Typická příklad: A život, který nyní žiji v těle (stále jsem to já, kdo  svůj život žije!), žiji ve víře v Božího Syna, který si mě zamiloval a vydal sám sebe za mne. 

Ta závorka tě usvědčuje. Pavel nežil svůj život - svědčí o tom na mnoha místech. Žít pro něho znamenalo Kristus, Kristus byl jeho život, zapíral přesně podle Pánova příkazu sám sebe, svůj život duše ve prospěch Kristova života v něm tak a tím, že chodil podle Ducha (Ř 8. k.). Nebyl duševním člověkem, ale duchovním. Ty jsi duševní člověk, který věci Božího Ducha nemůže poznat a nepřijímáš je, i když se o to snažíš, ale to prostě nejde, neboť musejí být posuzovány duchem, jehož tvrdošíjně ztotožňuješ a zaměňuješ s duší - a to je celý tvůj problém.

Duchovní člověk usiluje přesně o to, co ty popíráš, tj. zapíráním a hubením své duše se chce stát Kristem v životě a přirozenosti, ale ne v Jeho Božství, tzn. chce být s Kristem jedno ve svém duchu, aby Kristus žil v něm a projevoval se skrze něho. Osobnost duchovního člověka tak opravdu sice nezaniká, ale je proměněna božským životem mocí Kristova vzkříšení, aby byl Boží člověk připodobněn Kristu - dokonalý, svatý, milosrdný apod. jako Bůh, Jehož je Kristus vyjádřením. 

Toto sjednocení a ztotožnění s Kristem probíhá v duchu tím, že v něm přebývá Kristus jako Duch oživující (1K 15:45b), Jímž se ve vzkříšení stal. Smíšením těchto dvou duchů vzniká jeden smíšený duch, v němž člověk žije, má v něm svůj život a všechno podle Slova v 1K 6:17 - Kdo se připojuje k Pánu, je s Ním jeden duch.¨Díky tomu, že se Pán stal Duchem, který žije v našem duchu můžeme být skrze toto vzájemné přebývání s Kristem jedno tak, jako je Kristus jedno se svým Otcem - Otec je ve Mně a Já jsem v Otci (J 14:10 Nevěříš, že Já jsem v Otci a Otec je ve Mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Kdo žil? Ježíš nebo Otec? Jistě žil Ježíš jako člověk, ale ne svým vlastím lidským životem, protože nic nedělal sám od sebe, svou duší, ale svým duchem, v němž žil a byl Jeho Otec jako Duch Svatý a na Němž byl Duch Páně, který Ho pomazal, aby zvěstoval evangelium. Jak je psáno v Za 4:6b Ne silou ani mocí (člověka), ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů. Církev jako Boží stavba je budována Kristem jako Boží příbytek v DUCHU (Ef 2:22). 

Tož tak.

Jestliže něco dělám za někoho, v zastoupení, dělám to ve jménu, ale jestliže někoho ponořuji do jména, nebo ve jméno, tak to nedělám za někoho, ale někoho ponořuji do něčeho konkrétního, v tom to případě do jména (ve smyslu stejného způsobu bytí) Syna Božího.

Už Ti to píšu podruhé. To nejsi schopen pochopit ten rozdíl?

Willy Ti to napsal správně. Tvůj největší problém je, že nejsi schopen pochopit, že duch a duše nejsou jedno. A že duše hříšného člověka musí zemřít, aby v nás mohl žít Duch. Jak říká Ježíš: kdo by chtěl svou duši zachovat, ten ji ztratí. Ten, kdo ztratí svou duši pro mne a evangelium, ten ji nalezne. Proto se také necháváme pokřtít - vyjadřujeme tím svůj postoj a závazek být mrtví hříchu v duši a živi Bohu v Duchu. A nelži o nás, že odmítáme křest. Odmítáme jen vaši herezi, že ve křtu se člověk znovuzrozuje i když je nevědomé miminko.

  Stando, a nepleteš si mne s někým? Já se jmenuju Toník, píšu tu pod nickem "cizinec" a mám pouze jeden nick, nepíšu tu za nikoho jiného. To, co sis o mne vymyslel, jsem o tobě nikde netvrdil. 

  Ale už jsem si zvyknul, že když potřebuješ uhnout od tématu diskuze, začneš si o mne či o nás vymýšlet nesmysly.

  Já jsem napsal, že se omylem domníváš, že "nelze člověka ponořit do jména" nebo "ve jméno".

  Ty sám jsi psal, že podle tebe Logicky nelze křtít přímo "do jména". To už neplatí? Už jsi tento svůj omyl opustil a víš, že lze křtít přímo do jména, že lze pokřtít "ve jméno" a ne "ve jménu", jak jste si to překroutili? Pochopil si, že když Pán Ježíš něco přikazuje, že logicky nebude přikazovat něco, co podle tebe "nelze"?

  No a v tom se pleteš. 

  Kdybys o vás popravdě napsal, že neznáte to jméno a nemůžete poznat (jak už jsi psal dříve), nevíte jak by se dal někdo ponořit "ve jméno" nebo "do jména", protože jste to sami nezažili, měl bys určitě pravdu. 

  Vaše zkušenost ale není měřítkem věcí.

  Stando, To je neskutečné, jak jsi nestoudně drzý. To tě klávesnice nebolí, takhle a sprostě lhát? Nestydíš se ani trochu?

  Takto sprostě lhát o druhých tě naučili Jezuiti? Nebo tě takto učí lhát Vojta Kodet? Nebo snad některá z Královen míru či pokoje? Nebo už teď máte novou Královnu "Pravdy", které jsi zasvětil svůj život a teď v jejich službách vršíš lež na lež?

  Znovu jsi mi připoměl, jak jste podobní Islámu, jak to, co o něm píšeš, znáš zřejmě dobře z toho, co ty sám předvádíš zde v diskuzi.

  Asi sis nás popletl s tebou, jak věrně popisuješ vaši situaci. Nechceš radši něco napsat k tématu o vás, místo toho, aby sis vymýšlel podle toho, co vy žijete, nesmysly o nás?

  Napsal jsi:

  Mt 28,19 je: "Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého"

  Jak to prosímtě děláte, když to jméno neznáte a nemůžete poznat? Jak můžete křtít někoho do jména, které neznáte?

  Jak můžete někoho ponořit v nějaké jméno, když to jméno neznáte?

  Jak můžete někoho ponořit v nějaké jméno, když se omylem domníváte, že to "nelze"?

  Kdyby tě zajímalo něco o nás, tak my jdeme po světě, činíme učedníky a křtíme je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učíme je zachovávat všechno, co nám Pán přikázal. Víme, že lze člověka ponořit ve jméno a víme, jak se to dělá. Známe to jméno a křtíme lidi do toho jména. Děláme to tak proto, že i nám Bůh dal poznat to Jméno nad každé jméno, právě díky tomu, že nás jiní křesťané do toho Jména ponořili. Stejně tak nás učili zachovávat vše, co Pán přikázal. A tak je to od počátku křesťanství až dodnes.

  Ještě zpět k tématu threadu

  To, co píšeš ve tvém příspěvku:

  je překvapivě správná a logická úvaha a souhlasím s tebou, až na tu změnu významu a podoby jména, což je tvůj omyl jak píšeš o něčem, co osobně neznáš. Když křesťané podle Ježíšova příkazu ponořují další lidi v to vzácné jméno, které nám Bůh dal poznat, tak se děje zhruba to, co popisuješ. Jen se nemění význam a podoba toho vzácného jména, ve které ponořujeme, ale mění se člověk, který kvatnitativně rozšiřuje to jméno.

  Toník