Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nestydatost. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 27. leden 2017 @ 09:50:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Evidentně jsi to nepochopil.
Každé pokání má svůj počátek v uvědomění si a uznání vlastní viny - člověk se stává sám sobě soudcem a prohlašuje se za hříšníka, uznává svou vinu. Bez tohoto žádné pokání není pokáním opravdovým, skutečným.
Vzorem ti může být třeba žalm 51.
Opakem pokání je pak vlastní "obhajoba" zlého skutku, popření viny, ohlupování vlastního svědomí.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nestydatost. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 27. leden 2017 @ 10:16:06 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Evidentně jsi to nepochopil.
Z čeho tak usuzuješ?
A ty jsi to pochopil?
člověk se stává sám sobě soudcem a prohlašuje se za hříšníka, uznává svou vinu.
Zajímavá a podivné úvahy. A to opravdu děláte? Stáváte se sami sobě soudci?
V článku se píše:
To ty chápeš tak, že se člověk stává sám sobě soudcem? Je tedy pak sám sobě vlastním žalobcem i soudcem? Pokud ano, je to k něčemu užitečné? Zvyšuje to nějak kvalitu vašeho života, že jste sami sobě želobci a stáváte se sami sobě soudci?
Nebo jak tvoje podivné úvahy o tom, že se stáváte sami sobě soudci, souvisí s tím, na co jsem se ptal?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nestydatost. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 27. leden 2017 @ 10:40:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."..člověk se stává sám sobě soudcem a prohlašuje se za hříšníka, uznává svou vinu.
Zajímavá a podivné úvahy. A to opravdu děláte? Stáváte se sami sobě soudci."...
Opravdu to děláme, soudíme sami sebeí:
Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení! Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti
tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A
tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud. Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu. le, ty máš zalíbení v niterné opravdovosti a vskrytu mi dáváš poznat moudrost. Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší. Dej, ať uslyším veselí a radost, ať se zaradují kosti, kterés zdeptal. Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha! Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nestydatost. (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 27. leden 2017 @ 10:40:37 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."..člověk se stává sám sobě soudcem a prohlašuje se za hříšníka, uznává svou vinu.
Zajímavá a podivné úvahy. A to opravdu děláte? Stáváte se sami sobě soudci."...
Opravdu to děláme, soudíme sami sebe:
Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení! Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti
tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A
tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud. Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu. le, ty máš zalíbení v niterné opravdovosti a vskrytu mi dáváš poznat moudrost. Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší. Dej, ať uslyším veselí a radost, ať se zaradují kosti, kterés zdeptal. Skryj svou tvář před mými hříchy a všechna má provinění vymaž. Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha! Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nestydatost. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 27. leden 2017 @ 13:14:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A je vám to k něčemu, že sami sebe soudíte?
A jste taky sami sobě vlastní žalobci, podle toho podivného nápadu v článku?
Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! ... Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha.
Cituješ žalmy, tedy naše učení, naše postoje. V žalmu David nechává soud na Bohu (kterému soud také patří), uznává jeho soud a uznává svojí vinu, přijímá Boží soud a prosí o milost. Což je logický postoj, mnohem logičtější, než když vy děláte soudce sami sobě a stavíte se tak do pozice Boha, i než v článku uvedený podivný nápad dělat si sám sobě vlastního žalobce, tedy stavět se do pozice satana.
Když už to tedy cituješ, přečetl sis to alespoň?
Pomohlo ti to uvědomit si absurditu vašich podivných postojů, ten kontrast proti tomu, co žijete vy a co propaguješ článkem i tvými příspěvky?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nestydatost. (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 28. leden 2017 @ 08:44:32 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."V žalmu David nechává soud na Bohu (kterému soud také
patří), uznává jeho soud a uznává svojí vinu, přijímá Boží soud a prosí o
milost."...
David zde neškemrá po Bohu o jeho soud (logicky takový soud pro člověka znamená odsouzení a trest), David zde Boha v jeho soudu nad ním předchází a sám dopředu uznává svou vinu - činí pokání, prosí Boha o smilování, odvolává se zde na jeho milosrdenství.
Kde, z kterého místa konkrétně jsi vyčetl, že David stojí o Boží soud nad sebou?
..." Cituješ žalmy, tedy naše učení, naše postoje. "... Toníku, Vždyť ty evidentně ani nevíš, o čem doopravdy žalmy jsou, svázán ve svém infantilním virtuálním náboženství.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nestydatost. (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 28. leden 2017 @ 13:51:58 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | David zde neškemrá po Bohu o jeho soud
No, to určitě neškemrá. Proč by to taky dělal?
Bylo by poněkud nelogické, kdyby škemral o to, co už se mu dostalo.
David zde Boha v jeho soudu nad ním předchází To sis vymyslel z čeho?
Proč si myslíš, že David předchází Boha v jeho soudu nad ním?
Kde, z kterého místa konkrétně jsi vyčetl, že David stojí o Boží soud nad sebou?
Ze žádného, proč bych měl něco takového vyčítat? Myslím, že když "spravedlivý David, co dělal vždycky všechno správně a dobře" žádal Boha o soud, tak možná nestál o to, co dostal. To už tak bývá.
Ale nakonec to dopadlo dobře.
David stál o Boží soud nad sebou, poznal ho a přijal ho. Nepotřeboval tedy být sám sobě svým vlastním soudcem, ani nepotřeboval být sám sobě svým žalobcem. To potřebují lidé, kteří neznají ani Boha, ani jeho soud, tak si Boží dílo musí nahradit sami sebou.
Stačilo, když Boží soud uzná, přijme.
V tomto máme stejné postoje, jako David: Poznali jsme Boží soud, přijali ho, nevzepřeli se mu, uznali jsme ho za spravedlivý.
Vždyť ty evidentně ani nevíš, o čem doopravdy žalmy jsou, svázán ve svém infantilním virtuálním náboženství.
Já vím, zase ta vaše klasická projekce vaší situace. Nejsilnější zbraň, když vám "dojde dech" a chcete ukázat, co skutečně žijete. To je tvůj největší "argument" při tvé potřebě si stále něco dokazovat, že si promítneš tvůj život do druhých a zjevíš tak, co žiješ?
Na otázky neodpovíš? Jak to máš ty?
Jsi sám sobě soudcem, soudíš sám sebe? To asi ano, když jsi to psal. A nebojíš se Boha, když se posadíš na jeho místo?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nestydatost. (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 29. leden 2017 @ 10:51:27 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."O soud žádal předtím..Nepotřeboval tedy být sám sobě svým vlastním soudcem, ani nepotřeboval být sám sobě svým žalobcem.... "...
Znalost konkordance tě bohužel nezbaví oné malosti, oné tvé letité infantilnosti ve víře.
I když je to zřejmě pod rozlišovací schopnosti tvé víry, stejně se ti to ale pokusím vysvětlit.
..."Budu - li vlastním žalobcem, bude Bůh mým obhájcem. Budu - li vlastním obhájcem, bude Bůh mým soudcem. Stav nestydatosti, kdy vidím hřích, ale už jsem mu tak přestal říkat a nestydím se za něj, znamená zhoubu duše."...
V žalmu 17. se David jako osoba odevzdává pod Boží soud.
V žalmu 51. však David nesoudí sám sebe jako osobu, ale soudí své cizoložství, odsuzuje svůj hřích. To je podstatou pokání - poznat, pojmenovat a odsoudit zlo, které jsme spáchali, zřeknout se ho jednou provždy.
Nevidíš v tom rozdíl?
Tedy "Vidím hřích", pojmenoval jsem zlo zlem a zřekl jsem se hříšného jednání.
Tobě splývá soud nad osobou, který pochopitelně koná Bůh, od docela rozdílného soudu člověka, který odsuzuje svou minulost, svůj hřích. Proto také po léta ty nejsi stále schopen pochopit pravou roli lítosti v pokání, nezbytnost lítosti nad spáchaným zlem, která je nutným doprovodem každé změny smýšlení.
V žalmu 51. Davidova lítost nad spáchaným zlem přímo křičí z každého jeho verše!
Na příkladu Davida můžeš vidět, že David uznal Boha za svého soudce ( Žl 17), ale že věděl, že toto vůbec nestačí. Uznat Boha za soudce a přijmout rozsudek ještě samotné nic nevyřeší. Stále totiž chybí to nejdůležitější - osobní pokání. Davidovi nestačilo v Žl 17 uznat Boha za soudce a přijmout rozsudek - sám v lítosti (Žl 51) odsoudil jím spáchané zlo - odsoudil svůj hřích a zřekl se ho. David se stal žalobcem sám sobě - žalobcem jím spáchaného zla, žalobcem svého hříchu - to aby teprve mohla zapůsobit Boží milost. Všimni si, že Boží soud nad člověkem nijak nevylučuje lidské odsouzení hříchu - naopak, komplexně ho doplňuje.
(Žl 51,3-9) Smiluj se nade mnou, Bože, podle svého milosrdenství! Podle svého hojného slitování vymaž má přestoupení! Dokonale mě umyj od mého provinění a od mého hříchu mě očisti. Já svá přestoupení uznávám, svůj hřích mám před sebou ustavičně. Proti
tobě samému jsem zhřešil, udělal jsem to, co je zlé v tvých očích. A
tak jsi spravedlivý, když mluvíš, jsi dokonalý, když konáš soud. Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu. Hle, ty máš zalíbení v niterné opravdovosti a vskrytu mi dáváš poznat moudrost. Očisti mě od hříchu yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu nad sníh bělejší.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nestydato (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. leden 2017 @ 07:30:31 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Znalost konkordance tě bohužel nezbaví oné malosti, oné tvé letité infantilnosti ve víře.
I když je to zřejmě pod rozlišovací schopnosti tvé víry, stejně se ti to ale pokusím vysvětlit.
Urážky a výmysly nedodají tvým "argumentům" a doměnkám větší váhu.
Jen tvými projekcemi shazuješ sám sebe.
V žalmu 17. se David jako osoba odevzdává pod Boží soud.
V žalmu 17 ještě David nemá klamné rty, je vytříbený, má prozkoumané srdce, všechno v pořádku, chránil se cest lupičů, nesklouznul k zamčeným dveřím, ani jednou. Zkrátka všechno v pohodě, v cajku, je docela right a ti okolo jsou ti špatní a je potřeba s nimi pomoci.
Ještě před sebou namá svůj hřích, ještě neudělal nic zlého, ještě nebyl zplozen v nepravosti, počat v hříchu.
A těší se na Boží spravedlnost a Boží zjevení.
Tomu jako říkáš, "že se člověk odevzdává pod Boží soud"?
No, snad ano. Je to možné. Ale ještě to není respektování toho soudu, když člověk ten soud vůbec nezná.
V žalmu 51. však David nesoudí sám sebe jako osobu, ale soudí své cizoložství, odsuzuje svůj hřích.
No, sláva. Konečně rozumná myšlenka.
Ano. V Žalmu 51 už David poznal Boží soud a podvolil se pod něj. Uznává svůj hřích a uznává Boží soud. A prosí Boha o milost. Jediné logické řešení situace.
Nevidíš v tom rozdíl?
Právě že v tom vidím rozdíl. A to podstatný.
Soudit sám sebe či dělat sobě žalobce nic neřeší. Nikdy v životě jsem alespoň neviděl, že by někomu pomohlo, když byl sám sobě žalobcem, když se stál sám sobě soudcem a soudil sám sebe. Zato jsem viděl mnoho lidí, kterým pomohlo, když se poddali pod Boží soud, uznali ho, přijali rozsudek.
Proto se ptám, proč se stáváte sami sobě soudci nebo proč máte dokonce nápady být sobě žalobci? Jestli vás třeba nenapadlo, že by bylo lepší se poddat Božímu soudu, uznat ho?
Tobě splývá soud nad osobou, který pochopitelně koná Bůh, od docela rozdílného soudu člověka, který odsuzuje svou minulost, svůj hřích.
??
To sis mne asi spletl s tebou? Nebo nějakou tvou projekcí?
Proto také po léta ty nejsi stále schopen pochopit pravou roli lítosti v pokání, nezbytnost lítosti nad spáchaným zlem, která je nutným doprovodem každé změny smýšlení.
Stando, tvými pomluvami a bajkami, co píšeš do diskuze a snažíš se utéct od otázek, jen dáváš najevo, co žiješ.
Uznat Boha za soudce a přijmout rozsudek ještě samotné nic nevyřeší. Stále totiž chybí to nejdůležitější - osobní pokání.
No, je vidět, že když nemáš osobní zkušenost, tak si pak musíš domýšlet, co není.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nesty (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 30. leden 2017 @ 09:03:40 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Proto se ptám, proč se stáváte sami sobě soudci nebo proč máte dokonce nápady být sobě žalobci? "...
Nevysvětloval jsem ti snad, že se stáváme soudci svých vin? Nezopakoval jsem ti to i zvýrazněným písmem? Co mám ještě udělat, abys to pochopil?
O čem se zde hovoří? O soudu nad osobou, nebo o soudu nad vlastní vinou?
.."Budu - li vlastním žalobcem, bude Bůh mým obhájcem. Budu - li vlastním obhájcem, bude Bůh mým soudcem. Stav nestydatosti, kdy vidím hřích, ale už jsem mu tak přestal říkat a nestydím se za něj, znamená zhoubu duše."...
Koho to David žaluje v Žl 51? Sebe jako osobu, nebo svou nespravedlnost, svou vinu?
..."Uznat Boha za soudce a přijmout jeho rozsudek naopak řeší otázku hříchu."... Stále jsi nic nepochopil. I ďábel uznává Boží svrchovanost a třese se. Ví, že Boží rozsudek nad ním bude odsouzení a přijímá tento stav. Ale pokání stejně nečiní.
Uznat Boha za soudce a přijmout rozsudek není záchranou, nic neřeší. Třeba v lítosti uznat svou vinu, odvrátit se srdcem od hříšného jednání, odmítnout zlo. Jenom tak může nastoupit boží milost.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a n (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 31. leden 2017 @ 07:36:05 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nevysvětloval jsem ti snad, že se stáváme soudci svých vin? Nezopakoval jsem ti to i zvýrazněným písmem? Co mám ještě udělat, abys to pochopil?
Vysvětloval. Díky.
Nestáváte se tedy svými soudci. Stačí vám Boží soud, uznáváte ho?
O čem se zde hovoří? O soudu nad osobou, nebo o soudu nad vlastní vinou?
ANi o jednom, ani o druhém.
Hovoří se tam o tom, že by měl být člověk vlastním žalobcem. Což je ještě podivnější nápad, než že by měl být sám sobě soudcem.
Samozřejmě nikoho. Proč by to dělal? Žalobce už potkal. Poznal Boží soud, uznává ho. Uznává svoji vinu.
Proč by někoho žaloval? To by nedávalo smysl.
Podle sebe nesuď ostatní.
Z čeho sis vymyslel, že ďábel uznává svoje odsouzení a Boží rozsudek?
Jak to prosímtě můžeš vědět, když jsi Boží soud nepoznal a neprošel jsi jím?
No, samozřejmě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost (Skóre: 1) Vložil: oko v Úterý, 31. leden 2017 @ 09:48:24 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je zbytečné v tomto tématu s tebou pokračovat.
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Stud, svatost a nestydatost. (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 29. leden 2017 @ 10:52:43 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Odpověď máš o komentář výš, snad ti to nemusím duplikovat.
|
]
|
|