Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 08:48:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj (Karle?). U Toníka jsem už zvyklý na jeho zaryté odmítání některých míst v Písmu. Ale u tebe mě to překvapuje.
Písma na mnoha místech hovoří o podmínce naší záchrany (věčného spasení) ve vytrvání v dobrém. Na některých místech výslovně (Mt 10,22; Mt 24,13; Mk 13,13; 2 Tim 2,12; Jk 5,11;), na jiných smyslem obsahu (Mt 25,1-10 - A když odešly kupovat olej, přišel ženich a ty, které byly
připravené, s ním vešly na svatbu. A dveře byly zavřeny.
.
Čili je docela hloupé tvrdit, co (ve smyslu) tvrdí Toník: "Já už jsem byl spasen, mou spásu už nic ohrozit nemůže, Kristus je záchranář profesionál!
Je to omyl. Kristus je jistě profesionál pro naši záchranu - ale vyžaduje od nás v životě adekvátní spolupráci, život v řádu Božím. Svou věčnou spásu můžeme stále ještě ohrozit my sami. Stačí nebýt připraven (životem s Kristem v milosti posvěcující - tedy bez hříchu ke smrti) a až přijde ženich, nemít tak v lampě dostatek oleje.
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 09:04:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | U Toníka jsem už zvyklý na jeho zaryté odmítání některých míst v Písmu.
Ale Stando.
To, že nepřijímám tvoje zamotávání se do tvé "svobody hřešit" a že se vás občas zeptám na docela jednoduché otázky jako ty otázky výše, neznamená, že bych odmítal některá místa písma. Naopak pevně věřím, že když přijde pronásledování a nenávist, Bůh zachrání ty, kteří vytrvají až dokonce. Stejně tak blahoslavím ty, kteří vytrvali.
A to, že nevěříš, že Ježíše opravdu nemůže nic ohrozit už je tvoje věc, to ti neberu, věř si čemu chceš.
Máš stejný názor, jako on? Myslíš si také, že Ježíš je lhář a že ďábel může křesťany vytrhnout z Ježíšovy ruky?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: martino v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 10:26:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Na to Cizinče odpovím samozřejmě já, když neznáš Písmo sv. Není snad součástí Písma sv. i toto konstativání?
"Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil."
Že nerozumíš jsem pochopil již dávno. Proč nerozumíš? Protože nemáš Ducha Svatého. Stojíš a myslíš si, že nepadneš a ani jsi nepostřehl, že jsi již padnul, když odmítáš Písmo sv. v celku a vyzobáváš si jen to, co tě příjemně šimrá v uších. Katolíci mají veliký Boží Dar. Eucharistii jako každodenní pokrm pro duši i Tělo. Jen katolíci a pravoslavní mohou říci, že po přijetí Eucharistického Krista jsou ve stavu skutečného Spasení, neboť jsou v naprosté jednotě s Kristem svým Spasitele a kdyby následně zemřeli, mají jistotu Spásy. Takovou jistotu samozřejmě nemají tkz. vlažní katolíci, kteří tak činí jen někdy a občas, někdy i za velmi dlouhé období. Zjevně pohrdají nabídkou Spasitele, což je velmi závažné provinění a čím delší čas, tím větší odpadnutí od víry. Oni jsou svědky o kterých píše Písmo sv., že uvěřili nadarmo.
Takže každý kdo ignoruje Písmo sv. jako celek, se vystavuje nebezpečí, že může upadnout do léčky Ďábla, neboť je oslaben a oslepen neznalostí. Spasitel jasně a srozumitelně konstavol, že na něj neplatí, že mu někdo říká Pane, Pane, protože takovému co neplní jeho danné "normy" Spásy odpoví neznám tě! Co s tím popírači Krista jako Myslivec, Cizinec a další udělají, je jejich svobodná volba. Kristus nikoho nenutí, pouze nabízí. Já přijmu nebo odmítnu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 19:12:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nepsal jste Martino výše, že "No, a diskuse s tebou končí, aspoň z mé strany."?
Že nerozumíš jsem pochopil již dávno. Proč nerozumíš? Protože nemáš Ducha Svatého. Stojíš a myslíš si, že nepadneš a ani jsi nepostřehl, že jsi již padnul, když odmítáš Písmo sv. v celku a vyzobáváš si jen to, co tě příjemně šimrá v uších.
Jsem zvyklý, pane Martino, že když nějakému ŘK položím jednoduché otázky, dočkám se z jejich strany jen vymýšlení si nesmyslů, které odpovídají tomu, co žijete.
Jen katolíci a pravoslavní mohou říci, že po přijetí Eucharistického Krista jsou ve stavu skutečného Spasení, neboť jsou v naprosté jednotě s Kristem svým Spasitele a kdyby následně zemřeli, mají jistotu Spásy.
Nejsem nějaký neznalý evangelík, kterého byste utáhnul na vařené nudli.
Mám osobní zkušenost s eucharistií. Můžete si přečíst příspěvky zdejších ŘKC: Ani jeden v tom stavu, který inzerujete, není. Buď je to tím, že jak píšete, jsou "vlažní katolíci" a eucharistii jaksi míjejí, nebo, a to spíše, inzerované vlastnosti eucharistie nemá a ŘK mají s eucharistií stejné zkušenosti, jako já a i po přijetí eucharistie žádnou jistotu nemají a dál žijí ve své nejistotě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 10:49:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."A to, že nevěříš, že Ježíše opravdu nemůže nic ohrozit už je tvoje věc, to ti neberu, věř si čemu chceš."...
Ježíše opravdu nemůže nic ohrozit a nikdy jsem netvrdil opak.
Ale nás ohrozit může! A sice svody těla, světa i ďábla - a to ohrožení trvá až do konce, až do naší smrti. A o tom je celá naše debata, to rozdílné chápání víry.
Apoštolové si toto moc dobře uvědomovali.
(1 Pt 5,6-11) Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, aby vás v patřičný čas
povýšil.
Uvrhněte všechnu svou starost na něj, neboť on se stará o
vás.
Buďte střízliví, bděte; neboť váš protivník ďábel chodí kolem
jako řvoucí lev a hledá, koho by spolkl.
Vzepřete se mu jakožto silní ve víře a vězte, že tatáž
utrpení se dějí vašim bratrům na celém světě.
A když maličko potrpíte, kéž vás Bůh veškeré milosti, jenž
nás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, přivede k
dokonalosti, upevní, posilní a ustanoví.
Jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen.
Tohle naše stále přetrvávající ohrožení, tohle riziko možnosti naše spasení zhatit, zabránit mu - oproti tvé proklamované jistotě věčného spasení - je vyjádřeno apoštolovou nadějí slůvkem "kéž".
..."Myslíš si také, že Ježíš je lhář a že ďábel může křesťany vytrhnout z Ježíšovy ruky?"... Když si povytrháváš jednotlivé věty z textu, vyjde ti zpravidla nějaký nesmysl. Vycházíš zřejmě z "Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo
je nemůže vytrhnout z ruky mého Otce.
" (J 10,29)
Skutečný význam je tento: "Nikdo je nevytrhne z mé ruky (božská podstata je totiž mocnější nad všechno tvorstvo), pokud se ovšem samy dobrovolně od této ruky neodtrhnou. V tomto smyslu to tak opět souzní i s oním Petrovým varováním před ďáblem (Buďte střízliví, bděte; neboť váš protivník ďábel chodí kolem
jako řvoucí lev a hledá, koho by spolkl.
Vzepřete se mu jakožto silní ve víře ...). Ano, s tímto lidským souhlasem pro hřích nás může ďábel stále připravit o věčnou blaženost v nebi. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 14:28:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Aj ta krajta! Promluvila martinova stará hajtra!
Jako hnusná zdechlá ščura, strašení peklem fůra. V odmítání Ducha jiným, čímž sám se před Bohem činí viným.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 19:25:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ježíše opravdu nemůže nic ohrozit a nikdy jsem netvrdil opak.
Výše jsi psal, že je "hloupé tvrdit, že Ježíše nemůže už nic ohrozit". Nepřipadá ti trochu hloupé, když tedy napíšeš hloupé tvrzení?
Ale jestli rozumíš, že Ježíše nemůže nic ohrozit, tak to se shodneme. I já tomu věřím. To je také logický důvod, proč můj život patří Ježíši.
A sice svody těla, světa i ďábla - a to ohrožení trvá až do konce, až do naší smrti. A o tom je celá naše debata, to rozdílné chápání víry.
To chápu, že o tom je vaše debata a váš spor. Vedete ho statečně a dlouhodobě. A zřejmě vás to i velmi baví ;-)
Tohle naše stále přetrvávající ohrožení, tohle riziko možnosti naše spasení zhatit, zabránit mu - oproti tvé proklamované jistotě věčného spasení - je vyjádřeno apoštolovou nadějí slůvkem "kéž".
Všimnul sis, jak si musíš pracně domýšlet, aby sis písmem podepřel svoje kličky a háčky, na které se snažíš pověsit? Podobně sis domyslel do příběhu otce a syna o milosti a odpuštění "dovolení" Boha hřešit, o kterém v tom příběhu není ani zmíňka.
Stando, apoštolové žili s Ježíšem. Věděli, že jeho ovce slyší Boží hlas, nezahynou na věčnost a nikdo je nemůže vytrhnout z jeho ruky.
Ani satan.
Skutečný význam toho, co Bůh řekl není jiný, než Bůh řekl. To jen ten, kdo těm slovům písma nevěří, potřebuje si do nich domyslet jiný význam.
Stando, neberu ti tvoji nejistotu. Žij si jí, jak potřebuješ. Jen by sis měl být vědom, že ani ty nemůžeš sebrat křesťanům Ježíše.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 12. září 2014 @ 08:42:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." Výše jsi psal, že je "hloupé tvrdit, že Ježíše nemůže už nic ohrozit". Nepřipadá ti trochu hloupé, když tedy napíšeš hloupé tvrzení?"...
To prostě není pravda. Zkus mi dát odkaz na takové místo!
Zřejmě tvůj způsob myšlení vlivem zjednodušených "pravd víry" tvého nynějšího společenství už propadl do určitých šablon a ty už prakticky nedokážeš sledovat smysl, který jsem vysvětloval.
Na svatbě není ohrožen ženich, ale družičky, z nichž některé v okamžiku příchodu ženicha neměly zásobu oleje na svícení. Ve křtu jsme všichni bez výjimky "vyfasovali" svatební oděv i lampu (dostali jsme je darem, pouze milostí a bez jakýchkoli vlastních zásluh), životem v Božím řádu si pak zajišťujeme dostatečnou zásobu "oleje" pro svoji účast na svatbě Beránka. V okamžiku smrti těla se rozhodne o naší účasti či neúčasti na svatbě Beránka. Bez naší zásoby "oleje" budou dveře zavřeny.
..."A sice svody těla, světa i ďábla - a to
ohrožení trvá až do konce, až do naší smrti. A o tom je celá naše
debata, to rozdílné chápání víry. To chápu, že o tom je vaše debata a váš spor. Vedete ho statečně a dlouhodobě. A zřejmě vás to i velmi baví "...
Opět jedna typická "Toníkovina". Obrátit věci tak, aby ses z nich vyzul. Ale tato debata se reálně vede už tak dlouho právě mezi Standou a Toníkem. Je to slovní obrat hodný protřelého politika, ale domnívám se, že i pro tebe je v podstatě jen ztrátou vzácného času.
Osobně nechci jistotu, že mě Ježíš spasí, ať už v životě udělám cokoliv. Takováto jistota by z člověka mohla vyrobit pořádné monstrum omlouvající si každé zlo a dopřávající si každou rozkoš po které zatouží bez jakékoliv zpětné vazby z následků. Spoléhat se zde na to, že můj vřelý vztah poslušnosti Kristu mě z toho ochrání je při náklonnosti ke hříchu u každého z nás zcela nereálné. A kde se rozmůže hřích, tam láska spolehlivě vychladne.
Na druhé straně naděje na spasení Kristem - pokud v dobrém vytrváme až do příchodu ženicha - tak tato naděje nás drží ve střehu, v opatrnosti a bdělosti ve víře, nezahanbí nás pádem do hříchu jako ta falešná jistota, že se nám už nic nemůže stát!
..."jak si musíš pracně domýšlet, aby sis písmem
podepřel svoje kličky a háčky, na které se snažíš pověsit? Podobně sis
domyslel do příběhu otce a syna o milosti a odpuštění "dovolení" Boha
hřešit, o kterém v tom příběhu není ani zmíňka."...
Bůh má ve své moci každou událost ve vesmíru. Má spočítán každý vlas na naší hlavě. Nic se neděje bez jeho vědomí, bez jeho dovolení, dopuštění. Pokud věci nedovolí, tak se prostě nestanou. Také jakékoli zlo, aby vůbec mohlo proběhnout, musí nejdřív Bůh dovolit proběhnout, dopustit na člověka, nezabránit mu.
Bůh králi Abimelechivi nedovolil zhřešit. Zabránil tomu varováním ve snu. Ten samý Bůh králi Davidovi zhřešit nezabránil. Dovolil zlu proběhnout, nezabránil mu až do vraždy Uriáše. Snad proto, že Davidova cesta k Bohu vedla skrze pokání (Davidův žalm 51). Komu bylo více odpuštěno, více miluje.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. září 2014 @ 09:26:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Čili je docela hloupé tvrdit, co (ve smyslu) tvrdí Toník: "Já už jsem byl spasen, mou spásu už nic ohrozit nemůže, Kristus je záchranář profesionál!
Asi si tedy nevidíš do vlastní klávesnice, že napíšeš něco, na co za pár dnů zapomeneš.
Chápeš tedy, že:
Já jsem odměna Ježíše za jeho práci.
Nebo ti to stále připadá hloupé?
Pokud ti tyhle základní pravdy naší víry stále připadají "hloupé", tak je to tvoje věc, já ti to neberu. Klidně si to mysli.
Tvůj výmysl a motanice že "Bůh lidem dovoluje hřešit" či že "Bůh lidem schvaluje hřích" a omlouvání si hříchu nebudu komentovat. Pokud tě tahle převrácenost chytla a stále tě baví obhajovat, měj si jí. Asi si neuvědomuješ, že tohle tvoje "zrcadlo" odráží dobře tvoje srdce. A já jsem radši, když tu lidi píší o sobě věci narovinu jak je žijí, než když se přetvařují a hrají divadlo.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 12. září 2014 @ 10:35:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já sice napsal něco do klávesnice, ty jsi z toho ale vyčetl cosi docela jiného. Proto jsem tě upozornil na šablonovitost tvého myšlení, neschopnost překonat jisté mantinely.
"Je hloupé tvrdit, že Ježíše nemůže nic ohrozit" je významově cosi úplně jiného, než jsme napsal já v tomto: "je docela hloupé tvrdit, co tvrdí Toník: Já už jsem byl spasen, mou spásu už nic ohrozit nemůže, Kristus je záchranář profesionál".
Tento záchranář profesionál totiž od nás požaduje trvalou adekvátní spolupráci i z naší strany! Pasívního či negativistického člověka zachránit ani on nemůže, protože oni zachráněni prostě být nechtějí. Tvoje odvolávka (Moje záchrana není ze mne, ale je z Ježíše - Ef 2,8) je vytržením ze smyslu. Posunutím trošku jinam.. Jistěže jsme byli Ježíšem zachráněni pro důvěrný život s Bohem už pro tento pozemský život - obléknutím do Krista (Ef 3,27) pozdvihnuti do důstojnosti Božích dětí. Bylo to darem bez jakékoli naší zásluhy, darem svatebního roucha pro svatbu Beránka.
Ale Bůh podmiňuje u nás žijících naši účast na věčné spáse adekvátním životem s Bohem v jeho řádu už na této zemi! Kdo je sice už Kristem milostí spasen bez své zásluhy, ale později upadne do hříchů a nežije adekvátně životu Božího dítěte, takový člověk přichází vlastní vinou o své svatební roucho a pokud v takovém stavu i zemře, bude vyhozen do tmy, kde je pláč a skřípání zubů (Mt 8,12; Mt 22,13;). Nic mu nepomůže Ef 2,8!
Zrovna tak jsem nikde neomlouval hřích. Stále zarputile odmítáš připustit, že ani zlo hříchu se nemůže stát bez Božího vědomí, bez jeho dopuštění Bohem, bez toho, aby Bůh svolil, aby zlo na člověka dolehlo. Také v případě Joba musel Bůh dát své dovolení ke zlu, jinak by neproběhlo. Bůh může hříchu zabránit, může ho (při respektu k Bohem dané svobodě člověka v jeho rozhodnutích) i dopustit. Takto Bůh dopustil už prvotní hřích - dovolil zlu hříchu dopadnout na celé lidské pokolení.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. září 2014 @ 10:58:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Já sice napsal něco do klávesnice, ty jsi z toho ale vyčetl cosi docela jiného.
No, ty jsi z toho, co píšu, vyčetl něco jiného.
Moje spása je Ježíš.
Když napíšu, že "mojí spásu nemůže nic ohrozit" je to totéž, jako když napíšu "Ježíše nemůže nic ohrozit".
Ty zřejmě v mých výrocích čteš něco jiného. Odhaduji, že pro tebe neplatí "Ježíš=Spása", tak jako pro mne.
Ale sám můžeš napsat, proč čteš v mých výrocích něco, co v nich není a proč ti připadá hloupé, když píšu, že Ježíše nemůže nic ohrozit.
Pasívního či negativistického člověka zachránit ani on nemůže, protože oni zachráněni prostě být nechtějí.
Je vidět, že Ježíše zatím moc neznáš. Ale zase sem rád, že tu takto otevřeně píšeš své doměnky.
Ježíš je všemohoucí, Stando.
Právě naprosto pasivní negativistické lidi žijící uprostřed hříchu a deprese světa za doprovodu model a pověr, s naprosto zničeným životem, na konci, když už to docela vzdali, dokáže Ježíš zachránit moc dobře.
To, že je člověk zblbnutý nějakým náboženstvím, které říká, že Bůh chce aby byl člověk v depresi a svoluje zlo protože tím spasí lidi, či dokonce to, že hřích, temnota a odloučení od Boha je Boží vůle, Ježíši nemůže zabránit, aby toho člověka zachránil.
Tvoje odvolávka (Moje záchrana není ze mne, ale je z Ježíše - Ef 2,8) je vytržením ze smyslu.
Tak si jí nevytrhávej se smyslu.
Právě proto jsem ti dal odkaz do písma, aby sis to přečetl celé a nyvytrhával.
Ježíš nás nezachránil jen pro život tady na zemi, ale hlavně pro život s Bohem v nebi.
Ta místa písma, která o záchraně v Kristu mluví, ti mohou pomoci z toho, v čem žiješ. I když osobně se domnívám, že sama o sobě ti k ničemu nebudou, že potřebuješ moc Ducha svatého, která je v církvi, aby to slovo ožilo i pro tebe a že bez ní se neobejdeš.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 12. září 2014 @ 19:16:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Tvoje odvolávka (Moje záchrana není ze mne, ale je z Ježíše - Ef 2,8) je vytržením ze smyslu.... Tak si jí nevytrhávej se smyslu."...
Opět jedna nedůstojná "toníkovina". Že tě to baví se uchylovat k takovým praktikám. Je přece každému zjevné, že ono vytrhávání vytýkám právě tobě! A hned také vysvětluji proč. Že jsi posunul konkrétní smysl onoho místa v Písmu a zobecnil jej.
Bůh podmiňuje u nás žijících naši účast na věčné spáse adekvátním životem
s Bohem v jeho řádu už na této zemi! Kdo je sice už Kristem milostí
spasen bez své zásluhy, ale později upadne do hříchů a nežije adekvátně
životu Božího dítěte, takový člověk přichází vlastní vinou o své
svatební roucho a pokud v takovém stavu i zemře, bude vyhozen do tmy,
kde je pláč a skřípání zubů (Mt 8,12; Mt 22,13;). Nic mu nepomůže Ef
2,8!
Tvůj výrok: "Moje spása je Ježíš, moji spásu nemůže už nic ohrozit" byla i životním motem také u těch, kterým Ježíš stejně nakonec řekl: "Neznám vás"! Silně to tu zavání vyčpělým nabubřeným formalismem. (Mt 7,21-23) Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do nebeského
království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce, který je v
nebesích.
Mnozí mi v ten den řeknou: 'Pane, Pane, copak jsme ve tvém
jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony a
nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?'
A tehdy jim vyznám: 'Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě,
vy, kdo konáte nepravost!'" I mojí spásou byl Ježíš, mojí spásou je Ježíš a mojí spásou i bude Ježíš - pokud ovšem v dobrém vytrvám až do konce života. Toto moje "vytrvání v dobrém" nezáleží ani pouze na Ježíši (to by mě musel zbavit svobodné vůle, zbavit mě svéprávnosti a odpovědnosti za své činy), záleží i na mých volbách. Moje "vytrvání v dobrém" nezáleží ale ani pouze na mě a mých rozhodnutích. Moje "vytrvání v dobrém" závisí na vzájemné a svobodné spolupráci Boha a člověka na Božím díle, jehož je náš lidský život nedílnou součástí. Díky nepřetržitému proudu milostí vlévaných do lidského srdce (zvláště skrze svátosti) je člověk díky těmto skutkům připraveným zvláště pro každého z nás nebeským Otcem, skutky, se kterými se člověk ztotožní, které prohlásí i za vůli svou, schopen dorůst k dokonalosti ve víře a uzrát tak pro nebe. Proto heslo: "Moje spása je Ježíš" může být jak zkratkovitě a neúplně vyjádřenou pravdou, tak jen náboženským sebeklamem.
..."Ježíš nás nezachránil jen pro život tady na zemi, ale hlavně pro život s Bohem v nebi."... Tato Ježíšova záchrana ale není ještě definitivní a úplná, ale je podmíněná našim dalším adekvátním životem s Bohem v jeho řádu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 13. září 2014 @ 05:13:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Opět jedna nedůstojná "toníkovina". Že tě to baví se uchylovat k takovým praktikám. Je přece každému zjevné, že ono vytrhávání vytýkám právě tobě!
Stando, mě je taky zjevné, že sis o mne vymyslel něco, co nedělám.
Uvedl jsem ti konkrétní místo našeho učení, jeho význam jsem nikam neposunul (neuvedl jsem posunutý smysl, jak sis ty nepravdivě vymyslel) a dal jsem ti odkaz do toho učení aby sis mohl přečíst kontext, ve kterém je to učení uvedeno.
Pokud by tě "pravdy víry" mého nynějšího společenství zajímaly, mohu ti z těch pravd uvést několik dalších míst, které říkají, že moje záchrana není z člověka (tedy není ze mně) ale že záchrana je z Boha.
Bůh je totiž moje záchrana. Bůh je moje jistota.
A ty výroky nemají žádný posunutý smysl, jsou pravdivé tak, jak jsou napsané a není potřeba k nim přidávaj nějaký výklad, který by jejich smysl posouval.
Je to pro tebe pochopitelné?
Tak, jak si motáš ty svoje "podmínky" to je tvoje věc, je to dané tím, že žiješ pod jiným zákonem, "v jiném světě" než já. To se projevuje i na tvém uvažování, kdy píšeš, že "jistota by z člověka mohla vyrobit pořádné monstrum omlouvající si každé zlo a dopřávající si každou rozkoš po které zatouží bez jakékoliv zpětné vazby z následků". Jak by mohl Bůh něco takového udělat? To, co ty omylem připisuješ Bohu, dělá satan a jeho "svoboda" hřešit, ne Bůh a jeho milost, jeho spása.
Jestli jsem tě pochopil, tak ty máš vymyšlené tak, že pan farář udělá s konvičkou jakousi "dočasnou spásu", "pro tento svět", kterou si ty pak musíš udržet a dodělat po svém na spásu věčnou, která už (snad) vytrvá.
Všechno, co Bůh udělá, to bude pro věčnost, není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, abychom měli před ním bázeň.
Bůh nám dal do srdce věčnost - pro nás pak není nic lepšího, než abychom se z toho radovali a konali ve svých životech dobro. Beze strachu, vysvobozeni z rukou nepřátel, po všechny dny svého života, jak nám to Bůh dal.
U nás, v našem společenství to máme tak, že Bůh dělá dlouhodobé věci, věčné věci, trvanlivé věci (podle toho se také ty věci poznají a rozliší od díla člověka, které je prchavé a moc nevydrží) a člověk ty věci od Boha s vděčností a radostí přijímá.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 13. září 2014 @ 09:16:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Uvedl jsem ti konkrétní místo našeho učení, jeho význam jsem nikam neposunul "...
V tomto s tebou souhlasím, tak jsem to ve smyslu i mínil. To posunutí smyslu oproti Písmu za tebe udělali tvůrci a vykladači vašeho učení, ty jsi už jenom reprodukoval.
Skutečné Písmo ve smyslu učí, že jsme byli spaseni, že naše spasení probíhá a že stejně potřebujeme být spaseni i v okamžiku smrti, v okamžiku našeho přechodu do věčnosti.
(Žd 9,27-28) A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom přijde soud,
tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy
mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu,
aby je spasil.
Že naše spasení Kristem v minulosti není ještě žádnou zárukou našeho spasení na věčnosti, jsem zde už vysvětloval mnohokrát. Jen člověk s clonou chybného učení na očích může nevidět, že spaseni spásou věčnou budou jenom ti, kterí při jeho druhém příchodu Krista svým stavem svatého života očekávají. Že skutečné křesťanské učení učí o Boží podmínce pro věčnou spásu - totiž žít adekvátním křesťanským životem zde na zemi - vytrvávat v dobrém až do konce.
I pro mě je Bůh mojí záchranou, mojí jistotou. Ale co tím chceš říci? Potřebuje snad Bůh být spasen? My lidé ano. A my lidé, na rozdíl od Boha, býváme nevěrní i svým definitivním předsevzetím, i svým minulým slibům. Rozdíl je mezi námi jednotlivci pouze v tom, do jaké míry naše nevěrnost sahá, nakolik z lidské slabosti svou jistotu znovu a znovu opouštíme.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 14. září 2014 @ 22:37:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | (Žd 9,27-28) A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom přijde soud, tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby je spasil.
Ahoj Stando.
přečetl jsem si znova svoje příspěvky jestli v nich je to, co sis vymyslel a ponechám stranou tvoje výmysly o mne, které máš v hlavě, protože nejsou důležité.
Chceš li si žít ve lži a psát je sem, je to tvá "svoboda hřešit" a tu ti nehodlám brát.
Jsem rád, že když už cituješ z našeho učení toto místo, nevytrháváš jen první část toho verše o soudu, ale píšeš už i tu část o nás, kteří Ježíše očekávají a to dokonce boldem.
Snad sis tedy toho, co je psáno o křesťanech, konečně všiml?
Rozumíš už tedy, že se nám Ježíš ukáže, aby nás spasil? Nebudeme se spasovat sami svými skutky.
Naše spasení Ježíšem v minulosti nebylo jen v tomto čase, tady na zemi. To, co se stalo na kříži se netýká jenom toho, co se děje tady na zemi s námi, záchrany, kterou jsme v Ježíši zažili a zažíváme. To podstatné, co Ježíš udělal, se týká věčnosti s Bohem. Záchrana, kterou žijeme s Bohem tady na zemi, je jen malinká část, nedokonalý odlesk.
S Ježíšem jsem třeba zažil uzdravení těla. Bůh se mne dotknul a byl jsem ve vteřině, v mžiku uzdraven. Ale přeto nejsem teď 100% zdavý, trápí mne některé nemoci. A to i dost nepříjemně. Modlím se za udravení, očekávám Boží zásah, ale i když se nestane za celou dobu tady na zemi, tak v nebi už žádná nemoc ani žádné trápení nebude. A přesto věřím, že Ježíš vynesl na kříž všechny naše nemoci, naše bolesti, všechnen náš hřích a trest.
Kdyby sis naše učení četl od toho místa co cituješ dále, přečetl by sis, že:
Ježíš řekl: Hle, tu jsem -- v svitku knihy je napsáno o mně --, abych vykonal, Bože, tvou vůli. V této vůli jsme posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista jednou provždy.
Každý kněz stojí a koná denně službu a častokrát přináší stejné oběti, které nemohou nikdy odstranit hříchy.
Ježíš však přinesl jedinou oběť za hříchy a navždy usedl po pravici Boží a nadále jen čeká, až jeho nepřátelé budou položeni za podnož jeho nohou. Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.
Dosvědčuje nám to i Duch Svatý, neboť po slovech: ‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,‘ dodává: ‚a na jejich hříchy a jejich nepravosti již nikdy nevzpomenu.‘
Ten, který dal slib, je věrný. Ježíšův skutek v minulosti a jeho slovo je zárukou toho, co se bude dít dále.
Proto jeho věrnost jsme a budeme s Bohem.
Toník |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota s (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 11:07:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Spasení je v osobě Krista. Spasení je V Kristu, spasení není VNĚ Krista. Věřit Kristu, věřit Jeho slovům, věřit v Jeho milost, je to samé jako věřit v Jeho jistou spásu. Vírou jsme spasení! Spása je ve víře, V Krista. Spása není ve víře ve svůj příkladný život! Spása není ve skutcích, je ve víře! Vytrvání až do konce znamená jen jedno jediné- NEODMÍTNUTÍ Krista a Jeho spásy, NEODMÍTNUTÍ ve víře! To je život víry. A víra bez skutků? Většina modloslužebníků si neuvědomuje, že víra bez (dobrých) skutku není vůbec víra. Je to pouhé náboženské přesvědčení, u kterého jsou skutky povětšinou zákonické, či modloslužebné. Tedy skutky zlé. Nikdy ne skutky v dobré, skutky v pravdě. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jisto (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 11:25:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A jsou to právě modloslužebníci, kteří chtějí vidět skutky "víry", jako skutky modloslužby. Skutky náboženských obřadných úkonů, skutky záslužné, skutky určené papežským *****m. A když tyto "skutky" víry vidíš Oko, řekneš: To je správný "křesťan", každou neděli je v kostele, na kůru si může strhnou hlasivky, všechny "svátosti" má obřadně ošéfované. Jenže to nejsou dobré skutky víry, to jsou zlé skutky nevíry- náboženského přesvědčení, mylně nazývaného jako víra. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota s (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 15. září 2014 @ 20:55:04 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Nejsem si jist, zda zrovna i vy patříte mezi ty, kdo Ježíše očekávají.
No, to ani nemusíš.
Je, pokud ti mohu radit, podle sebe a svých postojů nesuď ostatní.
Zkus si představit, že nežijí to co ty a neuvažují jako ty. Byť to pro tebe asi bude těžké.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 13. září 2014 @ 09:48:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jestli jsem tě pochopil, tak ty máš vymyšlené tak, že pan farář udělá s konvičkou jakousi "dočasnou spásu", "pro tento svět""...
Toníku, ty že jsi byl někdy aktivním římskokatolíkem? Opravdu? Nepleteš se v tom?
Jak to, že jsi tak rychle zapomněl, co římskokatolická církev o křtu učí doopravdy? Křtít může v odůvodněných případech každý člověk, nikoli jen farář a konvičku ti může klidně zapůjčit domů, aby sis mohl zalívat rajčata. Konvička ke křtu nutně potřebná vůbec není. Ani farář ke křtu nutně potřebný není.
Znovuzrození člověka starého do Božího dítěte ve křtu je výlučně dílem Ducha svatého a člověk k němu nemůže nic přidat ani ubrat. Ve křtu jsme spaseni výhradně milostí Boží, je to výhradně Boží skutek! Církev při křtu vyznává jen svou víru a v osobě faráře zajišťuje, že křest proběhl správně podle učení církve (Mt 28,19) a farář tedy potvrzuje a svou osobou zaručuje, že pokřtěný se stal opravdu údem římskokatolické církve.
Spasení ve křtu není jen pro tento pozemský život, je už navěky. Člověk, obléknutím Krista ve křtu (Gal 3,27) dostává pečeť toho, kterého oblékl - je už křesťanem navěky - kristovcem.
Dále už může být jen křesťanem buď dobrým, věrným - nebo křesťanem nevěrným, od Krista odpadlým.
..." U nás, v našem společenství to máme tak, že Bůh
dělá dlouhodobé věci, věčné věci, trvanlivé věci (podle toho se také ty
věci poznají a rozliší od díla člověka, které je prchavé a moc nevydrží)
"...
V tom našem splečenství používáme zdravý rozum, neopouštíme jej pro bezduché citování vytrhovaných veršů.
A ten náš rozum svědčí o tom, že Bůh dělá jak věci trvalé (nepomíjivé), tak i věci prchavé (pomíjivé). Také náš hmotný viditelný svět je Božím dílem a moc dobře víme, že nepatří mezi Boží díla nepomíjivá, že i náš svět jednou pomine. Také pomíjivá a prchavá duha je Božím dílem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 14. září 2014 @ 22:45:56 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ty že jsi byl někdy aktivním římskokatolíkem? Opravdu? Nepleteš se v tom?
Jak to, že jsi tak rychle zapomněl, co římskokatolická církev o křtu učí doopravdy? Křtít může v odůvodněných případech každý člověk, nikoli jen farář a konvičku ti může klidně zapůjčit domů, aby sis mohl zalívat rajčata. Konvička ke křtu nutně potřebná vůbec není. Ani farář ke křtu nutně potřebný není.
Koukám, že tonoucí se stébla chytá a opět už jsi od tématu odběhl k osobním invektivám.
Pokud by tě to zajímalo, tak samozřejmě vím, že svátost křtu může provádět jakýkoliv člověk.
A ty jsi byl někdy aktivním římským katolíkem? Opravdu? Nepleteš se v tom?
A už víš, že pro platnost svátosti křtu je třeba správná formule, materie a úmysl, ale není třeba víry ani jednoho z účinkujících?
A ten náš rozum svědčí o tom, že Bůh dělá jak věci trvalé (nepomíjivé), tak i věci prchavé (pomíjivé). Také náš hmotný viditelný svět je Božím dílem a moc dobře víme, že nepatří mezi Boží díla nepomíjivá, že i náš svět jednou pomine. Také pomíjivá a prchavá duha je Božím dílem.
Já vím. A stejně tak jako svět je pomíjivé to vaše spasení ve svátosti křtu.
V tom se právě spasení v Ježíši Kristu liší. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spase (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 15. září 2014 @ 11:17:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Pokud by tě to zajímalo, tak samozřejmě vím, že svátost křtu může provádět jakýkoliv člověk. "...
Když to tak samozřejmě víš, co je pro křest podstatným a co nepodstatným, proč jsi zde tedy mával farářem a konvičkou?
..."A už víš, že pro platnost svátosti křtu je třeba
správná formule, materie a úmysl, ale není třeba víry ani jednoho z
účinkujících?"...
Znovu jsi zcela vedle. ŘKC učí, že bez víry nelze křtít, víra je nezbytnou podmínkou pro křest. Proto je v církvi zavedeno období katechumenátu - doba intenzívní duchovní přípravy na křest.
(KKC §186) Apoštolská církev již od počátku vyjadřovala a předávala svou víru v
krátkých a pro všechny závazných formulích. Ale již velmi brzy církev
také chtěla shrnout podstatu své víry do soustavně uspořádaných výtahů,
určených hlavně čekatelům na křest. „Tento souhrn víry nebyl sepsán
podle lidských názorů, nýbrž bylo z celého Písma vybráno to, co je v něm
nejdůležitější, a tak bylo podáno v úplnosti jediné učení víry. A jako
sémě hořčice obsahuje ve zcela malém zrnku mnoho větví, tak tento souhrn
víry zahrnuje do několika slov celé poznání pravé zbožnosti obsažené ve
Starém i Novém zákoně.“ Řecké slovo „symbolon“ označovalo polovinu rozlomeného předmětu (např.
pečeti), která sloužila jako poznávací znamení. Rozlomené části se
přiložily k sobě, aby se tak ověřila nositelova totožnost. „Symbol víry“
je tedy znamením k zjištění totožnosti a znamením společenství
věřících. Slovem „symbolon“ se později označoval soubor, sbírka nebo
souhrn. „Symbol víry“ je soubor základních pravd víry. Z toho vyplývá,
že tvoří první a základní opěrný bod katecheze. Poprvé se „vyznání víry“ pronáší při křtu. „Symbol víry“ je především
křestním symbolem. Protože se křest uděluje „ve jménu Otce i Syna i
Ducha svatého“ (Mt 28,19), jsou pravdy víry, vyznáváme při křtu,
seřazeny podle svého vztahu ke třem osobám Nejsvětější Trojice. Vyznání je tedy rozděleno na tři části: „První část je věnována první
božské osobě a obdivuhodnému dílu stvoření; druhá je vyhrazena druhé
božské osobě a tajemství lidského vykoupení; třetí se zabývá třetí
božskou osobou, zdrojem a základem našeho posvěcení.“ To jsou „tři části
naší (křestní) pečeti“.
Křesťané jsou křtěni „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28,19).
Před křtem odpovídají „Věřím“ na trojí otázku, kterou se od nich žádá,
aby vyznali svou víru v Otce, Syna i Ducha svatého: „Víra všech křesťanů
má svůj základ v Trojici.“
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota s (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 11:35:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ŘKC učí, že bez víry nelze křtít, víra je nezbytnou podmínkou pro křest.
Sereš si do vlastního katolického koryta modloslužebníku.
Jakou víru má kojenec? Snad "víru" svých rodičů a kmotrů. To je v pravdě stranické, respektive náboženské přesvědčení. Což ostatně dokazují slova černo*****lníků při "křtu" kojenců. "Malé děti je možné křtít, když se za ně rodiče a kmotři zaručí, že je přivedou k víře v Boha" Takže buď jde o neplatný a nesplnitelný slib, nebo nejde o víru, ale o stranicko- náboženské přesvědčení. To lidé předávat bezpochyby jistě umí.
1) Který člověk se může zavázat slibu, kterému může dostát je Bůh, když dává ve své milosti dar víry? 2) Jaká je víra u kojence?
|
]
Ukázka jednoho, který padl a přesto si myslí, že stojí... (Skóre: 1) Vložil: martino v Pondělí, 15. září 2014 @ 20:35:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Myslivec "Sereš si do vlastního katolického koryta modloslužebníku."
nebo
Jakou víru má kojenec? Snad "víru" svých rodičů a kmotrů. To je v pravdě stranické, respektive náboženské přesvědčení. Což ostatně dokazují slova černo*****lníků při "křtu" kojenců.
Martino Ukázka také jednoho vulgárního fanatika, co si myslí, že je křesťan a nezná ani Písmo sv., jak ho zde vytrvale koupu v neznalosti. Ani neví, že apoštol sv. Pavel mluví o křtu a nikoliv o obřízce:
"V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých." (Kol 2,11-12)
Myslivec ani neví, že obřízka se praktikovala u dětí, ale sv.Pavel křesťanům káže že pro křesťana se již nepraktikuje obřízka, ale křest.
Nebo
Poslouchala nás i jedna žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, která věřila v jediného Boha. Pán jí otevřel srdce, aby přijala, co Pavel zvěstoval. Když byla ona a všichni z jejího domu pokřtěni, obrátila se na nás s prosbou. (Sk 16,14-15)
Píše se zde, že všichni z jejího domu, tedy včetně dětí. V každém domě byli děti.
V pozdravu 1. listu Korintským Pavel vzpomíná:
Pokřtil jsem i rodinu [doslova: domácnost] Štěpánovu." (1 Kor 1,16) Můžeme se domnívat, že i Timotej byl pokřtěn jako dítě a vychován v křesťanské víře podle známého verše:
Od dětství (apo brefús) znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. (2 Tim 3,15)
Nikde v Písmu sv. ani v Tradici ani v Učení Církve není jediné písmenko, že by děti nesměli být křtěni. Církev za 2000 let toto Satanské učení, odpírat dětem křest nepraktikovala. |
]
Re: Ukázka Martina, který padl a přesto si myslí, že stojí... (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 20:59:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tys rezignoval na vlastní rozum Martino, nestůj a koukej mazat pro pivo! Tak zaškolil jsem zručně, papežského antikrista učně. A neser si do koryta svého, žrát budeš jen ty z něho.
Jen piš Hade, piš, piš, piš. Však ty víš, že nemáš v světě tomto žádnou skrýš. |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota s (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 15. září 2014 @ 18:41:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Znovu jsi zcela vedle.
ŘKC učí, že bez víry nelze křtít, víra je nezbytnou podmínkou pro křest. Proto je v církvi zavedeno období katechumenátu - doba intenzívní duchovní přípravy na křest.
Ahoj Stando.
ŘKC tedy už neučí ten automat na milost? Už neplatí exopereoperato?
To jsem nevěděl. Říkal jsem ti, že se od našich časů ŘKC zázračně proměnila.
Když se tedy stane, že nějací nevěřící rodiče přinesou svoje miminko spolu s nevěřícími kmotry k panu faráři, který je sám také nevěřící a požádají o křest, protože mají úmysl, který měla ŘKC vždycky a kněz ten křest fakticky správně provede vodou se správnou křestní formulí a napíše křestní list (a to celé není nijak extra vyjímka), bude ta svátost křtu platná, nebo nebude?
Nás ještě učili, že to bude platná svátost křtu, jen nedovolená. Za nás nebyla platnost svátostí závislá na víře a svatosti jejich účastníků, ale svátosti v ŘKC fungovaly prostým udělením.
Kdy to prosímtě kdo tak zázračně proměnil, že teď už je to jinak a na svátosti je potřeba víra?
Samozřejmě, že jsou mi jasné tvoje kličky, do kterých se motáš a to, že neumíš číst a o to více si dokážeš domýšlet. V tomto se totiž ŘKC nezměnila a platnost svátostí je Stando v ŘKC stejná dnes jako před třiceti lety.
To jen ty už jsi svými motanicemi na Granosalis zcela vedle.
Protestantské prostředí ti nedělá "dobře".
Když to tak samozřejmě víš, co je pro křest podstatným a co nepodstatným, proč jsi zde tedy mával farářem a konvičkou?
Pokud by tě to zajímalo, přečti si znovu můj příspěvek. Čti si v něm, co jsem v něm napsal a zkus si odmyslet, co sis do něj domyslel a není v něm.
Komentoval jsem v něm spásu pro tento svět ve svátosti křtu, kterou máš od Boha zadarmo, z milosti a bez tvých skutků a tu druhou spásu, dokonalou a věčnou, kterou dosáhneš svou vytrvalostí a splněním podmínek (snad), do kterých se ti převrátila Boží zaslíbení.
Toník
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: J (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 21:31:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A jaký dává smysl, že někdo nemůže být pokřtěný pro nevíru někoho jiného?! Hmmm??? Cožpak křest závisí na víře, či nevíře jiného člověka?? Hmmm??? Přečetl sis něco o křtu v Písmu? Hmmm??? Čti dobře! V Písmu, ne katechismu!! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: J (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 15. září 2014 @ 21:51:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A proč by to všichni jako nevěřící vlastně dělali?
No, četl jsi můj příspěvek? Psal jsem to v něm.
Obvykle to dělají proto, "že se to tak dělá". Donutí je k tomu společenské konvence, případně některý z aktivnějších příbuzných (obvykle babička, strýček) nebo sousedi. V Polsku a podobných státech je donutí většina. Protože věřící faráři obvykle dodržují alespoň pravidla ŘKC a miminku nevěřících svátost křtu neudělí, musí vyrazit za těmi, kteří pravidla neberou tak vážně, což může být třeba v sousední farnosti.
A je legrační tvoje hraná neznalost.
Možná že na Moravě je to jinak než to známe z Čech, z Itálie, z Peru či z Polska? Že tam něco takového vůbec, ale vůbec, docela zcela jasně, čistě pravdivě a ve vaší svobodě hřešit vůbec neznáte?
Dává ti to smysl?
Ne, samozřejmě nedává. Je to úplně totální nesmysl.
To jsem ti psal mnohokrát, že jsme křesťani, věšříme Bohu, Ježíši, apoštolům, prorokům. Víme, že děti těch, co patří Ježíši Kristu, patří také Ježíši Kristu a děti těch, co patří Hříchu, patří také Hříchu. Zase to tvoje hypotetické "kdyby"?
Ne, to není hypotetický případ, ale velmi praktický a ne až tak vyjímačný případ.
Když už ses elegantně vyhnul tématu, o kterém jsem psal a odbočil k tvému osobnímu útoku na mne a vyhnul se i odpovědi k tématu svátostí kdejakým úhybným manévrem, a vrátím se teď zpět k tématu svátostí:
Jak je to teď se svátostmi v ŘKC a co vás učí?
Je platnost svátostí v ŘKC závislá na víře či svatosti těch, kteří se svátostí účastní? Nebo platnost svátosti závisí na úmyslu, materii a formuli?
Pokud závisí na víře aktérů, tak jsem samozřejmě vedle. Psal jsem ti, že jsem z ŘKC mnoho let pryč a nevím co všechno kromě toho očistce se vám tam zázračně proměnilo. Ale jestli se už proměnily i svátosti a jsou závislé na kvalitě lidí, co vám tam vlastně zůstalo? Alespoň Královna Nebes je pořád ještě stejná? Nebo se taky už proměnila?
Ale z tebe a tvých veletočů a kliček jsem taky vedle ;-)
Když se vrátím k tématu:
Pochopil jsi, že já nejsem svoje spása, abych mohl ohrozit svou spásu, ale že moje spása je Ježíš Kristus?
Pochopil jsi, že já nejsem svoje jistota, abych se sám na sebe postavil, ale že moje jistota je Ježíš, jeho slovo?
Pochopil jsi, že vydat Bohu nepotřebujeme svoje silné stránky, to, co se nám daří, ale svoje slabosti, bolesti, nemoci, svoje nedostatky, ve kterých se nám nedaří? Že Bohu nepotřebujeme vydat jen to dobré, co dokážeme, ale právě to zlé, co se nám nepovede, co zkazíme, co je třeba napravit?
Pochopil jsi, že Bohu vydáváme svůj život právě proto, že víme, že v člověku není žádná jistota?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 17. září 2014 @ 10:02:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Vůbec nemám potřebu se vyhýbat jakémukoli tématu, ale předně musí to téma mít smysl. Ty zde v tomto případě hypoteticky soudíš víru jiných lidí a tvrdíš o ní, že není žádná a přesto jdou křtít. Jak chceš své tvrzení dokázat?
Já říkám, že do lidského srdce vidí jenom Bůh a ten zná pravé vnitřní důvody, proč někdo žádá o křest.
Platnost křtu závisí na správnosti provedení - formuli (návod v Mt 28,19) - křest třeba v církvi československé, kdy se přidávala navíc formule : "křtím tě ve jménu československého státu" byl křtem neplatným. Závisí také na materii - bez vody člověk člověka nepokřtí. Závisí také jistě na úmyslu křtít. Každé polití vodou není křtem.
Křest je také podmíněn vírou křtěnce (katechumena). Proto před křtem bývá pečlivá příprava vyučení ve víře, aby se vyloučil jen tak nějaký chvilkový rozmar a aby člověk měl vůbec šanci následně ve víře růst a ji v životě praktikovat.
Miminka se pak křtí na víru rodičů a kmotrů (kmotr musí být biřmován), křtí se na víru celé katolické církve. Církev přijímá křtěnce do svého společenství a svojí vírou (v osobě rodičů a kmotrů) slibuje výchovu dětí ve víře v Krista. Neslibují za miminko víru, ta je Božím darem, slibují vyučení, vedení miminka k víře.
Víra je však vždycky nutným předpokladem, který musí křtu předcházet.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 17. září 2014 @ 10:24:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Platnost křtu závisí na správnosti provedení...vono se Kristus asi někdy utne když křtí ohněm Ducha! Závisí také na materii ...Duch svatý a materie?? Závisí také jistě na úmyslu křtít...Úmysl a víra??
Křest je také podmíněn vírou křtěnce...Pozor oklika!!! U kojenců "vírou" tedy náboženským přesvědčením někoho jiného!
Miminka se pak křtí na víru rodičů a kmotrů (kmotr musí být biřmován), křtí se na víru celé katolické církve...Křest na víru někoho jiného? Takže křtít lze v zástupné víře, bez víry vlastní!!! Větší duchovní degradace víry a křtu neexistuje!!!
Víra je však vždycky nutným předpokladem, který musí křtu předcházet...Pozor! Přichází velké katolické ALE!!..Miminka se pak křtí na víru rodičů a kmotrů (kmotr musí být biřmován), křtí se na víru celé katolické církve...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 20. září 2014 @ 09:57:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Křest na víru někoho jiného? Větší degradace víry neexistuje! "...
(Joz 24,15) Jestliže je však ve vašich očích
nežádoucí, abyste sloužili Hospodinu, vyberte si dnes, komu budete
sloužit: Zda bohům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou, nebo zda bohům Emorejců, když sídlíte v jejich zemi. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 24. září 2014 @ 20:31:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Správně! Sloužit Hospodinu! Ne papežskému antikristu, který ti již v dětství vymyl mozek svým zákeřným "neomylným" učením! |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 12. září 2014 @ 19:27:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ježíš je všemohoucí, Stando.
Právě naprosto pasivní negativistické lidi žijící uprostřed hříchu a
deprese světa za doprovodu model a pověr, s naprosto zničeným životem,
na konci, když už to docela vzdali, dokáže Ježíš zachránit moc dobře. "...
Naprosto souhlasím. Ale vždycky zde musí být přítomen lidský svobodný souhlas, otevření srdce ze strany člověka, na které Ježíš zaklepe. Ježíš se nevlamuje do lidského srdce násilím. Neudělá "Čáry, máry, fuk" a nepromění jen tak každého zatvrzelého hříšníka v kajícníka. Nabízí záchranu - ale ta musí být ze strany člověka svobodně přijata a člověkem skrze pokání a obrácení ve spolupráci s Duchem svatým teprve realizována.
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 13. září 2014 @ 10:17:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A znovu verše Písma vytrháváš, zobecňuješ, posunuješ jejich význam docela jinam.
Hovořil zde snad apoštol k lidem, kteří byli ještě ve stavu pasivity a beznaděje, nebo už k lidem, kteří už sami a s radostí dávno otevřeli svá srdce Bohu a byli už aktivními křesťany? Nevidíš v tom snad žádný rozdíl?
(Fp 2,12) Proto, moji milovaní, jako jste vždycky
poslouchali, nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé
nepřítomnosti, s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.
Bůh jistě každému ochotně dá dar chtění a činění, ale s nikým nemanipuluje, nikomu své dary nevnutí bez jeho vědomí a souhlasu. Jen ten člověk, který k tomu dá svůj souhlas a otevře své srdce Bohu - tak jen v takovém srdci Bůh dále působí chtění i činění podle Božího řádu. Jen takový člověk realizuje svůj duchovní růst s Bohem. Říkáme tomu také poznávání a naplňování Boží vůle, naplňování individuálního Božího plánu s každičkým z nás v životních situacích, které přicházejí a my je musíme řešit skutky, které pro nás nebeský Otec připravil. Díky tomu roste zpětně naše víra k dokonalosti, zostřuje se naše schopnost rozpoznávání Boží vůle.
Řečeno polopatisticky: Náš pozemský život je zároveň i naší školou, jakýmsi cvičištěm, ve kterém si obrušujeme chyby a nedostatky (zbavujeme se nadbytečného "tuku"), je přípravou pro život s Bohem na věčnosti. Zároveň je ale také už nyní našim podílem, už nyní naší účastí na Boží symfonii stvoření - má se tedy stát uměleckým dílem. To však nejde bez námahy a bez odříkání.
(1 Kor 9,25-27) A každý, kdo závodí, je ve všem zdrženlivý. Oni to ovšem
dělají, aby získali pomíjející věnec, my však nepomíjející.
Já tedy běžím takto, ne jako v nejistotě; takto bojuji, ne
jako bych bušil do větru.
Raději své tělo tužím a podrobuji do služby, abych snad,
když kážu druhým, nebyl sám vyřazen.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 14. září 2014 @ 23:00:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A znovu verše Písma vytrháváš, zobecňuješ, posunuješ jejich význam docela jinam.
Hovořil zde snad apoštol k lidem, kteří byli ještě ve stavu pasivity a beznaděje, nebo už k lidem, kteří už sami a s radostí dávno otevřeli svá srdce Bohu a byli už aktivními křesťany? Nevidíš v tom snad žádný rozdíl?
Podle sebe a svého uvažování nesuď ostatní.
Bůh mi dal chtění i činění ve chvíli, kdy jsem ještě nebyl aktivním křesťanem.
A nebyl jsem sám. Znám takových lidí více.
Nemyslím si, že by někdo jiný než Bůh dával dobré chtění a činění (například chtění být zachráněn ze hříchu a smrti v Ježíši).
Takže určitě nevytrhávám a neposunuji, ale klidně zobecňuji v tom máš pravdu. nevidím rozdíl v tom, kdy mi dal Bůh touhu po záchraně tehdy a teď.
Bůh jistě každému ochotně dá dar chtění a činění, ale s nikým nemanipuluje, nikomu své dary nevnutí bez jeho vědomí a souhlasu. Jen ten člověk, který k tomu dá svůj souhlas a otevře své srdce Bohu - tak jen v takovém srdci Bůh dále působí chtění i činění podle Božího řádu. Jen takový člověk realizuje svůj duchovní růst s Bohem.
To je dobře, že víš, že Bůh nikoho nemanipuluje.
Pokud člověk chce mít "svobodu hřešit" a nechce být jistě spasen Ježíšem, Bůh ho určitě nezmanipuluje a nic mu nebude nutit, natožpak svoje dary, které Bůh neodnímá a nedává na zkoušku.
Pokud tedy skutky toho člověka v jeho "svobodě hřešit" nebudou donebevolající. Pak Bůh toho člověka klidně zastaví, třeba i přímým násilím.
Ale manipulecí ne. Manipulace není Božím způsobem jednání.
Jen je naivní se domívat, že člověk s kamenným srdcem, který duchovním věcem nerozumí a ani nechce, otevře sám své srdce Bohu.
Zkus si někdy prohlídnout kámen.
Kámen se totiž nedá otevřít. Ten je je potřeba vyměnit.
Náš pozemský život je životem pro Boha.
Není to ani zkouška, jako když žijí lidi na hromádce aby si ozkoušeli jestli jim to spolu vyjde a zda jim ten druhý vyhovuje, ale je to už život na ostro.
Není dokonalý, ale je opravdový.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spase (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 15. září 2014 @ 11:03:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."nevidím rozdíl v tom, kdy mi dal Bůh touhu po záchraně tehdy a teď."...
Bůh tuto touhu dává úplně všem lidem bez rozdílu. Protože Bůh chce, aby byli všichni spaseni a došli poznání pravdy (1 Tim 2,4). Tento dar však musí každý člověk adekvátně ve svobodě svých rozhodnutí přijmout. Až pak jej mohou zužitkovat a rozmnožit jako svěřenou hřivnu. Někteří lidé však tento dar touhy po Bohu v sobě udusí, odmítnou - svěřenou hřivnu zakopou.
Rozdíl mezi jednotlivými lidmi tedy není v obdarování, ale až v přijetí tohoto daru. A o tom jsem psal v předcházejícím komentáři.
Jako už tradičně jsi zase trošku mimo.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota s (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 11:13:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Meleš blbosti. Spasení je V Kristu, ne Vně Krista! Spása není hřivna!! Spásu nemůžeš přijmout, můžeš ji však přestat odmítat. Odmítat v osobě Krista, který se ti v pravdě Ducha chce dát poznat. To On chce, ne ty! Ty jsi jen hříšník, který doposud milost Krista odmítá, ale přitom se snaží si milost Krista nějak zasloužit a vydobýt. Těžký boj, co?! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota s (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. září 2014 @ 06:23:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Stando, chápu. Je pro tebe důležité velmi podrobně rozebrat to, v čem žijete. Nejsem si jistý, že když Bůh člověku dává chtění a činění, že člověk je tak mocný a silný, že dokáže Bohu odolat.
Spíše je to tak, jak to napsal z Boží milosti prorok a jak to z písma (které tehdy podle některých neinformovaných lidí neexistovalo) citoval Ježíš:
Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.
Samozřejmě, že kdo věří v sebe, své skutky a svou vytrvalost a má zatvrzelé srdce, odolává Boží milosti. A protože si zakládá sám na sobě a svých skutcích, tak ve své "logice" nerozumí, že není silnější než Bůh.
„Nereptejte mezi sebou. Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mne poslal; a já ho vzkřísím v poslední den. V Prorocích je napsáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo od Otce uslyšel a vyučil se, přichází ke mně.
Ne že by někdo Otce viděl, kromě toho, kdo je od Boha; ten viděl Otce.
Kdo věří ve mne, má život věčný.
Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli v pustině manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.“ Ze své zkušenosti a svého světa, ve kterém žiju, jsem poznal, že Boží milost je neodolatelná: Na rozdíl od Dáblových úkladů.
Ale samozřejmě chápu, že někdo žije ve světě, ve kterém je to naopak, převráceně k tomu, co žijeme my.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jisto (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 20. září 2014 @ 09:52:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Ze své zkušenosti a svého světa, ve kterém žiju, jsem poznal, že Boží milost je neodolatelná"...
I ďábel poznal Boha, poznal důvěrně jeho milost a přesto dneska lidem škodí, staví se proti Bohu.
Také osobně nechápu, jak může někdo odolat Božímu volání. Ale svět kolem nás dostatečně často ukazuje, že to v mnoha případech u různých lidí zatím možným je.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 12. září 2014 @ 09:56:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ |
Stando, když něco nechceš, počítej s tím, že ti to Bůh nedá.
Ale podle stavu svého srdce neposuzuj situaci, ve které nejsi, boty, "ve kterých jsi neušel ani kousek". Tohle, co si myslíš, je dané jen tím, že nemáš tu zkušenost. Když se ti písmo a situace křesťanů převrací do nepodoby ve stylu " když už jsi spasen není o co bojovat" tak to neznamená, že to tak mají i lidi, které Bůh zachránil.
Ale tohle vaše uvažování je jen a jen vaše. To je uvažování tvrdého, kamenného srdce, uprostřed hříchu a smrti, daleko od Boha. Nemá nic společného s lidmi, které Bůh zachránil, s lidmi, kteří jsou blízko Bohu díky oběti Ježíše Krista, díky jeho spáse.
Pokud vám to nedochází, zkuste si třeba představit Marii, maminku Ježíše (o které snad věříte, že je jistojistě spasená?) a představit si, jestli byste tyhle svoje převrácené postoje, které přisuzujete křesťanům, přiřkli i jí.
Ta záchrana totiž nevede k tomu, k čemu vás vede vzpoura proti Bohu a co ty věrně popisuješ ve svém příspěvku že bys udělal, ale vede k opaku. Boží milost nevede k převrácenostem a k "dovolení boha hřešit" a k omlování zla že "zlo Bůh schvaluje", ale Boží milost vede k pokání, obrácení k Bohu, k ochraně od hříchu, vede k pokoji, radosti, k pokoře a Boží bázni.
Ta záchrana vede k opačným postojům, než které máte, žijete a tady věrně popisujete. Postoje toho nového, "masitého" srdce od Boha jsou: Když už jsem spasen, budu se stranit hříchu, protože teď to má smysl. Když už jsem zachráněn, budu žít pro Ježíše. Když už jsem zachráněn, tak má teprve smysl napravit, co jsem pokazil. A proto to také lidé, kteří jsou spaseni, dělají. Podle toho se taky poznají.
Toník
|
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Neděle, 14. září 2014 @ 21:13:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nejsi spasený pro svou věrnost, jsi spasený pro věrnost Božího Syna!
Žít až do smrti v čem, v té vaší černo*****lnické "milosti posvěcující"? Snažit se o spásu vlastní lidskou silou? Znásilňovat svobodu víry do katolického extrému? To je vole marný boj! Ty se snažíš udržet si spasení svojí vlastní silou! Spása není externí. Spása je interní. Je pouze a jenom v osobě Krista. Kristus je spása. A kdo Kristu věří, ten je spasený. Skutkem, vlastní silou, si spásu nezasloužíš, ani si ji neudržíš. Kdo ve víře zůstává v Kristu, zůstává i v Jeho milosti a tedy i spáse. Jenže abys toto v pravdě Ducha přijal, musel bys napřed přestat sloužit papežskému antikristu, jeho falešným prostředníkům a modlám!!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 14. září 2014 @ 23:25:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Dělají, ale nikoli všichni a nikoli vždycky.
Určitě.
Na zemi jsou různá stáda a různí pastýři.
To stádo ani není moc veliké, jsou v něm nemnozí. Ovce co jsou v tom stádu stádu, slyší hlas svého pastýře a pastýře následují a pastýř se o ty ovečky stará. Občas se v tom stádu nějaká ovečka zatoulá, zaběhne nebo ztratí. Ten pastýř pak nechá 99 oveček vklidu ve stádu a vydá se hledat tu jednu dokud jí nenajde, neošetří ze zranění a nepřivede zpátky.
85 oveček je pak rádo, že je ta jedna ovečka zpátky, protože už to ty ovečky taky zažily a jsou pastýři vděčny i za tu jednu ztracenou co přivedl, 13 oveček ta škola ještě čeká a ta jedna ovečka je nejspíš ve stádu omylem.
Některé ovce v těch stádech jsou, jiné ne. 30 ovcí totiž vůbec neví, že je v nějakém stádu, protože jim to zatím nikdo neřekl a stádo ve kterém by měly být nesnáší, protože jsou zrovna v nějakém konkurenčním. Dalších 60 ovcí se někde toulá a nikdo se o ně nestará, protože pastýři horko těžko drží a hlídají těch zbylých deset oveček, aby také neutekly.
Pokud tedy ti pastýři vůbec stíhají napást sami sebe.
A i těch deset ovcí pastýři hlídají zbytečně.
Čtyři ovečky stejně neutečkou, jelikož jim pastýři při své "vychově" zlámali nožičky, pět oveček má takovou fóbii a strach z útěku že exit ze stáda bude až exitus a ta jedna ovečka zrovna narazila na dveře a skutečnou pastvu.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 10:17:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pastýři ovečkám nohy nelámou, to dělají vlci v rouše beránčím!! Falešní pastýři, kteří vedou stádo do záhuby. Katoličtí "pastýři", pyšně povýšení do kněžského úřadu, který náleží jedině Kristu! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: rakato v Pátek, 12. září 2014 @ 17:58:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale OKO, tak Pán Ježíš je silnější než ďábel, ale slabší než my sami ? Myslíš si, že ten, kdo se jednou stal Božím dítětem, a jehož život je skryt s Kristem v Bohu, se může "odrodit" a svévollně z Boží ruky vyskočit ? To jsou kotrmelce ! Moje dítě, i kdyby udělalo cokoli, se nikdy nemůže "nestát" mým dítětem, prostě je moje svým narozením. Kdo prožil znovuzrození, nemůže se už Božím dítětem zase nestát. Problém je v tom, že my pořád spíš chceme věřit sami sobě, než abychom věřili našemu Spasiteli a Pánu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Sobota, 13. září 2014 @ 10:27:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Myslíš si, že ten, kdo se jednou stal Božím dítětem, a
jehož život je skryt s Kristem v Bohu, se může "odrodit" a svévolně z
Boží ruky vyskočit ? "...
Nejde ani tak o to, co si myslím já, ale o to, co učí církev i skrze Písma.
Kdyby to možným nebylo, proč by právě před tím apoštol tak naléhavě varoval?
(1 Pt 5,8-11) Buďte střízliví, bděte; neboť váš protivník ďábel chodí kolem
jako řvoucí lev a hledá, koho by spolkl.
Vzepřete se mu jakožto silní ve víře a vězte, že tatáž
utrpení se dějí vašim bratrům na celém světě.
A když maličko potrpíte, kéž vás Bůh veškeré milosti, jenž
nás v Kristu Ježíši povolal do své věčné slávy, přivede k
dokonalosti, upevní, posilní a ustanoví.
Jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen.
(Např. 2 Pt 1,2) Mezi lidem však bývali i falešní proroci, tak jako i mezi
vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné
sekty. Budou zapírat dokonce i Panovníka, který je vykoupil, a
tak na sebe přivádějí rychlou záhubu.
Jejich zhoubné cesty budou následovat mnozí a cesta pravdy
bude skrze ně vydávána potupě.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Sobota, 13. září 2014 @ 20:03:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jediný Učitel je Ježíš Kristus! Toto jsou vlastní slova Boha, které vyřkl zde na zemi. Ta slova platí i pro pastýře, který sám ze sebe udělal Kristova náměstka, nechal se pojmenovat papá, papež- svatý Otec, aniž by mu toto pojmenování někdy vadilo! Uzurpuje si právo jako jediný vykládat pravdu Ducha! Nastolil věroučnou diktaturu na svém lidském učení! Vyhlásil se za nejvyššího učitele u své padlé církevní děvky. Stal se tak papežským *****m, k němuž se hlásí nejeden falešný prorok. Největší množství falešných proroků lze nalézt mezi katolickými "světci". Papežský antikrist dosazuje mrtvé lidi do nebe a na místo Boha v nebi vytváří lidem příbytky. Tím co papežský antikrist činí, je on sám biblickou šelmou, malým rohem mluvící rouhavá slova, falešným prorokem, falešným Kristem- *****m. Papežští antikristi vytvořili celosvětovou síť do které lapali lidi ve středověku na NEVZDĚLANOST! Proto bylo ve středověku papežským *****m vzdělání pro křesťany- NEDOPORUČOVANÉ! Jenže vzdělání se šířilo a vzdělané stádo nedokázal papežský antikrist již tak pevně ovládat. Přišel z novinkou. Křtěním malých dětí a jejich výmaz mozků od malička. A to za pomoci kmotrů, rodičů, faráře. Lži kterým člověk uvěří v dětství jsou velmi pevně zakotvené v duši. A na takové kotvě dodnes stojí "víra" katolická. Dětí a dospívajících v katolických kostelech rapidně ubývá. Důvod? Rodiče a kmotři přestali vymývat dětem hlavy katolickýma hovadinama. Papežský antikrist si to uvědomuje a nařídil zpřísnit šarádu kolem neplatného křtění dětí a vybírat jen kmotry a rodiče, kteří se na katolickém vymývání mozků u svých dětí hodlají opravdu podílet. Jestli chce někdo vidět produkty náboženských lží vymytého mozku od dětství, není názornějšího příkladu než je zdejší pomatenec OKO!
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Ferra v Sobota, 13. září 2014 @ 20:54:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Oko je typickým příkladem toho, jak rozumem nelze pochopit víru, a toho, jak se takový člověk, jenž se chlubí intelektem stává hlupákem a slepcem v očích těch, kteří vidí, co jeho očím uzavřeno. Může staletí studovat a pátrat po Bohu, však dokud se mu Bůh nedá poznat, bude jen trapnou postavičkou s hrstkou svého intelektu, kterým chtěl poznat onu veličinu, Boha - neuchopitelného lidskou troskou, která bez vyučování Duchem svatým jen degeneruje a degeneruje směrem ke své zkáze. To by ale musel nejprve pochopit svou situaci a padnout v slzách před ním, a prosit, ať ho zbaví jeho trapného intelektu a dá mu aspoň trochu Boží moudrosti, což se nestane. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Neděle, 14. září 2014 @ 21:01:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | V duchu jeho komentářů, je dobře patrná despotická duše Oka. Despotismus je častým jevem u katolíků, kteří pro svůj vymytý mozek od dětství, museli celý svůj život bojovat s pravdou božího slova vlastní silou a tvrdostí. Oko se zde mnohokrát doznal, jak musí nestále a tvrdě bojovat o boží "přízeň". Má to chudák všechno obrácené. Volání Boha považuje za špatný neklid v duši, a tento neklid vyhání pocitem z dobře vykonané modloslužby! Což mu ovšem dlouho nevydrží, dojdou mu baterie a on musí černo*****lnické martýrium absolvovat znovu. Po smrti jeho bratra se u něho objevila jistá známka pochybnosti a sebereflexe, ale to u něho bylo duchem antikrista rychle potlačeno. Tak mu zbývá zase jenom jeho vlastní tvrdost vůči sobě. Kvůli vlastní tvrdosti se despoticky projevuje vůči svým bližním, proto bych se nedivil, že by většinu času trávil mimo domov. Asi v tom svém vinohradě, kde se nejraději opájí myšlenkou, že z toho jeho mešního vína, se stává "krev" Krista. Největším blokem je u něho víra v katolické tradice a náboženskou výchovou vymytý mozek. To všechno je na duchovním obsahu slov "tvrďáka" Oka, zcela jasně zřetelné. Viď, despoto! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 15. září 2014 @ 08:16:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Fero.
Tím, že Standa není schopen pochopit tak jednoduchou věc, že naše spása je Ježíš (a ne my sami) či že Bohu jsme vydali celý život (a ne jen silné chvilky, kdy jsme "Hi" a všechno se nám daří) tak se pro mne nestává hlupákem.
Spíše je mi ho líto.
Zkus si to představit jako ve skutečném světě. Bude někde slepec, půjde a spadne do jámy (kterou třeba i sám vykopal). Pro někoho vidoucího může být ten slepec hlupákem, že jí neviděl. Je ale otázka, kam ten vidoucí dal rozum a cit.
Diskuze tu nečte třeba jen oko, který si sám sobě potřebuje dokázat to, v čem žije, a ještě to přehodit na druhé, ale i takový Shaloman, co nemá srdce zaslepené modlami a rozumí a vnímá, že je něco špatně. A diskuze budou číst další stovky lidí. I když odpověď nemá smyl pro toho, kdo se snaží zamotat se do sítě, kterou si na sebe sám nastražil, má smysl pro lidi, kteří se zajímají o křesťanství a budou diskuzi číst později.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 10:11:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jenže svou lítostí ani hraním na svatouška nikoho nespasíš. Dlouhé roky zde stojíš na místě a vyprávíš lidem o tom, co ti Pán učinil. Podáváš svědectví o sobě samém. Mylně si myslíš, že slova svědectví o sobě samém, někoho obrátí na Krista. Jsi sice duchem osvobozený, ale tvoje duše se zasekla v podivném neokatolicismu. Zasekla se na tvém kompromisním rozumu. Chceš reformovat to, co je Bohem určené k záhubě. Proto jsi v duši zůstal katolíkem, a proto nevydáváš svědectví pravdy Ducha. Tvůj rozum stojí v pravdě nad pravdou ducha. To je tvůj největší blok, který na tvém dlouhodobém mlácení prázdné slámy jde vidět nejvíce. Zatím neumíš vnímat ani duchovní obsah. Proto jsem tě nazval mlíčňákem. Ale prázdných rozumářských keců zde máš fůru. Není na čase, abys sám sobě přiznal, že to co ti radí vlastní rozum nikam nevede? Nebo snad budeš pokračovat v marném boji stejně jako Oko? Oko a Cizinec jsou dva slepci, kteří se snaží se vzájemně marně vést a spolu spadnou do jámy. Ty máš Cizinče ke světlu blíž, uvidíš jednou?? Ještě máš čas.. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Ferra v Pondělí, 15. září 2014 @ 21:06:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Toníku
Ten hlupák byl myšlen jako protiklad toho, čím se oko pyšní. A to svou inteligencí, sečtělostí a já nevím čím vším už tu prezentoval svou osobu, coby příklad těm nevzdělancům jako jsme my. Chlubí se tím, co je Bohu k smíchu, svou lidskou moudrostí, přitom když mu ukážeš zrcadlo, nevidí se v něm.
Kdyby jako slepý byl schopen aspoň uznat to, že vidí jen tmu, politoval bych ho. On ale hrdě hlásá, že VIDÍ a prohlašuje tmu za světlo a světlo za tmu.
Vede další a další lidi do té tmavé jámy, aby je tam stáhl ssebou a já k němu mám být empatický? Mám snad nazývat věci nepravými jmény abych byl citlivý k antikristovu duchu? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 21:25:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..a nepravým oslovením nasál do nozder antikristova puchu? Ne, to nikdy! Raději poslouchat spílání jejich a pindy. Neb známkou jsou vždy pravdy zásahu, když přidávají k ním svou modlářskou heretickou oblohu.
Za pravé oslovení rozlítí se vždy jak saně, na čemž se pravda na nich zjeví vzápětí, v jejich svatokupeckém chrámě. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 15. září 2014 @ 22:02:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Rozumím, Fero.
Myslíš, že takový člověk odvede někoho do jámy? To si nedokážu představit.
Chápu, že tyhle řeči mohou působit na malé děti, když je někdo v takové převrácenosti od mala vychováván, jako jsme to zažívali my. Ale ani nás neučili, že Bůh schvaluje zlo a dovoluje lidem hřešit, to už je opravdu novinka. Snad by mohly působit na člověka v nějaké tísni, nebo na lidi pod vlivem stejného ducha. Ty ale není potřeba svádět do jámy.
Není ti ani trochu líto takového člověka?
Nepotřebuju se nějak přemáhat k empatii, aby mi bylo slepce líto, byť je už takový odmala. Je přece rozdíl mezi slepcem a slepotou. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Ferra v Středa, 17. září 2014 @ 07:47:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tondo, Tondo.
Ty sám jsi kdysi napsal článek do ZODu s názvem: "Na té cestě ani NEJHLOUPĚJŠÍ nezbloudí".
Do které kategorie inteligence dle tvého článku tedy řadíš oka, který tvrdí, že je na té cestě celý život a který je podle znovuzrozených zbloudilý?
Není ti ho v této tebou nastíněné souvislosti, od které se teď distancuješ, trochu líto? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Ferra v Středa, 17. září 2014 @ 07:59:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Použil jsem toho přirovnání hlupák proto, že člověk, který tisíckrát spadne do jámy a po tisící jednou je varován jako slepý vidícími před dalším a dalším krokem směřujícím do další a další jámy, možná podvědomě ovlivněn tvým článkem.
Tak se omlouvám. Vymažu ten článek ze své paměti. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 17. září 2014 @ 08:18:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Ahoj Fero.
Tvoje příspěvky moc nechápu.
To, že je někdo slepý ovykle nesouvisí s tím, že je hloupý (pokud si tedy svou slepotu nezískal v boji o nominaci na darwinovu cenu). Slepý člověk může být hloupý, ale také může být inteligentní.
O Standovi si myslím, že není hloupý, ale inteligentní. To, že ho baví kopat jámy a padat do nich nepřiřazuju inteligenci, ale slepotě.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spase (Skóre: 1) Vložil: Ferra v Středa, 17. září 2014 @ 10:52:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No vidíš Tondo, a jakou inteligenci přiřazuješ člověku, který tisíckrát spadne do jámy a tisíckrát je na ni předem upozorňován?
Slepotu, či hloupost?
Slepý člověk se poučí, hloupý nepochopí. |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jisto (Skóre: 1) Vložil: Ferra v Středa, 17. září 2014 @ 11:05:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A ještě podrobněji:
Pokud považuješ lidskou inteligenci za něco vyššího, než je "Boží bláznovství", kde je tvá hodnotová příčka posunuta? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: J (Skóre: 1) Vložil: Ferra v Středa, 17. září 2014 @ 11:30:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokud si cizinče píšeš s okem z důvodu, že obdivuješ jeho inteligenci a snažíš se s ním mluvit jako rovný s rovným, aby tě uznal, je mi tě líto, protože místo, abys předělal ty jeho úroveň na sebe, předělává on svou úroveň na tebe a ty se snažíš mu sdělit, že jsi o stupeň výše, avšak zároveň uznáváš jeho inteligenci, která ti imponuje a jej nechává klidným na pozici, , ve které se nachází.
Omlouvvám se za možné nesrovnalosti, ale při psaní odbíhám vařit a zavařovat. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 17. září 2014 @ 12:18:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak, tak Ferro.
Zavařuješ houby, co?? Co jiného nyní? A jaké? Letní houbařská sezóna končí, měsíc je po úplňku a plodnice houby jsou již většinou přerostlé, plpaté a červivé. Mám zavařeno hafo Ryzců smrkových. :-)) Až udeří mráz, tak zalezu za kamna, přiložím do nich voňavým dřevem, vytáhnu svoji mysliveckou medovou Ořechovici, , budu poslouchat jak v troubě praskají jelita při pečení, pak si ukrojím tři hodiny "starý" chleba k upečeným jelitům a otevřu si zavařenou sklenici ryzců nebo čirůvek fialových, no a poděkuji za všechno Pánu Bohu :-)) Už aby mrzlo. :-)))
Myslím, že nyní před nynějším úplňkem začnou růst Čirůvky. Pokud tedy bude dál pršet. Ty zavařuji také. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 17. září 2014 @ 12:35:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mňam! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Ferra v Středa, 17. září 2014 @ 15:41:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To není možné, myslivče, jak víš, že zavařuji houby, jak víš, že po měsíci v úplňku už tak nerostou, jak víš, že jsou už přerostlé, plpaté, a červivé? Jakto že máš ořechovici a jelítka a pečeš snad chleba jako já z žitné mouky, kdy kvásek nazývám důvěrně Evženem?
Letos jsem oproti jiným létům (50 ks za rok) nasbíral asi 2200 hub a zkusil jsem veškeré možné variace uchování, rozdal po rodině a známých, a až jsem teď zjistil, že přestaly růst díky fázi měsíce a díky za ty předchozí. Zkoušel jsem se naučit rozeznávat masák (muchomůrku růžovku), ale nemám na to odvahu.
Snad ti napovídá ....
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 24. září 2014 @ 20:21:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | V některých spíše suchých píščitých oblastech je masák malého vzrůstu a hodně podobný Muchomůrce tygrované. Proto ho nesbírám. Beru jen masák velikosti bedle. Houby zase začínají růst. Letní sezóna skončila a začíná podzimní. Je velkou vzácností, aby tyto dvě sezóny na sebe navazovaly. Před 35lety jsem znal jedno perfektní místo. Bylo to mladé podrostové březíčko, ve kterém rostl poměrně vzácný Křemenáč březový. Pak buldozer vše srovnal se zemí a udělal se tam výběh pro koně. Včera jsem se tam vypravil. Po výběhu pro koně ani stopa, a na tom samém místě rostlo zase to nízké březíčko a bylo plné Janků. Na chvilku jsem omládl o třicet let. Vše bylo stejné jako kdysi. Díky Bohu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 18. září 2014 @ 06:47:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Pokud si cizinče píšeš s okem z důvodu, že obdivuješ jeho inteligenci a snažíš se s ním mluvit jako rovný s rovným, aby tě uznal, je mi tě líto, protože místo, abys předělal ty jeho úroveň na sebe, předělává on svou úroveň na tebe a ty se snažíš mu sdělit, že jsi o stupeň výše, avšak zároveň uznáváš jeho inteligenci, která ti imponuje a jej nechává klidným na pozici, , ve které se nachází.
Tak to opravdu ne.
Jak jsi na takovou věc přišel? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota s (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 18. září 2014 @ 06:46:18 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No vidíš Tondo, a jakou inteligenci přiřazuješ člověku, který tisíckrát spadne do jámy a tisíckrát je na ni předem upozorňován?
Ahoj Fero.
Inteligence nesouvisí s tím, zda je člověk slepý (natož duchovně slepý).
Nepovažuji lidskou inteligenci za vyšší věci, než Boží. Jak jsi vůbec přišel na to, že bych mohl lidskou inteligenci považovat za něco vyššího, než Boží bláznovství?
Duševní vlastnosti jsou inteligence. Někdo má velkou inteligenci a tak je inteligentní. Jiný ji nemá a tak je hloupý a nebo je blázen.
Boží vlastností je zase moudrost. Moudrost je mnohem, mnohem vzácnější, než inteligence. Někomu moudrost chybí a tak je pošetilý, svévolný, bezbožný.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spase (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 17. září 2014 @ 11:12:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A na inteligenci Oka apeluješ, a vlastní inteligencí mu chceš předat to, co mu může dát jedině Bůh. Cizinče, Cizinče, mnohokrát jsem tě na to upozorňoval! Inteligentním přesvědčováním a dáváním sebe sama za příklad, tím nikoho k Bohu nepřivedeš. To Bůh musí skrze tebe musí vydávat svědectví pravdy. Ne pravdy o tobě, co tě v životě potkalo, ne pravdy podávané tvojí inteligencí. Pravda se podává duchem ve svědectví pravdy Ducha! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: martino v Sobota, 13. září 2014 @ 20:01:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | rakato, rakato, rakato, ty chodíš dom školy k Myslivcovi? Každého křesťana nejvíce ohrožuje jeho nevědomost a rezignace na zdravý rozum... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Neděle, 14. září 2014 @ 09:26:51 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Znovuzrození? Kolikrát jsem tohle slyšel a slyším. A kolikrát si věřící vzájemně vyčítají, že ten či onen není ještě znovuzrozen. Tímhle se chlubili američtí politici, tím se chlubí mnozí lidé, ale jaký je výsledek jejich změny. Myslím si, že ti, kteří tak silně všude zdůrazňují svoje znovuzrození, nejsou lepší než ti, kteří o tom nikde nemluví. Mám zkušenosti, že ti, kteří tak hlasitě dávali najevo svoje znovuzrození, se výrazně nezměnili a dokázali i dál ubližovat ostatním. Ostatně je to vidět i tady. Vzájemné urážení, vyprovokování, ponižování a jiné jevy přece nejsou projevem znovuzrození?
Když jsem se poprvé v životě setkal s křesťany, nikdo z nich pyšně nedával najevo, že je znovuzrozen, ale dýchala z nich láska a pokoj a to, co je ovoce Ducha.
A totéž může být i mezi mnohými věřícími katolického vyznání. A to, že tam mají určitý řád, určité zvyky a obyčeje, potrpí si na tradice by bylo špatné teprve tehdy, pokud by to věřícího odvádělo od Pána Ježíše a od Boha Otce. Katolické církvi ublížilo to, že měla velkou moc a to ji poškodilo. Pán Ježíš, když mu takovou moc nabídl Satan, tak ji odmítnul. Vedoucí této církve ji však přijali, využívali a zneužívali. Dokonce si upravili i Desatero a zavedli a učili plno věcí, které nebyly biblické, ale prospěšné k upevnění moci.To je jejich krutá minulost. Kdyby však nekatolické církve existovaly tolik let, kdoví, jak by také dopadly a kdo by je svedl?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Neděle, 14. září 2014 @ 20:38:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pochybuješ snad o slovech Krista. že Jeho církev ani brány pekelné nepřemohou? Nejsou katolické a nekatolické církve. Církev Krista je jen jedna, její hlavou je Kristus a vede si ji z nebeského chrámu Duchem svatým. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 15. září 2014 @ 12:58:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Prosíme Tě, kde ta církev je?? Vždyť se věřící jen urážejí a ponižují? Kam se poděl Kristus??Existují tisíce sekt a lidé v nich věří i v různé nesmysly. Někdo napíše, že navštívil peklo, jiný, že navštívil nebe a lidé je obdivují a vznikají další a další sekty. Hraje se divadlo, lidé křičí haleluja šílencům, kteří na ně řvou, mávají biblí a na koho položí ruku, ten se válí v křečích. Podívej se na satelitní přenosy z USA a proti tomu jsou katolické bohoslužby aspoň důstojné. Církev, pokud existuje, tak asi není vidět. Neznám. Znám spíše různé sekty, církevní společenství větší či menší a výsledek je zmatek, nenávist, nesnášenlivost.... a strašný fanatismus s vymytými mozky. Marně se snažíš. Dopadneš jako já a budeš považován za nejhorší. Jsou horší církve než katolická.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pondělí, 15. září 2014 @ 13:11:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Neznám. Znám spíše různé sekty, církevní společenství větší či menší a výsledek je zmatek, nenávist, nesnášenlivost.... a strašný fanatismus s vymytými mozky.
O co se člověk zajímá a co hledá, to zná. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Pondělí, 15. září 2014 @ 13:31:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Když není, není.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Pondělí, 15. září 2014 @ 14:31:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale je, ale Ty nehledáš Boha, ale člověka. Až poznáš skutečnou pravdu o sobě a o Ježíši a pozveš ho do svého srdce, tak on Tě zavede k těm pravým. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Úterý, 16. září 2014 @ 09:52:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bůh přece musí být také v lidech, kteří o sobě tvrdí,
že mají Krista. Když však zůstávají dále stejně hříšní, ale mylně se domnívají,
že již nehřeší, dál nejsou vždy dobrým příkladem, jsou pyšní, urážejí víru
jiných, jsou nesnášenliví, nešíří pokoj, nemají ovoce Ducha, tak jak mohou mít
Krista v sobě? Já jsem ty hodné věřící, kteří opravdu měli v sobě Krista,
poznal tehdy v mládí. Pak už jsem nacházel často pokrytectví. Když Kristus
není v lidech, jak pak může být ve mně?
Anebo si přiznejme, že v nás je, ale my jsme přesto
stále tak slabí, že když se zachováme, a to často, tak jak Petr, ( obrazně
řečeno) který kráčel po vodě, dokud se
díval na Krista, netopil se, když se
podíval kolem, začal se topit, tak to chápu. Ale takové to pyšné, já mám Krista
a ty druhej ho nemáš, to je jen chlubení se něčím, co opravdu člověk nemá. Prostě potřebuje se dívat na Pána Ježíše jako Petr a když se začneme "potápět" znovu k němu vzhlížet a volat. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 18:26:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Zase ten starý člověk v tobě F100? Ke komu chceš ty sám patřit? K těm šílencům co zde stále dokola šíleně omíláš. Co mají modláři, zákoníci, šílení letniční společného s církví Krista? Podle nich se chceš při hledání řídit? Kristus je hlava církve, svou církev si vede Duchem. Miluj pravdu, neodmítej spásu v osobě Krista a on se ti dá v pravdě Ducha poznat, a dá ti poznat co a kde je Jeho církev. On ne člověk. Do církve tě může pozvat jedině Kristus!! Toto však může přijmout jen člověk který umře sám v sobě. Tvůj starý člověk vidí jen fialový hnus, nový člověk vidí v pravdě Ducha. Vyber si.. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Frantisek100 v Úterý, 16. září 2014 @ 11:33:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | K těm americkým šílencům a psychopatickým fanatikům patřit
nechci. Je na tom vidět, jak Satan dokáže lidi úplně zblbnout a oni uvěří
takovým nesmyslům. Fanatismus je zlá věc. Setkal jsem se s tím po roce 89,
protože předtím by tohle v takovém rozsahu nebylo možné. Spásu neodmítám a vím a věřím, že Ježíš za mne zaplatil. Ježíše miluji a věřím, že
nemohl nikdy se chovat jinak než tak, jak se prezentuje v NZ. Můj hřích, podle mnohých věřících, je asi v tom, že jsem si nenechal“ vymýt“
mozek. S tím Duchem je to vážná věc, bohužel zneužitelná. Kolik lidí dnes
tvrdí, že mají Ducha a pak si založí sektu. A výsledek? To vidíme třeba v té
USA a jinde. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Úterý, 16. září 2014 @ 19:24:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bloky ducha vytvořené výchovou v dětství, vymezují poznávání Boha jen ve velmi omezeném koridoru. Tyto bloky jde v milosti boží překonat, odstranit, uzdravit. Situace se však velmi zkomplikuje, pokud tím samým úzkým koridorem prochází i nějaká náboženská ideologie, která utvrzuje o "správnosti" poznání získané pouze v tomto omezeném "toku duchovních dat". Ideologie pak zakazuje pod trestem nahlédat za duchovní bloky, aby se další poznání nerozšířilo. U katolické ideologie pod trestem exkomunikace. Tím je poznání omezené a také ideologicky manipulované, řízené, zneužité k zotročení svody ducha. Toto je ideologický princip ovládnutí lidského ducha!
Vidíš v pravdě Ducha zlo. To je dobré. Co však není dobré, že když zlo vidíš, necháš ho sebou procházet o ono se zachytává svými drábky na tvé duši. Ty se pak zabýváš zlem, poukazuješ na zlo které Tě irituje. To je špatně. Nesmíme se tolik zabývat zlem a lží. Musíme se ponejvíce zabývat pravdou Ducha. Poznání zla nesmí porcházet skrze nás, musí jít vždy vně nás. Jen tak nás nijak bytostně neovlivní. Je to tvoje svobodná vůle, která otvírá v poznání bránu zlu i dobru. Však do srdce si pusť je pravdu a dobro. Poznání zleho nech plynout vně sebe. S poznáním pravdy v Duchu svatém, jde schopnost rozlišení duchů ruka v ruce a zároveň i síla od Boha zlo nechat běžet pravdou obnažené- vně nás! K této duchovní diferenci Ti stačí použít svobodu vlastního ducha. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spase (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Úterý, 16. září 2014 @ 19:34:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Když necháš pravdou obnažené zlo běžet "vně sebe", jsi to pak Ty co se zlem může manipulovat - k dobru věci. Již neovládá zlo tebe, ale ty jeho, a ovládáš ho pravdou. Chápeš? Bůh používá zlo, manipuluje se zlem, ale zlo v Bohu není, je vně Jeho. A člověk jako obraz boží to musí na tomto světě dělat stejně. Konfrontaci se zlem se nevyhne nikdo, a nevyhnul se mu ani Kristus. Rozumíš takové filosofii? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 17:17:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, a co tě překvapuje na tom, že ptám, martino : 1. zda ve všech zkouškách dosud vždy obstál - tedy, jestli ani jedinkrát od doby, kdy
uvěřil až doteď, ani jedinkrát ve zkouškách své víry nezhřešil 2. proč v nich obstál a co proto učinil –
jestli tedy ví, proč obstál´ Na tom jaké to byly zkoušky, rozhodně
netrvám, bylo by špatné se někomu hrabat v jeho osobním životě. Ale aspoň
nějaký všeobecný příklad.
Z tvého komentáře usuzuji na to, že máš zkoušku za
vytrvání v dobrém.
Martino mi asi neodpoví, ale mohl bys ty? Vždy jsi dosud
obstál v každé zkoušce – vytrval jsi v dobrém? Co to z tvého
pohledu znamená „vytrvat v dobrém“? Proč jsi až dosud obstál ve všech
svých zkouškách – „vytrval v dobrém až dosud“?
Všechna ta písma, na která jsi dal odkazy (Mt 10,22; Mt
24,13; Mk 13,13; 2 Tim 2,12; Jk 5,11, Mt25,1-10; - má pozn.: všechna ta písma
je zapotřebí číst v rámci kontextu a pak činit závěr o obsahu daného
výroku), znám a rozhodně jim věřím. Také např. Žd 12,1 nebo 2.Tm 4, 7. Velice
pravděpodobně, ale možná nikoliv), si je však vysvětluji jinak.
Dále se mne vlastně ptáš, co já na to, co Toník. No já na
to, že ty mnohdy, když už neviš, jak to vysvětlit z pohledu člověka,
žijícího v přítomnosti věků, používáš nadhled z Boží nadčasovosti.
Tedy, jestli je Toník z nadhledu této Boží nadčasovosti spasen, tedy cokoliv by Toníkovu spásu
ohrožovalo, neobstojí , (tedy i jeho vlastní jednání), a tudíž nejen spasen
skrze Krista bude, ale je spasen také nyní; byl spasen, když uvěřil; dříve než
se narodil a než byl počat; a v Kristu byl spasen dokonce již před
stvořením světa. Z pohledu člověka žijícího přítomností věku a schopného
také posuzovat minulost, ti odpovím tak, že pokud i nyní věří, tedy tehdy také
uvěřil. A pokud v nějakém okamžiku svého života před dnešní dobou jednal
v protikladu s vírou, ukazuje se nyní, že i tak tehdy uvěřil. Tedy:
má-li být spasen, pak rozhodně nic jej z Boží ruky nevytrhne, ať bude
ohrožován čímkoliv a kýmkoliv. Je-li smysl jeho slov takový, jak jsi popsal,
pak krom toho, že jej jistě může něco či někdo ohrozit, říkám, že jestli tehdy
opravdu uvěřil, tedy stane se, že spasen i konečně bude. Ale to není vše. Jak
už jsem naznačil, můžeme jako lidé vnímat tři okamžiky, kdy Bůh rozhoduje o
tom, zda bude člověk spasen: 1. před početím člověka (či před stvořením světa),
2. v průběhu lidského života (kdy žije), 3. na konci lidského života (či
na soudu). V prvním případě věříme, že Bůh poznal člověka a spasil ho ještě
dříve, než byl počat, a tedy dříve než mohl učinit co dobrého nebo zlého. V druhém
případě to znamená, že Bůh člověka v jeho jednáních poznává a rozhoduje se
na základě nějakého jeho skutku či záměru, jestli ho spasí. A za třetí, Bůh poznává
člověka na základě všech jeho skutků a záměrů jeho srdce, zhodnotí je, a
rozhodne, zda ho spasí. V tom prvním případě není naše spása závislá na
ničem jiném, než na Božím rozhodnutí; naše jakékoliv skutky nebo záměry našeho
srdce nehrají žádnou roli. V tom druhém případě rozhoduje o naší záchraně
nějaký náš čin nebo záměr, který Bůh zhodnotí jako rozhodující o naší spáse. A
ve třetím případě všechny naše skutky a naše záměry mají vliv na rozhodnutí Boha,
zda člověka spasí nebo ne. A teď můj úsudek: U toho prvního případu se tedy
nemůže člověk chlubit vůbec ničím a tedy ani tím, že uvěřil, ale pouze Kristem,
kterého Bůh dal za ty, které určil ke spáse. Uvěřili proto, že jim to bylo
dáno. Veškerá váha spásy člověka spočívá v Kristu. Ve druhém případě lidé
říkají, že budou spaseni proto, že uvěřili v Krista, kterého poslal Bůh,
aby je spasil, ale že nerozhodují jejich činy v Kristu – nebo také, že Bůh
rozhoduje o tom, zda opravdu uvěřili. Věří, že rozhodnutí přijmout vírou Krista
je na nich – nebo jinak: že rozhodují o tom, zda uvěří a přijmou Krista za
spasitele. Převažuje lidské rozhodnutí. A ve třetím případě lidé věří, že je k jejich
spáse zapotřebí nejen to, co učinil Kristus a jejich víra v Krista, ale že
konečně rozhodují až jejich činy učiněné v Kristu, nebo to zda jsou dobří – anebo také, že Bůh rozhodne na základě
jejich činů a víry. Převažují lidské skutky nebo to, jestli je člověk v jádru
dobrý či nikoliv. Že existují kombinace těch tří základních pohledů, rozhodně
nevylučuji.
Tak jsem snad dostatečně vyjádřil svými slovy, jak věřím
a proč tak věřím. A kde v tom je Tonda? Určitě o tom svůj úsudek napíše. Ale
proto, v co věřím, si nedělám žádný úsudek a závěr o nikom.
A úplně nakonec tohoto příspěvku, co není vůbec podstatné:
Nejsem, Stando, Karel. Karel nemůže být tele z Petrova, jak jsem už dříve
naznačoval. Z důvodů jinde diskutovaných a kritizovaných – jmenuji se
Petr.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 19:16:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ďábel vymyslel perfektní téma, které spolehlivě rozdělí naivní křesťany, kteří mu na to skočí - jistota spasení. Chodím sem na GS asi dva roky a za tu dobu se tu už asi třikrát "řešilo" toto téma. S nulovým výsledkem, samozřejmě. Protože toto téma není tématem Písma. Stejně jako učení o trojici. Taky perfektní téma na rozdělení křesťanů. To už se tu řešilo mockrát. Opět bez pozitivního výsledku. Jediným výsledkem těchto debat jsou rozhádaní a podezřívaví křesťané. Proč potřebujete vědět, jestli budete spaseni? Nestačí vám vědět, že jste spaseni, že jste v rukou svého dokonalého spasitele, který za vás naplnil požadavky zákona a který, pokud se ho budete držet, vás ze své ruky nepustí? Také neustále řešíte jestli vás v budoucnu opustí váš manželský partner? Nebo řešíte jestli vy opustíte jeho? Moc se mi líbí slovo z knihy Kazatel, takové jednoduché a prosté a přesto nesmírně hluboké: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej, na tom u člověka vše záleží. Jinými slovy miluj Ježíše a nemusíš se ničeho bát a starat se co bude. Uzavřel jsi s ním přece smlouvu věčnou v níž On ti dává svůj život za život tvůj. Co chceš ještě řešit? V tomhle mi křesťané, kteří řeší jistotu spasení, připadají stejní jako astrologové, kteří vypočítávají z pohybu planet svou, nebo něčí budoucnost. Křesťané zase hledají svou budoucnost v různých veršících. A pak se hádají kdo "věštil" správnějc. Je psáno, že jsme spaseni vírou. Ale to slovo v řeckém originále znamená především důvěru - že někomu věřím. Jestliže jsme tedy spaseni důvěrou k Ježíši a jeho dílu naší spásy a žijeme s ním důvěrný vztah, nač potřebujeme vědět zda budeme spaseni v budoucnu. My se máme starat o to, jak žijeme dnes, zda teď máme důvěrný vztah s Ježíšem. A taky o to, aby jsme poznávali jaký je, protože poznání jeho lásky plné pravdy, spravedlnosti a milosrdenství, posiluje naši momentální důvěru k němu a tudíž to i posiluje naše rozhodnutí zůstat mu věrní. Bůh nás stvořil pro vztah lásky s ním a v tom jsme spaseni. A pokud zůstaneme v tom vztahu, zůstaneme i spaseni. Pokud místo budování vztahu lásky k Bohu budeme vymýšlet na základě veršíků, vytržených z kontextu Písma, nějaká zaručeně "pravá" učení o jistotě spásy, nebo očistci, nebo jiné nesmysly, jen abychom měli pevně v rukou svou budoucnost a mohli v ní věřit, mineme se cíle spásy- vztahu lásky s Otcem a Synem. Totéž platí o trojičním učení a jiných "křesťanských" syntéz biblických veršů. Spasení je o životě a ne o vymýšlení biblických teorií. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 19:47:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Karle, pochopil jsi, co jsem napsal. Já nic z toho, co píšeš neřeším. Právě jsem se snažil tím vším říci, to co je před koncem mého příspěvku. Zdůvodnil jsem, proč věřím, jak věřím, a že proto si nedělám o lidech žádné ty předčasné úsudky. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Bylina (k.bylina@seznam.cz) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 21:10:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já nic z toho, co píšeš neřeším.
Já vím, z toho co jsi napsal jsem to pochopil. Nepsal jsem to jako reakci na tvůj komentář, ale jako příspěvek do diskuze. Akorát jsem to zařadil jako odpověď na to, co jsi psal, ale nebylo to tak myšleno. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 11. září 2014 @ 20:52:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A kde v tom je Tonda? Určitě o tom svůj úsudek napíše.
No, do tohoto se asi nevejdu ;-)
Já jsem jen uvěřil, že Ježíš říkal pravdu a že jeho slovo platí i dnes. A na vlastní kůži a pár kůžích lidí okolo sebe jsem zažil, že nelže, že on je opravdu spasitel a dokáže zachránit člověka. Tím, že potvrdil svoje slovo, mu věřím ještě u kus více, že to, co říká, je pravda a stane se to. Tím, že jsem nevytrval (podobně jako Petr a ostatní učedníci snad kromě Jana a pár žen) a Ježíš mne přesto zachránil vím, jak to dopadne s těmi, co nevytrvali.
To, že mne Ježíš zachránil mne vede k tomu, co je popsané v písmu: K pokoji, vděčnosti, radosti, Boží bázni, poslušnosti Božímu slovu, k vytrvalosti. Hřích a prokletí pod zákonem mne vedly k beznaději, depresi, smutku, vzpouře a neposlušnosti, k poraženectví.
Spekulacím o předurčení a univerzální spáse se nevyhýbám, ale moc se k nim nevyjadřuju, spíše si čtu, co lidi prožili a ptám se. Nevím, co by se stalo, kdybych si Ježíše nevybral a nevydal mu svůj život, dál ho odmítal nebo "nepřijímal". Možná, že bych to vydržel až do toho ohnivého jezera. A nebo třeba taky ne a bylo by to tak, že Boží milost je neodolatelná (na rozdíl od satanových úkladů).
Nevím. Nejsem děd vševěd. ;-)
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 12. září 2014 @ 09:49:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Z tvého komentáře usuzuji na to, že máš zkoušku za
vytrvání v dobrém.
"... Ahoj Petře. To se o mě hluboce mýlíš. Uvažuji v docela jiném "vesmíru".
Můj život je složen z řady jednotlivých přítomných okamžiků, které jsou už dnes minulostí. Některé jsem prožil dobře, za jiné se stydím. Historii svého života, své směřování, svůj konečný osud, však píšu vždycky jen v tomto konkrétním přítomném okamžiku.
"Vytrvat v dobrém" není o svatém bezhříšném životě jakéhosi dokonalého křesťana, ale o opakovaných návratech hříšníka k Bohu skrze postoj pokání a obrácení, o posvěcování Bohem. Vytrvat v dobrém není o Davidově hříchu s Batšebou, ale o Davidově následném pokání, kdy Bůh Davida pro jeho pokání ospravedlnil a jeho hřích smazal. Až tehdy je tato epizoda Davidova života uzavřena s výsledkem: - v dobrém vytrval". Vytrvat v dobrém - je o růstu hříšníka ke svatosti, o růstu ve víře, o nevěrníkovu trvalém postoji pokání a obrácení k Bohu..
Snad je z tohoto trošku srozumitelné co považuji za smysl "vytrvávat v dobrém".
..."V tom prvním případě není naše spása závislá na
ničem jiném, než na Božím rozhodnutí; naše jakékoliv skutky nebo záměry našeho
srdce nehrají žádnou roli. V tom druhém případě rozhoduje o naší záchraně
nějaký náš čin nebo záměr, který Bůh zhodnotí jako rozhodující o naší spáse. A
ve třetím případě všechny naše skutky a naše záměry mají vliv na rozhodnutí Boha,
zda člověka spasí nebo ne."...
Tyto tvé úvahy jsou hodně hluboké a náročné na pochopení. Zkus do nich zabudovat 1 Tim 2,4 - některé body ti vypadnou a celek se zjednoduší.
Vidím tyto věci jinak. Třeba striktně oddělit pohled Boha z pozice jeho vševědoucnosti. Z toho plyne předurčení nejen ke spáse, ale také předurčení k jednotlivým rolím konkrétního člověka v běhu dějin lidstva, jeho (Bohem) časové i místní umístění v dějinách spásy. Bůh každého z nás vybaví optimálním počtem hřiven, abychom svou roli v Božím plánu se světem mohli sehrát s tím nejlepším výsledkem. Každý člověk bez výjimky dostane příležitost - Boží nabídku k věčné spáse. Bůh ale ve své vševědoucnosti už dopředu ví, že někteří i tak odmítnou...
Druhou věcí je to, že Bůh si z nás ze své vlastní vůle učinil partnery, povýšil nás lidi do úrovně Božích dětí. Bůh o nás stojí, stojí o to, abychom i my participovali na štěstí plynoucí ze zosobněné lásky mezi Otcem a Synem. Podílet se na Boží blaženosti, mít vztah lásky s Bohem, nutně u člověka předpokládá být svobodným tvorem. Svobodným nejen v možnostech volby, ale svobodným také ve stavu bytí - tedy ve stavu bezhříšnosti a milosti (hříchy opětovně pokáním smazávané). Jen takový svobodný člověk je schopen ve vztahu adekvátně odpovídat na Boží lásku a adekvátně ji i prožívat.
Jednou věcí tedy je, že máme svou roli ve světě určenou z Božího předurčení, druhou věcí pak je, nakolik dobře se této role zhostíme. Zda dokážeme rozpoznávat a naplňovat Boží vůli v konkrétních životních situacích, které pro nás nebeský Otec připravil. Zda jsme vůbec ochotni vpustit Boha do svého života, upřednostnit jeho scénář před našimi vlastními představami jak žít svůj život.
(Žl 4,8-9) Ve svitku knihy je mi předepsáno, abych konal tvou vůli; můj Bože, přál jsem si mít tvůj zákon v hloubi svého nitra.
(Žl 143,8-11) Dej, ať zrána poznám tvou lásku, vždyť počítám s tebou; dej, ať znám cestu, po níž mám jít, vždyť k tobě svou duši pozvedám. Osvoboď mě od mých nepřátel, Jahve, u tebe jsem v bezpečí; nauč mě konat, co je tvou vůlí, vždyť ty jsi můj Bůh; tvůj dobrý duch ať mě vede po rovné zemi. Pro své jméno, Jahve, dej, ať žiji ve tvé spravedlnosti; mou duši vytrhni z úzkosti ...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 15. září 2014 @ 14:13:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Po přečtení komentářů Standy,
Karla i Toníka, pociťuji, že zde musím něco vysvětlit.
Zdá se, že máte za to, že věřím
učením predestinace. Jako by Bůh určil každému člověku jeho osud a úděl
v tomto světě, který žádný člověk nemůže nijak překlenout. Že Bůh určuje
každému jednotlivému člověku předem, kdo dojde v Kristu věčné života a
bude spasen, a kdo nikoli. Kdo bude dobrý a kdo zlý. Tohle bych chtěl zde zcela
zřetelně popřít.
Jistě jste si všimli, že k úvaze
o „Toníkově“ spáse nepřistupuji z pohledu nadčasovosti počátečního
předurčení, ale z pohledu konečné spásy. Tedy vysvětluji jeho spásu od
konce jeho života směrem k jeho narození až k předpočátku stvoření,
tedy k Bohu. Pak se na jeho víru dívám z pohledu lidské přítomnosti
směrem k minulosti. Až pak teprve
mluvím o třech základních pohledech lidí na spásu člověka Bohem. Ale nad těmito
třemi pohledy převažuje to, že jen Bůh nakonec zjeví všem, kdo je spasen nebo
nikoliv, kdo uvěřil a víru zachoval. Když jsem psal o tom prvním pohledu,
napsal jsem slovo, které uvádím i v těch ostatních. Je to slovo poznal,
tedy že Bůh poznal daného člověka. I v tom predestinačním pohledu tedy
platí, že Bůh poznal daného člověka. Predestinace u mne je Boží uložení a
rozhodnutí, že skrze Krista a v Kristu lidé dojdou spásy. Ale co je tou
spásou? Asi většina lidí odpovídá, že se jedná o záchranu lidského života před
smrtí, a že věčný život, to je nesmrtelnost.
Já rozhodně nevěřím v to, že
svět je jako šachovnice a lidé jako figurky v šachovnicové hře, kterou
vymyslel Bůh, a kterou nyní hraje proti ďáblu. Nebo že svět je hraným filmem,
jehož režisérem a scénáristou je Bůh, a v jehož hlavní roli hraje Ježíš, v
záporné ďábel, a každý člověk je obsazován do určené role a hraje
v určených scénách. Věřím, že Bůh je živý, a tedy lidé, jimž Bůh dává
život, také žijí. Tedy jestli já prožívám každičký okamžik svého života
s jinými lidmi, tedy i Bůh prožívá každičký okamžik mého života se sebou.
A zde bych chtěl vysvětlit to, co
pro mne znamená pojem „život“. Ano já žiji, dýchám a pohybuji se. Ale život
není jen přeci o tom. Je především o tom, pro koho žiji. Víme každý, že bychom
se nenarodili, kdyby nás naši rodičové nepočali. Ale i životy našich rodičů jim
byly dány skrze naše prarodiče. Tímto směrem do minulosti dojdeme až
k Adamovi, a skrze Adama k Bohu. Je to tedy Bůh, kdo dává každému
tělu (člověku) život, a ten život vyšel z Boha a je v Bohu. Můj život
je tedy z Boha a byl mi dán Bohem. Jsem tělo zrozené z mé matky a
podle Adama vytvořené z hlíny. A
dýchám proto, že jsem dostal život od Boha. Bez tohoto života já zemřu a mé
tělo se obrátí v prach země. Dokud ve mně dýchá ten život, tedy každým
vdechnutím toho života žiji a každým vydechnutím umírám, a až jednou naposledy
vydechnu, tedy navrátím se já do země, ze které jsem byl vzat, a život, který
mi dal Bůh, navrátí se k Němu.
Já tedy vím, že jsem byl stvořen
pro Boha. Bůh mi dal svůj život. On stvořil člověka ke svému podobenství. Jeho
život ve mně má vyjadřovat Boha ve vztahu k němu, ale i ke všemu stvoření,
neboť Bůh dal život také všemu tvorstvu. Já však zhřešil. Přestal jsem dýchat
pro Boha – Boží život. Začal jsem žít pro sebe sama.
Život není pro mne jen vdechování
Božího života, ale také vydechování jeho života. A právě ono vdechování a
vydechování je tím, čím má člověk žít. V tom je ukryta spása. Ve vydání
Božího života mne, v přijímání tohoto života mnou a ve vydání mého života
Bohu. A Bůh je Láska. Abych to nerozváděl příliš obšírně – věřím, že mám žít
nikoliv pro sebe sama, ale pro Boha a pro druhé. Nežiji sám sobě a sobě samému
neumírám. V Kristu Ježíši nám Bůh zjevil tento život – Lásku, která je
z Boha, nikoliv lásku, která žije pro sebe sama. Bůh se v Ježíši
Kristu stal člověkem, aby nám ukázal, co je Život. Pro nás se z Boží
podstaty vyprázdnil a stal se člověkem. Jako člověk žil pro Boha – Otce,
zjevoval nám svým životem Boha, a vydal svůj život Bohu a pro nás, aby nás
spasil a dal nám ten Život, který je věčný. Zachránil nás od našeho života pro
sebe sama, který vede k smrti, abychom byli živi Bohu.
Spásou tedy pro mne je: zemřít
sám sobě (nežít pro sebe a sobě) a vydat (ztratit) svůj život pro Boha a druhé.
Ale jak může člověk, který žije jen pro sebe, a miluje jen sebe, dojít této
spásy? Převýchovou sebe sama? Tím, že bude činit dobré skutky? Tím, že bude
litovat svých vin? Tím, že bude činit to, co Zákon říká? Vždyť nakonec vše, co
činí člověk, soustředí na sebe sama. Všechno co činí, činí se soběstředmým
zaměřením na sebe sama. Činí dobro druhým, ale kvůli svému prospěchu. Činí
dobro, aby získal a naklonil si Boha na svou stranu. Už Šalamoun psal, že není
člověka spravedlivého, který by činil dobro a nehřešil. Je pokání litováním
svých vin proto, abych mohl žít opět tento život pro sebe? Budu-li činit dobře
všem, naučím se tím je také nezištně milovat tak, že i sebe pro ně zmařím,
abych se přitom nesoustředil jen na sebe sama? Je pro mne spásou mého života
to, abych opět žil jen pro sebe? Takový život už nechci. Já se napravit
nedokážu. Jediné tedy mohu – spolehnout se na druhé. Ale ani ostatní lidé mi
nemohou pomoci, protože všichni zhřešili. Jen na jediného se mohu tedy spolehnout
– jedinému mohu důvěřovat. Ježíši Kristu. Mé vlastní činy a má slova mne
usvědčují jen z hříchu a ze lži. Přijal jsem křest vodou a uznal sebe za
hříšného a On mi mé hříchy odpustil, ale já se nezměnil. Znovu a znovu hřeším.
Učinil jsem tak proto, abych se zachránil, žádal Krista, aby mne zachránil, ale
nezměnil jsem se. Činil jsem tedy znovu a znovu pokání, přestal i některé
špatné skutky činit, ale nezměnil jsem se!
Jeho tělo jedl u katolíků, i kalich s Jeho krví přijímal a
charismatiků, letničních i protestantů, ale nezměnil jsem se. Přestal jsem
mnohé zlé skutky postupně činit, zbavil se závislostí, ale nezměnil jsem se.
Učil se být pevný a silný ve víře, vyznávat Písma, aby víra přišla, věřit tomu,
že jsem spasen, ale nezměnil jsem se. Křtem Ducha prošel jsem, tak dlouho se
otevíral Jemu, aby mne proměnil, otevíral ústa, aby skrze mne jazyky
promlouval, až jimi mluvil. Rozdával se peněžitě i přímou pomocí, poskytoval
svůj stůl k jídlu, svou vanu, své šaty, ale nezměnil jsem se. Kdo ví, o
čem mluvím, ví, že jsem se ocitl v beznaději. Dokonce jsem kázal, byl
prvním zástupcem pastora – a nebyl proměněn! Ano, miloval jsem i tehdy lidi i
Boha, a měl jsem za to, že vskutku miloval. A přesto zůstal jsem vinen. Ačkoliv
jsem i pocítil újmu na svém životě pro to dobro druhým vykonané, přesto jsem
zůstal v sobě samém vinen. Svůj život jsem odevzdal Kristu v modlitbě
mnohokrát, ale nezměnil se. A proto říkám, že takovou spásu nechci. Nechci
tento život a vůbec nechci, aby tento můj život byl zachráněn. Chci, aby
zemřel! A přesto toužím být zachráněn! Jakou jistotu mi dává mé tělo, můj
život, který v tomto těle žiji? To, co činím, jak smýšlím, jak mluvím? Mně
žádnou. Vzdal jsem ten boj o spásu v Kristu. Vzdal jsem to. Řekl jsem jen
– nemiluji tě, Bože, odpusť mi. Jen o jediné prosím, zachraň mou ženu od smrti,
miluješ-li ji. Bez ní můj život nemá cenu. Složil jsem funkci staršího a odešel
ze sboru. Ale On mne neopustil, má žena přežila, a já uvěřil, že On je Život a
zatoužil jsem po Něm.
A právě proto vše mám za to,
podle slov apoštolových, že víra v Boha se neptá, kdo bude a může být
spasen nebo zatracen, ale je o spolehnutí se na Boha, vydání se mu zcela do
jeho milostivých rukou. Jako lidé totiž umíráme proto, že žijeme sami sobě – a
to je ten hřích – milujeme jen sebe sama, a druhé jen pro sebe sama. Až sobě
zemřeme, pak teprve budeme žít Bohu. Zemřeme-li v Kristu, tehdy také zemřou naše skutky a naše usilování. Bez Boží lásky k druhým nic nemá smysl, ani náš život. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 15. září 2014 @ 21:09:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahuj Petře. Ani já nevěřím, že život je jen tak nějaká "hra". Použil jsem podobenství o režisérovi našich životů z důvodu jiného: z naší účasti na vytváření krásy uměleckého díla. Naše životy jsou uměleckým dílem - navrženy Bohem, však otesávány námi podle našeho vedení Duchem. Naše dřina je opravdová, naše utrpení je také opravdové. Opravdová je i naše láska a naše štěstí.
Člověk však je dosazován do určité konkrétní role a má se jí zhostit podle svých schopností a talentu. Ty komediální i tragické scény přicházející v našich životech byly Otcem naplánovány už dávno před našim narozením.
(Ef 2,10) Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým
skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili.
Životní nutnost vdechování a vydechování našeho fyzického těla je také obrazem duchovní skutečnosti. Je znamením naší vzájemné provázanosti (žádný člověk není ostrov). Ten tobě nejprotivnější (a třeba i skutečně zlý) člověk vdechne a vydechne životodárný vzduch. Následně pak ten samý vzduch vdechuješ a vydechuješ ty (no není to hrozná představa? :-) - a po tobě vdechují další a další.
Takto máme všichni společně jít cestou života ke spasení: nikoli jako jedinci, ale jako provázané společenství.
Zcela ujetý je tedy pohled na život u některých "takykřesťanů" i zde. Ve smyslu: Já už jsem spasen, Kristus už má můj osud pevně ve svých rukou - a vy ostatní bludaři (dobře vám tak) budete zavrženi.
(Ez 33,7-9) Tebe pak, lidský synu, tebe jsem ustanovil
strážným domu izraelského. Vyslechneš slovo z mých úst a předáš jim ode
mne výstrahu. Když řeknu o ničemovi: Ničemo, jistě zemřeš, a ty
bys nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho cestou, onen ničema
zemře pro svou zvrácenost, ale jeho krev vyhledám z tvé ruky. Pokud
bys však ty ničemu varoval před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale
on by se od své cesty neodvrátil, zemře pro svou zvrácenost, zatímco ty
jsi vysvobodil svou duši ...
Nutnost neustále dýchat je obrazem naprosté existenciální závislosti na Bohu u každého z nás. A Bůh je žijící společenství!
Máš naprostou pravdu v tomto: Opravdu jde o naprosté spolehnutí se na Boha.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Pondělí, 15. září 2014 @ 21:15:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tak tebe Oko vede Duch? A přes které prostředníky? Papežského antikrista, zboštělou "Marii", římskou nevěstku? Nebo snad tě vede přímo? Odpověz zda máš vůbec odvahu se k Duchu pravdy vůbec doznat! Ty sám za sebe! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 16. září 2014 @ 16:31:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando,
píšeš:
Naše
životy jsou uměleckým dílem - navrženy Bohem, však otesávány námi podle našeho
vedení Duchem. Naše dřina je opravdová, naše utrpení je také opravdové.
Opravdová je i naše láska a naše štěstí. Člověk však je dosazován do určité
konkrétní role a má se jí zhostit podle svých schopností a talentu. Ty
komediální i tragické scény přicházející v našich životech byly Otcem
naplánovány už dávno před našim narozením. (Ef 2,10) Jsme přece jeho dílo, stvořeni v
Kristu Ježíši k dobrým skutkům, které Bůh předem připravil, abychom v
nich chodili.
Já
na to: Tak toto mám velikánský problém přijmout za pravdu. Já se v tom
svém předchozím komentáři snažil vysvětlit, že právě předurčení není to, že Bůh
jako scénárista navrhne scénu - tedy nějakou tvou životní situaci, a že ty jako
herec jsi postaven do této situace, a máš ji odehrát podle předem daného
scénáře. Jsem zásadně proti. Tvůj život není seriál na pokračování, kdy
odehraješ svou roli, a Bůh napíše pro tebe další scénu, kterou opět nějak
odehraješ v rámci předem daného a určeného scénáře. A vůbec není o tom, že ti
Bůh určuje, že v zrovna v té dané scéně se zachováš podle scénáře jako postava
kladná nebo záporná s dobrým nebo špatným jednáním. Tak toto není předurčení.
Není to ani o tom, že jsi dostal roli a byla ti dána scéna, kterou ty odehraješ
podle svých schopností a talentu, a tedy že na tobě závisí, jak dobře bude ta
scéna odehrána. Nebo také není ani o tom, že ti byl dán základní obrys scény a
ty v rámci těch základních obrysů scény můžeš improvizovat.
Snažil
jsem se vysvětlit, že Bůh je Život sám. Je-li život, tedy On je Živý. Je sice
stále stejný, ale on tvoří vše nové. Povolává k bytí to, co není, jako by
to bylo, a dává zaniknout tomu, co je, jako by to nikdy nebylo. To není o tom,
že Bůh má nějaké vědění toho, co se stane, a tak vše zařizuje podle toho, jako
by to, co se má stát, bylo větší než je Bůh, a Bůh se tomu podřizoval. Bůh žije
a také prožívá i nové věci. On nové věci tvoří – tedy dle své vůle povolává
k bytí to, co chce a dává zaniknout tomu, co nechce. Kdyby se na světě
dělo jen a pouze to, co chce Bůh, znamenalo by to, že On stojí za vším dobrým,
ale také za vším zlým. Tedy i například za světovými válkami. A stojí také za
tím, že Adam zhřešil. Tak to přeci není. Bůh do lidských dějin zasahuje a mění
je svou vůlí z lásky k člověku a ke všemu tvorstvu. Vstupuje do
života každého z nás. Život není žádná hra. Tvůj život je skutečný, ale
jen proto, že i Bůh je skutečný. Nejen tvé pocity, ale i to, co činíš, je vždy nové.
Já Ef2,10 nechápu tak, že Bůh ti připraví situaci, abys mohl pomoci nějakému
nuznému, a ty mu tedy máš pomoci, protože jsi byl k tomu Bohem v Kristu
stvořen (povolán). Ale vnímám to tak, že tě Bůh v Kristu stvořil tak (učinil
novým stvořením), že budeš žít v těch dobrých skutcích (jimi žít), které
Bůh připravil. A to je dar. To už není o tom, že budeš ty dobré skutky činit
pro to, že tě za ně čeká odměna, nebo proto, že víš že je máš činit, ale proto,
že se ti zalíbilo je činit z lásky, která je z Boha. Je to tvůj
život. A ten není z člověka, je to dar Krista. Snad se mi podařilo to
dobře vyjádřit. Snad příklad 2Kor 9,7-11; Ef6,5-8.
Dále
píšeš: Zcela ujetý je tedy pohled na život u některých
"takykřesťanů" i zde. Ve smyslu: Já už jsem spasen, Kristus už
má můj osud pevně ve svých rukou - a vy ostatní bludaři (dobře vám tak) budete
zavrženi.
No
a já na to: Jistě – toto tebou uvedené: „a vy ostatní bludaři (dobře vám tak)
budete zavrženi“ – je zlé. Tohle by snad ani nemělo být vyřčeno člověkem, který
sám uznal, že není nic v jeho životě, pro co by si zasloužil být spasen, a
že je spasen pouze z milosti. O osudu bych také nepsal, ale přejisté
naději ve víře v Krista to ano. To přeci ano, Stando. Ty nevěříš, že tě Kristus
spasil (zachránil)? Opravdu tomu nevěříš? Ty věříš Bohu, je pro danou chvíli,
že jsi spasen v Kristu, a že jsi byl spasen? Za rok budeš věřit, že nejsi
spasen? No jestli bude někdy nějaké tvé, že věříš, že nejsi spasen, pak jak
můžeš věřit dnes, že jsi spasen? Jestli někdy nebudeš věřit, že jsi spasen, pak
to čemu dnes věříš, není pravda. Klame tě snad naděje, kterou máš v Kristu?
Není pro tebe snad v této naději, ve kterou věříš (spoléháš na ni), jistotou
to, co očekáváš? Ty si opravdu nejsi jistý tím, co dosud nevidíš? Ty nevěříš,
že co Bůh zaslíbil těm, kdo v Něho věří, že také splní a přivede k naplnění?
Nerozumím ti. Zkus se zamyslet nad tím, co je zapsáno v Žd 11. kapitole.
Ty se nespoléháš na to, v co doufáš a nejsi si jist tím, co nevidíš? Tak
to máš opravdu problém – protože to není víra, ke které se Bůh přiznává
svědectvím. Boží svědectví je přeci to, že Bůh dosvědčil a ještě dosvědčí naši
víru tím, že přivede k naplnění to, v co doufáme a od něho v přejisté
naději očekáváme, ač to nyní nevidíme. Bůh nám dal zaslíbení. Nevěříme přeci ve
své vlastní touhy, ale věříme, že se stane to, co nám zaslíbil Bůh. Nedůvěřuješ
snad Bohu? Nejsi-li si jist sám sebou, a to je v pořádku, a je to dobře, pak
máš přeci právě proto, že nedoufáš v sebe, přepevnou jistotu ve svém Bohu!
Ale jestli podmiňuješ svou spásu tím, že budeš věřit, když si budeš jist sám
sebou, že nežiješ ve smrtelném hříchu, pak je to absolutní spolehnutí se na
Boha (víra) to tam. Pak už ale nemůžeš mít ani tu naději, protože víra se spoléhá
na to, v co doufáš, že se jistě stane. Naděje (u Boha) není o tom, že se možná
stane to, v co doufáš, že Bůh zaslíbil a že také i splní, ale že se jistě
stane to, co zaslíbil. Nezaslíbil ti snad, že pokud jsi ve svém srdci uvěřil,
že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých, toho Ježíše, kterého vyznáváš jako svého
Pána, že budeš spasen? Jedině, že jsi oklamán, a Bůh se k tobě nepřiznává.
Ale, díky Bohu, Bůh je větší než naše mysl! Nepochybuj a věř! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Úterý, 16. září 2014 @ 19:05:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toť svědectví pravdy. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 16. září 2014 @ 19:24:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ufff! Co se to děje? Nějaká změna ne? Falešník, volnomyšlenkář, vychcaný šupák a lstivý dobytek žádné svědectví pravdě přeci nepřináší. Pravda se v tom dobytčeti rychle kácí na úroveň padlou. Za potravu hloupost dává, dle libosti mudrcem či teletem se stává. Myslivče! Nespi na čekané! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Úterý, 16. září 2014 @ 19:59:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Je jedno kdo pravdu vyřkne, pravda je pravdou navždy. Nelze hledat v lidech pravdy! Však abys v pravdě zvěděl, nyní jsi zas jak šupák odpověděl.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 17. září 2014 @ 07:52:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | No, děkuji za uvedení do normálu, že jsi ten starý známý myslivec. Upřímně, ono když ty prohlásíš o mých slovech, že jsou svědectvím pravdy, tak jsem ve střehu, zda pravdu jsem napsal. Stačí ti pak jen odepsat. Tele nepotřebuje tvou pečeť, že napsalo pravdu. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 17. září 2014 @ 10:10:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A proto jsi tele, jelikož ti žádnou pečeť nedávám. Však o pravdě se vyjádřím vždy tak, že je to pravda. Je úplně jedno kdo svědectví pravdy vydal. Svědectví pravdy vydal i Jidáš, když řekl "zradil jsem krev nevinou". Proto když vydáš svědectví pravdy, vydáš svědectví pravdy. Když mluvíš jak volnomyšlenkář, mluvíš jak volnomyšlenkář. Když mluvíš jak trouba, pravda mluvíš jak trouba. A tak se zde přece presentuješ ty sám, a ještě se přitom sám holedbáš jaká je v tomto tvém telecím podání síla. Jsi ještě takové pískle, které v pravdě Ducha nepřijalo mnoho věcí, třeba pravdu o sobě samém. Proto jsi zatím tele. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 17. září 2014 @ 12:00:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nemám sám na svou obranu vůbec nic. :o) Teď tedy vím, co víš o mne ty. A co mi tím vypovídáš o tobě už také vím. Tyto "diskuze" s tebou k ničemu nevedou. Nejsou o ničem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spase (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 17. září 2014 @ 12:29:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | S tebou jsem zatím o ničem nediskutoval. Diskuse se musí zakládat na pravdě slova, jinak je to cokoliv jiného, jenom ne diskuse. Zatím jen v pravdě ukazuji na to, co se zjevuje na tvých vlastních slovech. Někdy pravda, jindy hloupost. To ukazuje, že zatím neznáš ani sám sebe, nemůžeš proto umět znát někoho jiného. Tvoje životní filosofie je špatná. Všechno moc volnomyšlenkářsky kombinuješ. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota s (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 17. září 2014 @ 12:50:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jak už jsem psal - je to o ničem - ty tvé komentáře. Tvá filosofie je pouze o tobě - je dobře, že se dobře znáš a proto můžeš znát i druhé. Stojíš za mnou. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jisto (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 17. září 2014 @ 13:37:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tvůj komentář v pravdě opět telecí..
Diskuse ano, dohadování ne. To je jedna ze součástí mé filosofie. O mojí filosofii nevíš skoro nic, většinou se nebavím sám o sobě jako třeba ty a tobě podobní, kteří zde prezentují své osobní pocity a dojmy, a na náboženském přesvědčení postavené logické konstrukty. To tys zde hloupě svoji vlastní volnomyšlenkářskou filosofii přiznal, a dokonce i zálibu v ní. Pro člověka jako ty, je skutečně diskuse se mnou zatím marnost. Tím jsi napsal pravdu. Však v pravdě pevně nestojíš.. A diskuse která není postavená na pravdě je...ale to už jsem ti psal. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: J (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 17. září 2014 @ 13:49:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ukončíme to. Tedy samozřejmě tvým posledním. Chováš se jako dítě, když pořád dokola píšeš - to já ne, to ty (vy), a tobě podobní, to já ne, já takto nejednám... Ale bránit se tobě nebudu. Povídání si s tebou je o ničem. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 17. září 2014 @ 14:25:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dokola o povídání o ničem píšeš jenom ty. A přesto píšeš. Čemu nerozumíš na slovech? Diskuse ano, dohadování ne! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 17. září 2014 @ 14:43:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Naposledy poruším to, co jsem psal - ukončíme to. K ničemu to nevede.Já samozřejmě vím, na co narážíš slovem - dohadování se.Poznal jsi pravdu, učinila tě svobodným, tak v Ní pevně stůj, když jsi už plně vše v pravdě poznal.A teď zkus, prosím, porozumět tomu, když ti píšu - ukončíme to.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Středa, 24. září 2014 @ 20:07:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Takových naposledy ještě u tebe bude.. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 18. září 2014 @ 06:50:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Chováš se jako dítě, když pořád dokola píšeš - to já ne, to ty (vy), a tobě podobní, to já ne, já takto nejednám... Ale bránit se tobě nebudu. Povídání si s tebou je o ničem.
Ahoj Tele.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 17. září 2014 @ 09:41:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Bůh žije
a také prožívá i nové věci. On nové věci tvoří...že právě předurčení není to, že Bůh
jako scénárista navrhne scénu - tedy nějakou tvou životní situaci, a že ty jako
herec jsi postaven do této situace, a máš ji odehrát podle předem daného
scénáře. Jsem zásadně proti. "...
I když jsi proti, je to Bůh, který rozhodl o tom, zda ses narodil jako černoch nebo cikán, v Evropě či v Africe, ve dvacátém století či ve dvanáctém. Zda jsi mužem či ženou, zda máš na hlavě bujnou kštici nebo pleš. Zda máš nadání k hudbě či fotbalu. Přicházíš do prostředí už předem připravené scény a ty jako osoba sis nemohl vybrat dobu, ve kterém dějství budeš účinkovat, ani hřivny, které jsi obdržel k jejich rozmnožení.. Ve své roli "telete" máš obstát jako kristovec - proměňovat svět svými dobrými skutky, aby v něm byl život i pro jiné lidi o trošičku snesitelnější. Jsou věci Bohem dané, se kterými nehneme, jsou v životě naopak věci, kdy volit musíme.
..."Já Ef2,10 nechápu tak, že Bůh ti připraví situaci, abys mohl pomoci nějakému
nuznému, a ty mu tedy máš pomoci, protože jsi byl k tomu Bohem v Kristu
stvořen (povolán). Ale vnímám to tak, že tě Bůh v Kristu stvořil tak (učinil
novým stvořením), že budeš žít v těch dobrých skutcích (jimi žít), které
Bůh připravil. A to je dar."...
Život jistě není jakási "hra" k pobavení Boha. Žádné podobenství nevystihne skutečnost dokonale, jen ji přibližuje. Bůh nám v naší roli ponechal obrovský prostor pro náš přínos, pro naše sebevyjádření.
Toníkovi jsem to vysvětloval takto: Na Boží vinici je zapotřebí dělat mnoho druhů prací,
někdy i více či méně pro člověka nepříjemných. Jestliže mi dneska v
tento okamžik nebeský Otec řekne: "Synu, běž pracovat na mou vinici"
musím zareagovat právě teď. Houby jsou mi platná má včerejší
předsevzetí, či včerejší rozhodnutí. Dneska jsem znovu postaven před volbu a mám v podstatě čtyři možnosti volby:
1.) řeknu: "Ano Otče, půjdu" - a také pracovat půjdu. 2.) řeknu: "Ano Otče, půjdu" - ale nakonec mě přemůže má lenost a pracovat nepůjdu. 3.) řeknu: "Ne Otče, nepůjdu" - ale pak si to rozmyslím a pracovat půjdu. 4.) řeknu: "Ne Otče, nepůjdu" - a pracovat také nepůjdu.
Tohle všechno stále a trvale obsahuje svoboda volby každého člověka bez výjimky. My tvoříme své životy buď v souladu s představou Boha, nebo jsme s ní v rozporu a místo uměleckého díla vytváříme ze svého života kýč.
Vůbec nepochybuji o svém stavu spaseného Kristem - spaseného podmíněně ve smyslu Ez 33. při vytrvání v dobrém.
Ty pak, lidský synu, řekni synům svého lidu: Spravedlnost spravedlivého jej nevysvobodí v den jeho přestoupení, a pokud jde o ničemnost, ničema kvůli ní neklesne v den, kdy se od ní odvrátí. Spravedlivý nebude kvůli ní moci žít v den, kdy zhřeší. Když
řeknu o spravedlivém: Určitě bude žít, a on by spoléhal na svou
spravedlnost, ale provedl by špatnost, žádné jeho spravedlivé činy nebudou připomínány a pro svou špatnost, kterou provedl, pro tu zemře. Když dále řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, ale on se odvrátí od svého hříchu a bude konat právo a spravedlnost, vrátí zástavu, a pokud ten ničema nahradí lup -- pokud by žil podle ustanovení života, aby nepáchal špatnost -- určitě bude žít, nezemře.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 17. září 2014 @ 11:38:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, jakou si myslíš, že měl Izraelita ze Zákona naději na život. Na který život? O tom je i písmo z Ezechiele. Izraelci měli za to, že je Bůh nespravedlivý proto, že viděli hříšníky, kterým Bůh odpustil a nezemřeli, kdežto ti v jejich očích spravedliví umírali. Naše spravedlnost není ze Zákona, ale z Krista. Uvažuj: spravedlnost spravedlivého jej nevysvobodí v den jeho přestoupení, ničema neklesne pro svou ničemnost v den, kdy se od ničemnosti odvrátí. Spoléhá-li se spravedlivý na svou spravedlnost - pro hřích, který učiní, zahyne. Odvrátí-li se ničema od svého hříchu a bude činit právo a spravedlnost a bude žít podle ustanovení života, aby nepáchal špatnost - nezemře a určitě bude žít...
Budeš snad žít opět pro svou spravedlnost (sebespravedlnost), když se odvrátíš od své ničemnosti? Dokážeš už nikdy nezhřešit? A když zhřešíš a pak se od svého hříchu odvrátíš, dokážeš už nikdy nezhřešit? Když se od hříchu odvrátíš, budeš snad žít pro tuto svou spravedlnost? Jestli ano, tak si opravdu dávej veliký pozor na to, aby tvá spravedlnost byla před Bohem opravdu bez hříchu a tvé skutky i myšlení byly naprosto ryzí. Nemělo by tě spíše vést k tomu, že spravedlnost ze svých skutků nezískáš?
Tak je psáno v Ř9: Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, jak je psáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.‘
Stando spravedlnost nezískáš tak, že o ni budeš usilovat. Spravedlnosti nedosahuješ pro to, co činíš dobrého nebo pro to, že ustáváš od zlého. Spravedlivý je ten, koho za spravedlivého prohlašuje Bůh.
Ale jak nyní dosahujeme spravedlnosti z víry v Krista a co je to za spravedlnost?
Římanům 4: Co říká Písmo? ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost.‘ 4Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z milosti, nýbrž z povinnosti. 5Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost. 6Vždyť i David prohlašuje za blahoslaveného člověka, jemuž Bůh připočítává spravedlnost bez skutků: 7‚Blaze těm, jimž jsou odpuštěny nepravosti a jejich hříchy přikryty. 8Blaze tomu, jemuž Hospodin nepočítá hřích.‘ 9Platí toto blahoslavenství jen pro ty, kdo jsou obřezáni, či také pro ty, kdo nejsou obřezáni? Čteme přece: ‚Abrahamovi byla víra počítána za spravedlnost.‘ 10Kdy mu byla započtena? Byl už obřezán, nebo ještě nebyl? Nebylo to po obřízce, nýbrž ještě před ní. 11Znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti z víry, kterou měl ještě před obřízkou. Tak se stal otcem všech neobřezaných, kteří věří a jimž je spravedlnost připočtena, 12i otcem těch obřezaných, kteří nejsou jen obřezáni, nýbrž také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama – víry, kterou měl ještě před obřízkou. 13Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry. 14Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno. 15Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona. 16Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu – nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, 17jak je psáno: ‚ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘ Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není. 18On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal ‚otcem mnohých národů‘ podle slova: ‚tak četné bude tvé potomstvo.‘ 19Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo – vždyť mu bylo asi sto let – i na to, že Sára již nemůže mít dítě; 20nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, 21že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil. 22Proto mu to ‚bylo počítáno za spravedlnost‘.
Stando, až nebudeš mít pražádnou naději v tom, co činíš, tehdy se budeš moci vírou plně a v plné jistotě spolehnout na Boha, že je mocen učinit to, co zaslíbil. Až zjistíš, že žádným svým skutkem spravedlnosti u Boha nedosáhneš, a zbude ti jen absolutní spolehnutí se na to, že Bůh učiní, co řekl, pak ti to Bůh započte za spravedlnost.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 18. září 2014 @ 10:28:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."spravedlnost nezískáš tak, že o ni budeš usilovat.
Spravedlnosti nedosahuješ pro to, co činíš dobrého nebo pro to, že
ustáváš od zlého. Spravedlivý je ten, koho za spravedlivého prohlašuje
Bůh."...
Bůh mě spravedlivým prohlásil v tom okamžiku, kdy jsem ve křtu oblékl Krista. (smazal můj dlužní úpis atd. atd...) Kol 2,8-14. Křest je z víry, bez víry nelze křtít.
Spravedlnost tedy nemusím získávat, ale třeba se udržovat v tomto stavu. Vytrvávat v dobrém. (Spoléhá-li se spravedlivý na svou spravedlnost - pro hřích, který učiní, zahyne.)
Ale protože býváme i ničemové, nedokážeme zcela nehřešit, návrat ke spravedlnosti je u nás možný skrze pokání a obrácení. (Odvrátí-li se ničema od svého hříchu a bude činit právo a spravedlnost a bude žít).
Růst víry je ovšem možný jenom skrze naše dobré skutky, které Bůh předem připravil, abychom v nich chodili.
(Jk 2,14-22) Co je platné, bratři moji, říká-li někdo, že má víru, ale
nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
Kdyby bratr nebo sestra byli nazí a postrádali by denní pokrm
a někdo z vás by jim řekl: "Jděte v pokoji, zahřejte se a
nasyťte!" ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co
je to platné?
Tak také víra, nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.
Někdo ale řekne: "Ty máš víru a já mám skutky." Ukaž mi tu
svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích.
Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. I démoni tomu věří
- a třesou se!
Chceš však poznat, ó marný člověče, že víra bez skutků je
mrtvá?
Nebyl snad náš otec Abraham ospravedlněn na základě skutků,
když přinesl na oltář svého syna Izáka?
Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že díky těm
skutkům došla víra k dokonalosti?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 18. září 2014 @ 15:47:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Bůh mě spravedlivým prohlásil v tom okamžiku, kdy jsem ve křtu oblékl Krista. (smazal můj dlužní úpis atd. atd...) Kol 2,8-14. Křest je z víry, bez víry nelze křtít.
A bez jaké víry nelze křtít? Tys pokřtěný jako nevědomé mimino na "víru" kmotrů, rodičů a padlé církevní nevěstky! V Kol2, 8-14 jsou varovná slova právě proti takovým bludům. Nebyl jsi pokřtěný pro svoji vlastní víru, byl jsi "pokřtěný" do náboženského přesvědčení, a to dokonce ani tvého, ale někoho jiného. Přijal jsi ve křtu Krista ve víře ty sám? Aha, to za tebe svatokupecky udělal někdo jiný. Takže se u tebe se žádné osobní přijetí Krista spasitele nekonalo, neodmyslitelnou podmínkou křtu je totiž osobní přijetí spasitele z vlastní vůle. Přijal jsi Krista ty, či někdo jiný za tebe? Když Krista přijal někdo za tebe, netvrď, že jsi Krista přijal ty. Nevěděl jsi tehdy o ničem. Jsi oběť svatokupců, kteří nepravomocně, podvodně a drze přijímají Krista za někoho jiného, a tím degradují křest na prodejný zprostředkovatelský produkt. Co jiného čekat od padlé římské nevěstky. Abraka dabra, troška vody a nový "křesťan" bez Krista je na světě. Hlavně se o tom musí udělat zápis, abys mohl někdy doložit, že ses modloslužebné šarády zúčastnil. A když se zápis ztratí, nic se neděje, zaklínací formule se vhodně poopraví ve stylu- křtím tě, pokud už ovšem pokřtěný nejsi...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 22. září 2014 @ 17:55:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, inu není skutek jako skutek. :o)
Abrahám učinil ve víře to, že poslechl Boha a dal svého syna na oltář, jako oběť Bohu, protože se spoléhal ve víře na Boha, že Bůh Izáka vzkřísí z mrtvých. Abrahám se tedy nespoléhal na skutek, který činí on, sám na sebe, ale ve víře spoléhal na to, co může učinit Bůh. Podobně také s početím Izáka. Nejprve chtěl jaksi pomoci Bohu než se plně spolehl na Boha, že je mocen učinit to, co on Abrahám nijak ze svých sil učinit už nemůže. Abrahám tedy konečně pak nespoléhal sám na sebe, co může učinit pro naplnění Božího zaslíbení, ale na Boha, který je mocen učinit to, co zaslíbil.
Znovu říkám, že spravedlnost z víry není o tom, co můžeš učinit ty, aby se naplnilo Boží zaslíbení, ale o tom, co je mocen učinit Bůh, když už nemáš pražádnou naději v tom, co činíš ty. Až se přestaneš spoléhat na svou spravedlnost, tehdy ti tvá víra bude počtena za spravedlnost. Až uznáš, že jsi ničema, nebudeš moci o sobě říci, že se skrze odvrácení od ničemnosti k Bohu v pokání staneš spravedlivý, protože pak bys opět spoléhal na svou spravedlnost.
Jinak - pokud jsi byl pokřtěn jako miminko, tak i tak není možné se bez víry Bohu zalíbit. Opravdu si myslíš, že všichni ti, kdo byli u vás křtěni, věří, a že byli pokřtěni po té, co uvěřili? |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 23. září 2014 @ 18:04:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Stando, a já znovu opakuji: Až se přestaneš spoléhat na svou spravedlnost, tehdy ti tvá víra bude počtena za spravedlnost. Až uznáš, že jsi ničema, nebudeš moci o sobě říci, že se skrze odvrácení od ničemnosti k Bohu v pokání staneš spravedlivý, protože pak bys opět spoléhal na svou spravedlnost. Rozumíš? Jaký může být návrat člověka ve stavu ničemy do stavu spravedlivého? Jedině tak, že se ten ničema má za spravedlivého.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spase (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 25. září 2014 @ 09:05:34 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Jaký může být návrat člověka ve stavu ničemy do stavu spravedlivého?"...
(Lk 18,13) Celník však stál opodál a nechtěl ani oči k nebi pozvednout,
ale bil se do prsou se slovy: 'Bože, buď milostivý ke mně
hříšnému!'
To Bůh svou milostí vrací kajícího člověka do stavu spravedlnosti. Však tento nový stav ospravedlnění je stavem naprosto objektivním a bylo by farizejské jej z pouhé falešné "pokory" popírat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota s (Skóre: 1) Vložil: tele v Pátek, 26. září 2014 @ 14:17:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Stando,
když už cituješ verš z Lk 18, konkrétně 13., pak
určitě nepohrdneš veršem 9., který je zdůvodněním, proč Ježíš (a komu) řekl ono
podobenství o farizeji a celníkovi:
„O těch, kteří
si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto
podobenství“.
Rozeberme si to.
Farizejus si zakládal na tom, že je před Bohem spravedlivý, lepší než ostatní,
než ten celník, a zakládal si na tom, že postí vícekrát a že odvádí desátky i
z toho, než požaduje Mojžíšův zákon. Za to jaký je dokonce Bohu děkoval.
Celník se však uznával před Bohem za hříšného a prosil Boha o milost. Bůh však
ospravedlnil celníka a ne farizeje. Farizeus se měl za spravedlivého sama u
sebe před Bohem, celník za hříšného sama u sebe před Bohem.
A teď
k tomu ospravedlnění. Farizeus ospravedlňoval sám sebe, celníka
ospravedlnil Bůh. A zde se jedná o postoje obou. Farizejský postoj je
sebespravedlivý, kdežto celníkův je kajícný. Nad farizeem se Bůh neslitoval,
ale nad celníkem ano. Milost se tedy udílí kajícnému hříšníkovi a ne
nekajícnému „spravedlivému“. Jistě chápeš, že onen farizeus nebyl před Bohem
spravedlivý. Takže bavit se o nějakém stavu spravedlnosti ve svých vlastních
očích je nesmysl. Bavme se tedy o tom, koho Bůh ospravedlňuje – hříšníky, kteří
se za hříšníky považují a stav svého hříšného srdce před Bohem vyznávají.
Ospravedlnění není uvedení do stavu, kdy se člověk považuje za spravedlivého
před Bohem, ale kdy Bůh uděluje člověku milost a nepočítá mu jeho hřích.
Ospravedlnění Bohem se neděje kvůli dobrým skutkům konaným před Bohem, ale pro
uznání člověka sebe sama za hříšného. A proto, není spravedlivý, kdo si myslí,
že je spravedlivý, ale koho za spravedlivého prohlašuje Bůh. Pokud si tedy
Bohem ospravedlněný hříšník myslí, že je sám u sebe spravedlivý, a třeba i
děkuje Bohu za to, že je spravedlivý, protože činí dobro, pak bude před Bohem
ponížen. Kdo však uznává, že je hříšný, a to i kdyby činil dobro i mocné činy
v Božím Jménu, ten nemůže mít za to, že činí dobré skutky a dodržuje Boží
přikázání proto, že je spravedlivý, anebo že to, jak činí, dokazuje, že je
spravedlivý. A proto nějaký návrat ke spravedlnosti je tragickým omylem, který
vede zase jen k posuzování sebe sama za spravedlivého. Jen samospravedlivý
ničema si může myslet, že se lze navrátit ke spravedlnosti (nebo do stavu
spravedlnosti). Ospravedlnění se udílí z Boží milosti hříšníkům, ne
spravedlivým. To, že jsme byli ospravedlněni Bohem, se však nestalo kvůli našim
skutkům, ale vírou v Boha skrze Ježíše Krista. Ve víře se tedy spoléháme
plně na Boží milost, že nám Bůh v Kristu Ježíši naše hříchy odpustil,
nezapočítává je, a že také očistil naše svědomí od hříšných skutků. Pokud se
však člověk neustále očišťuje zevně, a hledá očištění od hříchů vykonaných jeho
tělem, pak nedojde k očištění svého svědomí skrze Ducha svatého. To je to ospravedlnění,
které vyhlížíme vírou v naději v Kristu Ježíši. Ježíš zemřel za nás,
ne aby nás opakovaně při eucharistii neustále očišťoval od našich tělesných
hříchů, a tak nám je neustále připomínal, ale aby dokonale očistil naše svědomí
od skutků, které vedou ke smrti, ke službě živému Bohu.
Proto mám za to,
že jsou pravdivá slova apoštola Pavla: Kdo se vykazuje skutky, nedostává mzdu z
milosti, nýbrž z povinnosti. Kdo se nevykazuje skutky, ale věří v toho, který
dává spravedlnost bezbožnému, tomu se jeho víra počítá za spravedlnost.
Ospravedlnění
z Boží milosti nedostávají ti, kdo se považují za spravedlivé před Bohem,
ale kající se hříšníci. A tak ti znovu opakuji: Až uznáš, že jsi ničema, nebudeš
moci o sobě říci, že se skrze odvrácení od ničemnosti k Bohu v pokání
staneš spravedlivý, protože pak bys opět spoléhal na svou spravedlnost. A
dodávám: Zlé svědomí je to, od čeho jsme Kristem očišťováni. Pokud máš
v úmyslu se navrátit ke spravedlnosti tím, že budeš činit pokání,
přestaneš činit zlo a budeš činit dobré skutky, pak se spoléháš na své vlastní
sebeospravedlnění.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jisto (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 27. září 2014 @ 08:56:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A teď k tomu ospravedlnění. Farizeus ospravedlňoval sám sebe, celníka ospravedlnil Bůh. A zde se jedná o postoje obou. Farizejský postoj je sebespravedlivý, kdežto celníkův je kajícný. Nad farizeem se Bůh neslitoval, ale nad celníkem ano. Milost se tedy udílí kajícnému hříšníkovi a ne nekajícnému „spravedlivému“.
Ahoj Tele.
Před nějakou dobou jsme tohle základní křesťanské podobenství o rozdílu mezi těmi, co se ospravedlňují sami a těmi, co je ospravedlnil Bůh dávali sem jako odkaz v podobě videa Good-o-meter.
Omyl celkového sdělení snímku spočívá v alibistickém odhození všeho na Krista a sami jakoby nemuset dělat nic. Ze snímku ani přes všechny zkroušené pohledy nijak nevyplývá, proč si Kristus "stoupl na váhu" právě jen místo toho jediného člověka, když i ostatní se snažili.
Neporozuměl, že náš život je právě v tom, že dáváme naše slabosti a hříchy Kristu. Od té doby jsem se ho několikrát ptal, jestli už pochopil, jestli už rozumí, proč byl celník ospravedlněn i když nemusel jakoby dělat nic, kdežto farizeus s předplatným porno časopisu budující domy v Africe odešel s prázdnou, ale neodpověděl. Celá ta věc byla pro něj blud a omyl.
Tak jsem zvědav, co napíše tobě.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: J (Skóre: 1) Vložil: tele v Pondělí, 29. září 2014 @ 17:26:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Tondo, já nevím, co mi Standa odepíše. ;o) Jinak si myslím, že jsem já aspoň v předchozím komentáři na tvůj dotaz odpověděl.
Těžko říct, jak Standa rozumí Ř 8.kapitole. Stando? (Jen výňatky) Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? /// Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘ Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává. /// Co tedy nakonec řekneme? To, že pohanští národové, kteří neusilovali o spravedlnost, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry; Izrael však, který usiloval o spravedlnost podle zákona, k cíli zákona nedospěl. Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž ze skutků. Narazili na kámen úrazu, jak je psáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, ale kdo v něho věří, nebude zahanben.‘
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 16. září 2014 @ 23:45:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Po přečtení komentářů Standy, Karla i Toníka, pociťuji, že zde musím něco vysvětlit. Zdá se, že máte za to, že věřím učením predestinace.
Ne, to jsem se asi nedobře vyjádřil.
Já jsem jen psal, že se spekulacím a diskuzím na dané téma nebráním. Rozumím věcem podobně, jako ty, ale vůbec bych se nedivil, kdyby Bůh udělal svět s předurčením a univerzální spásou.
S Bohem mám trochu jinou zkušenost.
Tím, že jsem prodělal náboženské snažení a snahu o vlastní změnu ještě jako nekřesťan, už jsem neměl takovou potřebu měnit sám sebe když jsem uvěřil Ježíši, protže jsem Ježíši uvěřil. S Ježíšem jsem pak měl a mám tu zkušenost, že mne změnil: Veci, které mne úplně nejvíc vytáčely a vadily mi, v mém životě změnil. A to je pro mne závdavek toho, že změní i to, co mi vadí ještě i teď.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Středa, 17. září 2014 @ 08:19:52 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, Toníku, napsal jsi: S Bohem mám trochu jinou zkušenost.
A to je dobře, ještě abychom byli tak nějak přes kopírák. :o) Ale vážně, Bůh opravdu jedná s každým z nás osobně. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 23. září 2014 @ 08:22:41 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Píšeš, tele, jak ses snažil a nezměnil ses. To je společná zkušenost kterou jsem slyšel snad od všech lidí.
Náboženství je užitečné jako cimrmanovy moudra: Dokáže velmi precizně a přesvědčivě ukázat, kudy cesta k Bohu naprosto spolehlivě nevede.
A Bůh tě změnil?
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: tele v Úterý, 23. září 2014 @ 19:12:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Promiň, Tondo, přehlédl jsem tento tvůj komentář. Ptáš se jestli mě Bůh změnil? No, je to spíše jako by ve mně někdo umíral a jiný ve mně ožil. Namísto nucení se pak přišla radost. :o) |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 12. září 2014 @ 09:52:02 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."Z tvého komentáře usuzuji na to, že máš zkoušku za
vytrvání v dobrém.
"... Ahoj Petře. To se o mě hluboce mýlíš. Uvažuji v docela jiném "vesmíru".
Můj život je složen z řady jednotlivých přítomných okamžiků, které jsou už dnes minulostí. Některé jsem prožil dobře, za jiné se stydím. Historii svého života, své směřování, svůj konečný osud, však píšu vždycky jen v tomto konkrétním přítomném okamžiku.
"Vytrvat v dobrém" není o svatém bezhříšném životě jakéhosi dokonalého křesťana, ale o opakovaných návratech hříšníka k Bohu skrze postoj pokání a obrácení, o posvěcování Bohem. Vytrvat v dobrém není o Davidově hříchu s Batšebou, ale o Davidově následném pokání, kdy Bůh Davida pro jeho pokání ospravedlnil a jeho hřích smazal. Až tehdy je tato epizoda Davidova života uzavřena s výsledkem: - v dobrém vytrval". Vytrvat v dobrém - je o růstu hříšníka ke svatosti, o růstu ve víře, o nevěrníkovu trvalém postoji pokání a obrácení k Bohu..
Snad je z tohoto trošku srozumitelné co považuji za smysl "vytrvávat v dobrém".
..."V tom prvním případě není naše spása závislá na
ničem jiném, než na Božím rozhodnutí; naše jakékoliv skutky nebo záměry našeho
srdce nehrají žádnou roli. V tom druhém případě rozhoduje o naší záchraně
nějaký náš čin nebo záměr, který Bůh zhodnotí jako rozhodující o naší spáse. A
ve třetím případě všechny naše skutky a naše záměry mají vliv na rozhodnutí Boha,
zda člověka spasí nebo ne."...
Tyto tvé úvahy jsou hodně hluboké a náročné na pochopení. Zkus do nich zabudovat 1 Tim 2,4 - některé body ti vypadnou a celek se zjednoduší.
Vidím tyto věci jinak. Třeba striktně oddělit pohled Boha z pozice jeho vševědoucnosti. Z toho plyne předurčení nejen ke spáse, ale také předurčení k jednotlivým rolím konkrétního člověka v běhu dějin lidstva, jeho (Bohem) časové i místní umístění v dějinách spásy. Bůh každého z nás vybaví optimálním počtem hřiven, abychom svou roli v Božím plánu se světem mohli sehrát s tím nejlepším výsledkem. Každý člověk bez výjimky dostane příležitost - Boží nabídku k věčné spáse. Bůh ale ve své vševědoucnosti už dopředu ví, že někteří i tak odmítnou...
Druhou věcí je to, že Bůh si z nás ze své vlastní vůle učinil partnery, povýšil nás lidi do úrovně Božích dětí. Bůh o nás stojí, stojí o to, abychom i my participovali na štěstí plynoucí ze zosobněné lásky mezi Otcem a Synem. Podílet se na Boží blaženosti, mít vztah lásky s Bohem, nutně u člověka předpokládá být svobodným tvorem. Svobodným nejen v možnostech volby, ale svobodným také ve stavu bytí - tedy ve stavu bezhříšnosti a milosti (hříchy opětovně pokáním smazávané). Jen takový svobodný člověk je schopen ve vztahu adekvátně odpovídat na Boží lásku a adekvátně ji i prožívat.
Jednou věcí tedy je, že máme svou roli ve světě určenou z Božího předurčení, druhou věcí pak je, nakolik dobře se této role zhostíme. Zda dokážeme rozpoznávat a naplňovat Boží vůli v konkrétních životních situacích, které pro nás nebeský Otec připravil. Zda jsme vůbec ochotni vpustit Boha do svého života, upřednostnit jeho scénář před našimi vlastními představami jak žít svůj život.
(Žl 4,8-9) Ve svitku knihy je mi předepsáno, abych konal tvou vůli; můj Bože, přál jsem si mít tvůj zákon v hloubi svého nitra.
(Žl 143,8-11) Dej, ať zrána poznám tvou lásku, vždyť počítám s tebou; dej, ať znám cestu, po níž mám jít, vždyť k tobě svou duši pozvedám. Osvoboď mě od mých nepřátel, Jahve, u tebe jsem v bezpečí; nauč mě konat, co je tvou vůlí, vždyť ty jsi můj Bůh; tvůj dobrý duch ať mě vede po rovné zemi. Pro své jméno, Jahve, dej, ať žiji ve tvé spravedlnosti; mou duši vytrhni z úzkosti ...
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jistota spasení (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Neděle, 14. září 2014 @ 20:44:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | A jak do tohoto tvého svatouškovského žvanění chceš namontovat ty svoje posvátné modloslužebné úkony? Úkony před modlou z chleba? Posvátnými úkony které provádíš před posvěcenými obrazy, též sochy. Posvěcené ruce černo*****lníka ti žehnají na místo Boha, atd. Tvá slova o boží lásce jsou polibkem Jidaše, naprostý hnus, Kristu do tváře flus! Snažíš se zde presentovat jako někdo kdo boží lásku poznal, a přitom si oběť papežského antikrista, jemuž modloslužebně sloužíš! A jako rukojmi si bereš slovo boží, které však v prvé řadě usvědčuje tebe. Tak si z něho vypichuješ jen to, co se ti ke tvé životní modloslužbě hodí! |
]
|
|