tak i zde se děje to samé: skrze jezení těchto svatých Darů
se spojujeme s týmž Bohem Slovem, neboť jíme chléb spojený s Božstvím
(chalcedonským způsobem). Tak se stáváme účastnými Krista, tak se
stáváme stejného těla a stejného ducha s Ním. Zopakujme pro jistotu:
probíhá to nikoliv mechanicky, ne magicky. Naše účastenství na Bohu
Slovu se však děje pouze tou měrou, jakou jsme způsobilými k Jeho
přijetí. Závisí tedy na našem duchovním stavu.
Vidíme tedy, že naše učení o eucharistii nemá nic společného s magií, s
žádnými alchymistickými reakcemi. Mimochodem, existuje vážné podezření,
že samo římské učení o transsubstanciaci vzniklo v důsledku dvou
faktorů:
1.) Filosofie Aristotelova, kterou byli západní křesťané v té době uneseni a velice se jí zabývali.
2.) Alchymie, v níž bylo nejpopulárnější idejí možnost přeměny jednoho
prvku v jiný (tzv. transmutace prvků - nejoblíbenější variantou bylo:
olovo na zlato; pozn. překl.) V katolické transubstanciaci byly
alchymické procesy pouze nahrazeny citací slov Bible. Bylo rozhodnuto,
že při mši probíhá vlastně ten samý proces, jako se děje např. u
alchymistů jinými cestami.
Na závěr dodejme, že otázky eucharistie bychom se vlastně neměli
dotýkat. Je to přece naprosté tajemství. Lépe by bylo mlčet. Jak ale
správně řekl jeden z Otců: "Někdy jsme nuceni hovořit o těch věcech, o
nichž by se mělo mlčet, protože špatnost heretiků nás k tomu nutí."
(Výňatek z delší přednášky prof. Moskevské duchovní akademie A. Osipova)
|
Podobná témata
|
|
Re: Transsubstanciace (Skóre: 1) Vložil: JMK v Čtvrtek, 25. listopad 2010 @ 00:28:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Sofistikovaný článek, s nímž je důstojné polemizovat. S některými tezemi nelze souhlasit, s jinými naopak ano.
Autor vykazuje veliký přehled, ale chybí mu vhled do klasické tomistické teologie. Esence, jsoucno, akcidenty... Dostali bychom se zpět k Aristotelovi a Platónovi. A pak bychom došli k tomu, že autorovi názory o katolicismu opravdu pramení z neporozumění.
Namátkou:
To znamená, že pravoslaví (narozdíl od římskokatolické církve)
použilo v konkrétní historické situaci výraz metúsiosis nikoliv pro
vysvětlení specifického způsobu, jakým se mění živly v tělo a krev Páně, nýbrž pro zdůraznění faktu reálné přítomnosti Kristova těla a krve pravdivým a podstatným způsobem.«
Takové výroky nemají šanci při podrobnější kritice uspět. Katolíci, když hovoří o přepodstatnění (formalismem tomisticko-aristotelským), neřeší živly, ani atomy, nehledají v konsekrované hostii Ježíšovu DNA, ani magické účinky tohoto pokrmu. Učení o transsubstanciaci je opět a jen o faktu reálné přítomnosti Kristova těla a krve navzdory faktu, že se nám tento pokrm jeví jako chléb a víno. Jen na rozdíl od pravoslavné tradice je toto tajemství načrtnuto v jazyce tomistické filozofie.
Protikatolických výroků hodných kritiky je více. Ale cením si úrovně dané úvahy co do eucharistie. Je paradoxní, že autor zastává zcela katolické učení o transsubstanciaci, jen se tomuto termínu brání, protože si pod ním představuje zřejmě něco jiného. Nikdo ho tento termín používat nenutí. Důležité je, že eucharistii chápe stejně jako katolík. Aspoň, jak jsem ho pochopil.
|
Re: Re: Transsubstanciace (Skóre: 1) Vložil: JMK v Čtvrtek, 25. listopad 2010 @ 00:30:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Takové výroky nemají šanci při podrobnější kritice uspět - míněno "(narozdíl od římskokatolické církve)". |
]
|
|
Re: Transsubstanciace (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 25. listopad 2010 @ 10:09:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Toto je moje Tělo a toto je má Krev. To konejte. Jak výstižné a přitom stručné. |
|
|
Re: Transsubstanciace (Skóre: 1) Vložil: Jaela v Čtvrtek, 25. listopad 2010 @ 11:41:25 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Toto je moje Tělo a toto je má Krev - to konejte na mou památku.
Pán Ježíš je v eucharistii stále s námi.
Eucharistie je svátost uzdravující. Pán Ježíš má dost moci být s námi tak, jak to řekl....Toto je moje Tělo.... Pán Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk. |
|
|
Re: Transsubstanciace (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Čtvrtek, 25. listopad 2010 @ 14:28:10 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | A právě
kvůli tomu (a nikoliv z příčiny transubstanciace těchto darů na podstatu
těla a krve Kristových) jsou svaté Dary jeho Tělem a Krví. Příčinou
není proměna podstaty, příčinou je totiž sjednocení.
Zde popisovaný (pravoslavný) pohled je velmi přesný, naprosto souhlasím.
Pravoslavní duchovní, kteří se zúčastnili
ekumenických akcí a mohli pozorovat protestanty při vykonávání jejich
eucharistie, vyprávějí, že skutečně leckterý protestantský kněz po
bohoslužbě vylévá, co zbylo v kalichu, do výlevky. (Pozn. překl.)
Já sám bratřím před přijímáním připomínám, aby měli na paměti své pořadí při přijímání a zbývající množství Krve v kalichu, a aby podle toho upravili přijímané množství, aby se takovým hrůzám předšlo. (jednou jsem přijímal jako předposlední a kalich byl plný až do půlky !!!!!)
podstata chleba a vína sjednoceně s tělem a
krví Krista a odmítá zázračnou a prostou změnu celé podstaty chleba v
tělo a celé podstaty vína v krev, kdy zůstávají pouze podoby chleba a
vína
Rozumíte této větě někdo?
Čili ještě přesněji řečeno: při eucharistickém přijímání dochází
ke klamání našich smyslů.
Pravoslavný obviňuje jiné, že tvrdí, že při Večeři Páně dochází ke klamání. Tak to je průser. Ať už je pravda jakákoliv, spojování Ježíšovy oběti s klamem jakéhokoliv druhu je i pro mě silné kafe.
|
|
|
Re: Transsubstanciace (Skóre: 1) Vložil: flame v Čtvrtek, 25. listopad 2010 @ 15:04:34 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Mám takový návrh, abychom ignorovali všechny články, jejiž autoři, nebo ti, co jen něco zkopírovali, se nechtějí podepsat aspoň přezdívkou. |
Re: Re: Transsubstanciace (Skóre: 1) Vložil: MartyR v Čtvrtek, 25. listopad 2010 @ 22:26:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Z tohoto článku je vidět,kam vede spojení křesťanství s filosofií :-(
|
]
Re: Re: Re: Transsubstanciace (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 26. listopad 2010 @ 18:16:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."kam vede spojení křesťanství s filosofií"...
Řecké slovo "filo" - znamená miluj.
"sofos" - znamená moudrost.
Filosof je tedy ten, kdo miluje moudrost.
(Přís 1,7) Klíčem k poznání je úcta k Hospodinu,
moudrostí a poučením hlupák pohrdá.
(Přís 2,1-2;6) Přijmi, synu můj, má slova,
mé příkazy jak poklad opatruj.
Ucho své moudrosti nastav,
srdce otevři pro rozumnost. ... Jen Hospodin přece dává moudrost,
z jeho úst prýští poznání a rozumnost.
(Přís 2,13) Blaze člověku, jenž nalezl moudrost,
člověku, který získal rozvahu!(Přís 4,11) Cestě moudrosti chci tě učit,
po stezkách přímých chci tě vést.
(Ef 1,17) aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha
moudrosti a zjevení v poznání jeho
. (2 Tim 3,15) že od dětství znáš Svatá Písma, která ti mohou dát
moudrost ke spasení skrze víru, jež je v Kristu Ježíši.
|
]
Re: Re: Transsubstanciace (Skóre: 1) Vložil: svata_tradicia v Pátek, 26. listopad 2010 @ 06:58:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.jezuiti.sk/ | to je velmi dobra napad. ja mam lepsi, uplne to tu zrusit a zastavit to protestantske rouhani. Vzdyt to neni laska když nekto krytizuje jedinou pravou církef. |
]
Re: Re: Re: Transsubstanciace (Skóre: 1) Vložil: MartyR v Sobota, 27. listopad 2010 @ 23:59:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | svata_tradicia:Radši držte hubu.Ty vaše kecy jsou už trapné!!!
|
]
|
|
|
|