Grano Salis - Kult mládí

http://www.cb.cz/novak: Asi všichni jsme se již setkali s komplimentem typu, jak ta či ten vypadají mladě. Jinými slovy to znamená, že dotyčný člověk úspěšně uniká určitým biologickým danostem, a že toto unikání je ve společnosti ceněno. Skutečností je, že dnes existuje mnoho přípravků na zakrytí vrásek, na přebarvení šedin, na zpevnění nejrůznějších částí těla. Jako by se v těchto přípravcích projektovaly slova někdejšího hitu o touze být "forever young".

Mám za to, že jeden z důvodů je skutečnost, že dynamika, chytrost, informace jsou ceněny víc než moudrost. Dalším důvodem je potom neurotický strach ze smrti, který obchází západní civilizaci. Poslední důvod vidím v jakési podvědomé touze zůstat infantilní i co se rozhodování týče. Být jako dítě, které si dělá co chce, aby nemuselo ve stejný okamžik nést za své činy následky, protože ty nese někdo jiný. Poněkud naivně jsme odvrhli Augustina a jeho učení o dědičném hříchu, abychom přijali Rosseaua s jeho učením o nevinném divochu, které podporuje ideál andělsky nevinného dítěte. K tomu bohatě přispíváme překrouceným výkladem Kristovy výzvy, abychom se podívali na děti, kdy tato výzva ale nic neříká o tom, že by děti měly být andělsky nevinné. Pokud se vrátíme k Augustinovi, potom především v jeho Vyznáních jasně čteme, že již v jeho dětské duši se projevovala lidská zvrácenost. (Stejně tak jako v každém dítěti). Mám za to, že v dítěti je nakumulována zloba v obrovské míře a že je jen dobře, že nemá dost síly ji projevit. Výchova potom není o zušlechťování čehosi dobrého v dětech, protože v nich nic dobrého není. Jedná se o pěstování něčeho zcela nového. Pokud je na dětech něco hezkého, potom je to jejich podoba, určitě ne charakter. Zmiňovaný kult mládí vede k důrazu na krásu těla a potlačení důležitosti charakteru, zodpovědnosti. Navíc jak již bylo naznačeno, je důsledkem vytěsnění reality smrti, panického strachu z ní. Není nic nenormálního, pokud se člověk smrti bojí, na druhou stranu je to jediná jistota v jeho pozemské existenci. Mám za to, že je dobré s touto realitou nejen počítat, ale i se s ní vyrovnat. Naše společnost se s ní vyrovnává tak, že staré lidi dává do ústavů, umírající do nemocnic či jiných zařízení, kolem hřbitovů staví vysoké zdi, o smrti radši nemluví.Nechceme se smrtí mít nic společného, chceme být navěky mladí. Jenže ono to nejde. M. Heidegger hovoří o tom, že lidská existence může být celá jen tehdy, když přijme svoji konečnost, protože smrt není nic, co by se existence netýkalo. O existenci, která si svoji konečnost zakrývá, Heidegger hovoří jako o neautentické. Lidé, kteří žijí neautentický život, se podle něj vyznačují následujícími vlastnostmi - zvědavostí (strachem, aby mi nic neuteklo), žvaněním (neschopností naslouchat druhému) a dvojznačností (nevíte přesně, co od nich čekat, protože pokud by cokoli mělo více či méně narušit jejich život, jsou schopni se chovat podle heslo - účel světí prostředky). Pokud se vrátíme k vlastnostem dítěte, potom vidíme, že popisované vlastnosti mají děti v hojné míře. A pokud se vrátíme k nadpisu této podkapitoly, potom vidíme, že ony vlastnosti zdaleka nemají (žel) jen děti, ale i mnozí "věčně mladí" dospělí. Zdroj: http://www.cb.cz/novak/krestanstvi/kultmladi.htm

	Hledej
	Je a svátek má Oto. Vytvoření registrace