Co kdybys místo všech těch tanečků prostě a jednoduše vysvětlil, proč nekřtíte miminka, když pro ně údajně nestavíte žádné splnění nějakých podmínek pro křest?
Dobrý nápad. Tobe to sice asi k ničemu nebude, když se o to nezajímáš, ale někomu by to k užitku být mohlo.
Nejdřív stručný úvod.
Jsme křesťané, uvěřili jsme Božímu slovu, slovům Ježíše Krista, slovům proroků a apoštolů. Ta slova jsou pro nás "kánon", norma a měřítko života, ukazují, jak je dobré a správné žít, dávají příklad, popisují dobrý a špatný život a rozdíl mezi ním a popisují příklady ve víře Božímu slovu těch, kteří nás předešli. Také ukazují to, jak nejednat, jak nežít.
Teď ke křtu a miminkům.
V písmu máme dobře popsané jak je to se křtem a miminky. Když lidé uvěřili Slovu, přišli za učedníky a apoštoly, aby je pokřtili, učedníci ty lidi vzali a pokřtili. Když přinesli lidé za Ježíšem miminka, Ježíš se jich dotýkal (vložil na ně ruce) a žehnal jim, modlil se.
Děláme to také tak.
V písmu je sice také psáno, že učedníci tomu bránili a chtěli aby to Ježíš a ti lidi dělali jinak, ale to nepovažujeme za normu, protože Ježíš za toto jednání učedníky napomenul.
Pak k učení apoštolů a logice věci.
Věříme spolu s apoštolem že nevěřící muž je posvěcen ve své ženě a nevěřící žena je posvěcena (ve svém muži) a věříme i tomu, že děti těch, kdo patří Bohu, jsou svaté.
Miminka, batolata i děti až do určitého věku zastupují rodiče. Z počátku (několik měsíců) naprosto ve všem. Co mají rodiče, patří i dětem. Komu patří rodiče, patří i děti.
Toník |
