Pokud například píšeš nějaké sebeklamy, dám ti zapravdu, že to jsou sebeklamy. POkud popisuješ tvůj virtuální svět, dám ti zapravdu, že je to virtuální svět a určitě je dobře, když si uvědomuješ, že tvá slova jsou jen virtuální svět či sebeklam. Pokud začneš tvé sebeklamy a tvůj virtuální svět připisovat omylem křesťanům, zapravdu ti nedám.

  Jsem rád, že vysvětluješ tvé pohledy na tvou víru a je dobře, když vysvětluješ tvé pohledy na mou víru a jak vidíš svět kolem sebe - to klidně dělej, svěřuj se s tím, jaké máš pohledy. Budu pak rád, když odpovíš na otázky - například zda opravdu jsi z tohoto světa, který ve zlém leží, zda je ti opravdu bližší zlo než dobro a jak to u tebe funguje, zda je tě více láká široká cesta než ta úzká a proč, zda už jsi zachoval příkaz Pána Ježíše a prošel úzkou branou a na další otázky, na které jsi zatím neodpověděl.

  Pokud si z mé víry a hlavně života pochopil něco špatně, tak to samozřejmě může být i tím, že jsem se vyjádřil nedokonale, nepřesně. Ale ne ve věcech, ve kterých tu o mne ty rozšiřuješ lži a pomluvy a na tvé pomluvy jsem tě už mnohokrát upozorňoval a znovu a znovu vysvětloval, že žijeme něco jiného, než ty máš ve tvé hlavě v tom virtuálním světě, co žiješ. Tam už je evidentní, že je problém někde u tebe.

  Například o pořadí, ve kterém se věci staly jsem tu od začátku podnes svědčil vždy naprosto jasně: Nejdříve jsem se setkal s evangeliem a odmítl ho. Odmítal jsem ho pak ještě mnoho měsíců, ale přeci jen jsem se o Písmo začal zajímat, četl si Izaijáše, Jeremijáše, Jana, Marka, Pavla a postupně mu uvěřil To slovo způsobilo víru. Hlavně jasné slovo Izaijáše o mne a o Pánu Ježíši. Věděl jsem ale, že není realitou, skutečností v mém životě. Ale pak jsem jednoho dne přistoupil na tu Boží smlouvu mezi Bohem a Kristem a přijal jí. A bůh svou smlouvu naplnil a naplňuje. To, že jí naplnil, jsem samozřejmě poznal, to se nedá nepoznat a není k tomu potřeba neomylnost. Součástí té smlouvy je i křest ve vodě - neoddělitelnou, nedílnou součástí. Bohužel, pro mojí duchovní zabedněnost způsobenou virtuálním světem jsem se z nějakého omylu domníval, že křest nepotřebuji. Bůh a jeho jasné slovo mne ale ke křtu dovedl. Bohužel, až po několika letech. To je samozřejmě chyba.

  Bohužel docela nic.

  Ne. Nepohřbil jsem jí "údajně". To jsou jen tvoje představy.

  To asi píšeš o svátosti křtu miminka, ne?

  Nic takového svátost křtu neuměla. Po svátosti křtu miminka jsem byl docela stejně duchovně mrtvý, jako před svátostí křtu miminka. Svátost křtu miminka na tom nic nezměnila.

  Jak se tobě staně, že už nejsi údajně duchovně mrtvý, přitom ti tvá duchovní zabedněnost brání v účinné modlitbě, jsi součástí tohoto světa, který ve zlém leží, je ti bližší zlo, než dobro, láká tě více cesta široká než úzká a tak dále, co ze svého života popisuješ?